Adamova manželka náhle zemřela, a on stále trpí zármutkem.
Adam řekl: „Moje pozdní manželka Emily byla moje středoškolská láska,“ když otevřel dopis. „Před naším sňatkem jsme byli spolu deset let. Nejšťastnějším okamžikem mého života byl a vždycky bude náš svatební den. Uplakal jsem se, když jsem poprvé viděl Emily v její svatební šatně, protože byla tak nádherná.“
„Emily zemřela minulý rok,“ prozradil Adam. „Její smrt byla nečekaná; prostě se zhroutila na ulici a okamžitě zemřela. Záchranáři už jen mohli konstatovat její úmrtí. Její smrt pro mě znamenala jako konec světa. Stále jsem ve fázi smutku a stále nechápu, proč Emily s námi není.“
„Máme tři dcery. Nejstarší Gerry se nedávno zasnoubila,“ uvedl muž. „Pro naši rodinu by její blížící se svatba měla být radostnou událostí, ale v našich podmínkách to znamená začátek nekonečného sporu mezi mnou a ní.“
Dcera Adama si přeje na své svatbě nosit šaty své matky.
„Nedávno se ke mně Gerry přiblížila a řekla mi, že chce na svatbě nosit Emily svatební šaty,“ podle Adamova vyprávění. „Okamžitě jsem jí řekl, že by to nebyl rozumný nápad. Mám jiný důvod, proč jsem tak ochranný ohledně šatů mé pozdní manželky, kromě toho, že nechci, aby je kdokoli kdykoli dotkl, ani moje vlastní dceru.“
Adam prozradil: „K pozdnímu manželce může být zajímavý příběh její svatební šaty. Emily si je vlastnoručně ušila. Pracovala na nich dva měsíce a odmítla přijmout pomoc od kohokoli, ani od své milované babičky.“
Muž vysvětlil Emilyino přání vytvořit si vlastní svatební šaty. „Emily otěhotněla, když jsme byli teprve na začátku našeho vztahu,“ napsal. „Navzdory naší mládí a skutečnosti, že jsme měli celý život před sebou, jsme neviděli mít děti jako překážku. Tak jsme byli nadšení, když jsme slyšeli tuto zprávu. Byli jsme šťastní a žili vysoký život. O naší radostné zprávě jsme informovali naše rodiče, kteří nás v našem rozhodnutí plně podporovali, slibující nám pomoc s dítětem a zajištění nám skvělého života jako mladý manželé a rodiče. Aby to bylo možné, jsme již vybrali jméno pro dítě: Emily, podle její matky. Bohužel se však stalo neštěstí poté, co Emily porodila holčičku, která zemřela v nemocnici po dvou hodinách.”
Pro Adama a jeho pozdní manželku měly svatební šaty zvláštní význam.
Adam pokračuje: „Chtěli jsme vzpomínat na památku našeho dítěte, takže Emily požádala sestry, aby pro nás vytesaly do hliněného kousku dojem našeho dcery. Po nějakém čase se tento dojemový dojem hliníkového kousku umístil do prosté a byl ušit dovnitř svatební šaty Emily. Emily trvala na tom, že v tu dobu bylo toto podstatné pro ni a že bylo nejlepší způsobem vzpomínat na památku našeho dítěte.
Adam odhalil: „Nášim dětem jsme tuto tajemství skryli, takže o něm nevěděly. Když jsem s ní znovu hovořil, jsem jí řekl, že by šaty neměla nosit, natož aby se je na svatbě šla vyzdvihovat. Hovořil jsem jí, že její matka by nechtěla, aby je nosila. Gerry ztratila svou chladnokrevnost rychle a začala mě nazývat pohrdavými jmény, obviňujíc mě, že jsem špatný otec a otravuji své manželovy věci.
Adam odradil své dceři od toho, aby si vyměnila nábytek. „Řekl jsem jí znovu ne,“ napsal muž, „ale potom jsem řekl, že nemám duch a že si může na svatbě vzít některé šperky její pozdní matky. Její však odmítl poslechnout mě, pokračoval, že šaty nosí, a dokonce mě obvinil ze zničení její svatby.
Muž přiznal: „Namísto toho šíleného nápadu na nošení Emilyinových šatů jsem se snažil, aby se k ní obrátila milionkrát, nabízím jí jiné možnosti.“ Nabídl jsem jí, abych zaplatil její svatbu, řekl jsem, že jí koupím drahý návrhářský oblek, a dokonce jsem chtěl, abych jí i nějaké velké šperky nosil na svém velkém dně. Je však nebyla schopna diskutovat o těchto možnostech se mnou, a nyní se věnuje do boje mezi námi, jakož i mezi mnou a zbytkem naší rodiny.
Adamův výběr si vysloužil kritiku od mnoha zdrojů a rodina se tomu brání.
A teď jsou všechny mé dcery proti mně z jejich solidaritě, pokračuje Adam ve svém dopise. Moji rodiče mě dokonce kritizovali a říkali, že moje pohrdavá dcera a já nemáme nic k sebe, tak jako by byly šaty na kusy látky. Domnívají se, že to bude poctu její památce, a že mám přestat moje dceru nosit na svatbu její matky.
Adam však má pevný postoj. „Emily by nikdy nedovolila, aby někdo nosil její svatební šaty,“ vysvětluje muž. Myslím si, že nemusím ani vysvětlit Gerryovi, proč mu stále říkám, aby si nemohl nosit. Můj dítě musí přijmout moje rozhodnutí, protože je to moje rozhodnutí, a myslím, že by se neměla zdát
