V USA není odevzdání domácího mazlíčka do útulku tak jednoduché, jako jeho vysazení a odchod. Vyžaduje to papírování a pádný důvod, proč se zvíře vzdát. Je smutné, že pokud jde o psy, majitelé je často označují jako „nekontrolovatelně agresivní“, aby se vyhnuli posuzování. Přiznání důvodů jako „nemohu si to dovolit“ nebo „ztratil jsem zájem“ jen zřídka získá sympatie od ochránců zvířat.
Tak skončila Quarter – takzvaná „vrčící bestie“ – v krytu. Zaměstnanci byli skeptičtí k jeho agresivnímu označení, ale protokol je protokol. Agresivita u psů často pramení ze strachu nebo špatného výcviku, obojí lze při správné péči zvládnout. Pravidla však vyžadovala, aby Quarter podstoupil karanténu – několik týdnů osamělých v izolaci, daleko od lidí a jiných psů, než mohl být zvažován pro adopci.
Po dlouhých třech týdnech konečně nastal čas na veterinární prohlídku, další krok k novému domovu. Ale něco se nesčítalo. Za prvé, Quarter ani nebylo jeho skutečné jméno – byla to přezdívka odkazující na jeho smíšené plemeno. Jeho pravé jméno? Teddy. A když si ho zkušený zaměstnanec vzal domů k dalšímu pozorování, vyšla pravda najevo: Teddy nebyl vůbec agresivní. Byl plachý, vyděšený a toužil po náklonnosti.
Brzy poté Teddy našel svou věčnou rodinu a přesídlil do nového státu, přičemž svou minulost nechal za sebou. Pro pracovníky útulků byl jeho příběh další hořkosladkou připomínkou toho, jak snadno lze zvířata špatně označit a opustit. Ale pro Teddyho to byl začátek nové, láskyplné kapitoly.
