Třináct let po ztrátě otce se Lindsay vrací do jejich dlouho opuštěného rodinného domu v naději, že najde staré dokumenty. Dům, plný vzpomínek, ji zaplaví smutkem. Každý předmět, každá vůně jí bolestně připomíná otcovu nepřítomnost, zvláště jeho slib, že se zúčastní její promoce – slib, že mu smrt zabránila dodržet. Tíha jejího smutku zesílí, když narazí na skrytou koženou tašku obsahující dopis od jejího otce a jejich starou herní konzoli, pozůstatek jejich společné zábavy.
Když znovu objeví herní konzoli, objeví se významné spojení s jejím otcem v podobě jeho „auta duchů“ v závodní hře, kterou spolu hráli. Jeho nejlepší čas na kolo, zvěčněný ve hře jako digitální ozvěna, se pro Lindsay stává způsobem, jak znovu cítit jeho přítomnost. To, co bylo kdysi jen zábavnou soutěží, se nyní mění v rituál vzpomínání, smysluplný způsob, jak udržet památku jejího otce naživu.
Lindsayin návrat do hry není jen o znovuprožívání minulosti; jde o konfrontaci s nevyřešeným smutkem, který ji pronásleduje. Vzpomíná na poslední slib svého otce „pokračovat v závodění“, což je metafora pro pokračování života navzdory jeho výzvám. Lindsay závodí proti svému autu duchů a znovu se spojuje s jejich společnými okamžiky, hravými rozhovory a jeho neochvějnou podporou. Hra se pro ni stává prostorem k vyjádření emocí, které roky zadržovala – hněvu, smutku a lásky.
Prostřednictvím hraní se Lindsay začíná uzdravovat a uvědomuje si, že její smutek ji uvěznil v minulosti a nedokázala přijmout přítomnost. Hra se stává závodem s časem, příležitostí říct věci, které nikdy neřekla. Tím, že se rozhodla závodit proti autu duchů svého otce, a dokonce úmyslně prohrála, najde způsob, jak udržet jeho vzpomínku naživu, aniž by ji její ztráta pohltila.
Herní konzole nakonec slouží jako most mezi minulostí a přítomností, což Lindsay umožňuje přeměnit svůj smutek v živoucí vzpomínku. Chápe, že láska jejího otce přesahuje smrt, žije dál ve společných chvílích, nevyřčených slovech a digitálních stopách jejich životů. Přijetím těchto vzpomínek se Lindsay učí pokročit vpřed a nese s sebou otcovu lásku – jednu rasu po druhé. Hra se stává symbolem jejich věčného pouta, závodu, který nikdy skutečně nekončí.
