Zámožný muž James Courtney se okamžitě rozčílil, když se ocitl v první třídě vedle urostlé ženy. Od chvíle, kdy se posadila, poznal, že to bude nepohodlný let. Její velikost mu připadala příliš velká a James si nedokázal představit, jak by si cestu užil.
Když se usadila, při zapínání bezpečnostního pásu do něj omylem narazila loktem. James, už tak podrážděný, na ni agresivně odsekl. Žena, zaskočená jeho výbuchem, se rychle omluvila a se slzami v očích ho prosila o odpuštění.
„Promiňte?“ zeptal se James sarkasticky. „Nebo vám mám prominout ty tři tisíce koblih, co jste musel sníst, abyste se dostal do takové velikosti?“
Žena zalapala po dechu, zjevně polekaná, a James si všiml její mladistvé, laskavé tváře. Nemohl si pomoct a zesměšnil ji slovy: „Paní, měla byste si rezervovat DVĚ místa, až budete letět!“
Oči se jí zalily slzami, ale James neměl náladu na soucit, zvlášť když si všiml jejího obnošeného, staromódního oblečení a odřených bot.
„Vsadím se, že celý tvůj rozpočet jde na nachos a párky v rohlíku, že?“ posmíval se. „Nemůžeš si dovolit dvě sedadla? Až příště budeš jezdit kolem klobouku, určitě se ti podarí srazit celé letadlo!“
Žena se otočila k oknu a James si všiml slz, které jí stékaly po tvářích v odrazu. „Poslouchej,“ řekl, „jsem si jistý, že můj kamarád, který vlastní kliniku dole v Mexiku, by ti mohl udělat liposukci za mnohem méně.“
Jak polevilo nepohodlí z tlaku na její měkkou tíhu, James viděl, jak se mladé ženě ramena třesou vzlyky. Když kolem prošel barman, objednal si martini.
Každý si zaslouží, aby s ním bylo zacházeno důstojně, ale Jamesovi to zjevně nevadilo. Svým nejlepším bondovským hlasem požádal: „Protřepat, ne míchat,“ a pak dodal: „Nevím, co tady Moby Dick vypije.“
Atraktivní letuška na něj vrhla nesouhlasný pohled a pak se otočila k ženě. „Madam, co byste si dala k pití?“
Žena si otřela oči a tiše odpověděla: „Prosím, dietní kolu.“
James se ušklíbl: „Nemyslíš, že dietní cola je už trochu pozdě?“ Cítil uspokojení, protože věděl, že naštval letušku i ženu, ale oni se ho rozhodli ignorovat.
Zatímco žena usrkávala dietní colu, James se opřel, žvýkal olivu a usrkával martini. Zašklebil se, když si uvědomil, že se kolem něj bude muset nakonec protáhnout, aby mohla použít toaletu.
Krátce poté, co dopil, se letuška vrátila s jídlem. Postavila před něj jeden tác a další před ženu.
„Jste si jistá, že to stačí?“ zeptal se James sarkasticky letušky. „Proč si myslíte, že by bylo potřeba celé vesnice, aby se tahle dáma nakrmila?“
Letuška ho ignorovala a pokračovala v obsluze ostatních cestujících první třídy. James zamumlal osobě vedle sebe: „Byla opravdu nezdvořilá, že? Asi si budu stěžovat.“
Ale druhý cestovatel si ho také nevšímal, a tak si James dál užíval svého vynikajícího jídla. Když se letuška vrátila, dopíjel víno a ona se usmívala.
„Promiňte,“ řekla. „Kapitán by se s vámi rád setkal v kokpitu. Je to náš velký fanoušek.“
James si s úlekem všiml, že k velké ženě vedle něj se obrací letuška. Zčervenala, přikývla a usmála se na znamení, že se James musí postavit a nechat jí místo.
Poté, co James vyvedl ženu z letadla, se znovu posadil na své místo, stále rozzuřený. Už psal sérii rozzlobených e-mailů letecké společnosti ohledně prvotřídních služeb.
Pak se z reproduktorů ozval kapitánův hlas a přerušil jeho myšlenky. „Dámy a pánové, jeden z nás je celebrita! Pokud jste stejně jako já fanouškem pořadu ‚I Love Opera‘, ten hlas poznáte.“
Kabinu naplnil krásný hlas, zpívající několik taktů známé árie. Cestující začali tleskat a vzrušeně si povídat.
„Přesně tak,“ řekl kapitán. „Poletíme s milou slečnou Allison Jonesovou, která uspořádá charitativní koncert pro boj s hladem ve světě.“
James ztuhl v nevěřícném úžasu, když celé letadlo vybuchlo potleskem. Letuška se přiblížila chladným tónem. „Poslouchej, kámo, jestli ji ještě jednou rozrušíš, přeřadím tě do ekonomické třídy, bez ohledu na to, kolik milionů máš.“
James, na okamžik ohromený pohledem letušky, otevřel ústa, aby něco namítl, ale rychle zamumlal: „Omlouvám se.“
„Nemusíš se mi omlouvat!“ odsekla.
Později se znovu objevila Allison Jonesová, ta velká žena, usmívala se a podepisovala autogramy ostatním cestujícím. James se okamžitě postavil, aby jí uvolnil místo k sezení.
S nuceným úsměvem řekl: „Promiňte, jestli jsem vás urazil. Nevěděl jsem, kdo jste.“
Když se k němu otočila, Jamese zaujaly její úžasné oči. „Nezáleží na tom, kdo jsem,“ odpověděla. „Nikdy se k nikomu takhle nechovej! A nelituješ toho. Kdybych nebyla slavná, omlouval by ses vůbec? Nedokážu sice upravit váhu, ale ty můžeš změnit svůj postoj. Přestaň soudit ostatní.“
James zmlkl, zabořil se zpět do sedadla a mlčel až do jejich příjezdu do Portlandu.
