Dáda Patrasová a Felix Slováček – dvě jména, která si české publikum spojuje s elegancí, hudbou, temperamentem a nezlomnou vůlí. Dvojice, která prožila čtyři desetiletí ve světle reflektorů i v tichu soukromých krizí, a přesto zůstala spolu. Jejich manželství se stalo symbolem lásky, oddanosti, ale také lidských slabostí, omylů a odpuštění.
Když se Dáda a Felix potkali, nikdo netušil, že se z jejich náhodného setkání zrodí jeden z nejdéle trvajících vztahů českého showbyznysu. Psal se konec 70. let a Dáda byla tehdy hvězdou první velikosti – herečka, zpěvačka, žena, která se stala idolem celé generace. Její úsměv plnil jeviště, filmy i televizní obrazovky, a její půvab jí zajistil pověst sexsymbolu Československa.
Felix Slováček byl v té době talentovaný, ale ještě ne příliš známý saxofonista. Měl rodinu, malou dcerku René, a jeho život se zdál být jasně nalinkovaný – hudba, koncerty, povinnosti. Osud měl však jiný plán.
Jednoho dne za Dádou přišla její kamarádka Zuzana Buriánová a s úsměvem jí řekla, že se s ní chce Felix seznámit. „Říkala mi, že se mu líbím a že by se mnou od minuty chodil. To mě pobavilo,“ smála se po letech Patrasová. Nebylo divu – Dáda byla zadaná a Felix ženatý. Navíc jí muž, o kterém slyšela, připadal příliš sebevědomý a trochu nafoukaný. „Připadal mi namyšlený a divně se smál,“ přiznala později.
Посмотреть эту публикацию в Instagram
Jenže život umí psát příběhy, které by nevymyslel ani scénárista. Zuzana se rozhodla, že je svede dohromady – a pozvala Felixe na malý večírek. Společně s Dádou uvařily, prostřely stůl a čekaly, co se bude dít. „Řekla jsem jí, aby si ho po večírku zase odvedla,“ vzpomínala Dáda s úsměvem. „Jenže člověk míní a život mění.“
Ten večer se všechno změnilo. Když se potkali, všechna předchozí nedůvěra se rozplynula. Povídali si o hudbě, smáli se, sdíleli příběhy a čas plynul. Když večírek skončil, Felix usnul na pohovce. Ráno se probudil, podíval se na Dádou a řekl: „Já už asi zůstanu.“ A tak také udělal. „Jen jsem si dojel pro klarinet, lakovky a dvě smokingové košile,“ vzpomínal s úsměvem.
Netrvalo dlouho a jejich vztah se stal veřejným tajemstvím. Felix se nakonec rozvedl se svou první manželkou, modelkou Renée Wevelsiepovou, a mohl si Dádou oficiálně vzít. Jejich svatba byla pohádková. Dáda v bílých šatech, s květinovou ozdobou ve vlasech, působila jako víla z jiného světa. Felix, s dlouhými vlasy sahajícími téměř k ramenům, vypadal trochu jako vodník – a tak se zrodila legenda o „víle a vodníkovi“.
Po svatbě přišly roky štěstí, ale i bolesti. Narodily se jim dvě děti – Felix mladší a Anička. Oba zdědili talent svých rodičů a vyrůstali v uměleckém prostředí plném hudby a divadla. Třetí dítě ale přišlo o život ještě před narozením – ztráta, která rodinu hluboce zasáhla.
Jejich manželství bylo zpočátku plné energie a společných plánů. Dáda byla hvězdou televizních pořadů, milovanou dětským publikem i dospělými, Felix slavil úspěchy s orchestrem Karla Gotta a na hudební scéně. Společně tvořili pár, který veřejnost obdivovala – dokonalý, veselý, talentovaný.
Ale i za úsměvy se skrývaly chvíle, kdy to skřípalo. S postupem času se objevily problémy, které zná každý dlouholetý pár – únava, nedorozumění, vzdálení se. Největší zkouškou však byla Felixova dlouholetá aféra s výtvarnicí Lucií Gelemovou, která trvala neuvěřitelných sedm let. Média psala o každém jejich kroku, a veřejnost se rozdělila – jedni litovali Dády, druzí Felixe.
Patrasová ale nikdy zcela nezmizela z jeho života. „Měli jsme mezi sebou pouto, které nešlo přetrhnout,“ přiznala později. A po letech odloučení a veřejného napětí se k sobě znovu našli cestu.
Když je dnes člověk vidí spolu, je těžké neobdivovat jejich sílu. Prožili vše, co si manželé mohou projít – slávu, zradu, smíření, i tragickou ztrátu. Jejich dcera Anička, oblíbená herečka, zemřela letos na jaře po těžké nemoci. Tato rána je srazila na kolena, ale také znovu spojila.
Dnes jsou Dáda a Felix symbolem vztahu, který přežil všechno, co se přežít dalo. Nejsou dokonalí, ale právě v tom je jejich kouzlo. Ukazují, že láska není jen o romantice, ale o vytrvalosti, odpuštění a schopnosti jít dál ruku v ruce i po bouřích.
A tak, když se po letech objeví vedle sebe – ona s noblesou a úsměvem, on s klarinetem a šibalským pohledem – člověk má pocit, že se dívá na příběh, který napsal sám život. Příběh víly a vodníka, kteří se nikdy nepřestali hledat, i když se občas ztratili.
