Ivana Andrlová byla v osmdesátých letech považována za jednu z nejkrásnějších a nejtalentovanějších českých hereček. Zářila v pohádkách i romantických filmech, kde ztělesňovala něhu, čistotu a eleganci. Její úsměv a klidný hlas si získaly srdce diváků napříč generacemi. Přestože její profesní život byl naplněn úspěchy, osobní cesta herečky byla poznamenána bolestí, osaměním a zklamáním, o kterých dlouho nemluvila.
Její manželství s hercem Ivanem Vyskočilem působilo na první pohled idylicky. Oba byli známí, oblíbení a tvořili pár, který český showbyznys obdivoval. Společně vychovávali dceru Michaelu, která byla středem jejich světa. Jenže za zavřenými dveřmi jejich vztah ztrácel pevnou půdu. Podle slov Andrlové se jejich soužití stalo dusivým a ztratilo lehkost, která je kdysi spojovala. Cítila, že se musí rozhodnout mezi svobodou a manželstvím, které už ji nenaplňovalo.
Rozvod byl pro ni těžký a dlouho o něm odmítala mluvit. Až po letech přiznala, že se k němu odhodlala i přesto, že Ivana stále milovala. Řekla, že to bylo nejtěžší rozhodnutí jejího života, protože člověk málokdy odchází od někoho, koho má v srdci. Přesto věděla, že pokud zůstane, ztratí samu sebe. Po rozvodu se stáhla z veřejného života a na čas se uzavřela do sebe.
Zatímco její bývalý manžel později znovu vstoupil do manželství a žil aktivním společenským životem, Ivana se rozhodla zůstat sama. Nikdy se znovu nevdala a několikrát řekla, že opravdovou lásku už nenašla. Její dny se naplnily prací, péčí o dceru a později vnoučata. Na jevišti se objevuje s klidem a pokorou, kterou přinesly roky zkušeností a životních zkoušek.
Dnes působí smířeně, i když v jejím pohledu zůstává jistý smutek. Uvědomuje si, že život jí dal mnoho, ale také jí mnoho vzal. Nehořekuje však nad minulostí – vnímá ji jako součást cesty, která ji naučila vážit si klidu, upřímnosti a jednoduchých radostí. A i když láska, kterou kdysi ztratila, už se nevrátila, Ivana Andrlová našla něco jiného – vnitřní sílu, která jí umožnila zůstat sama sebou.
