Pět žen, dlouholetých přítelkyň, se pohodlně usadilo na velkých dekách pod měkkým letním sluncem. Užívaly si zaslouženého odpočinku – smály se, sdílely nejnovější zprávy a chvílemi prostě jen ztichly a hleděly k horizontu.
Vedle nich stál košík plný domácích dobrot – sušenek, ovoce a studených nápojů. Ženy se smály a užívaly si vzájemné společnosti.
Najednou se z ničeho nic objevil pes – středně velký pes s ostražitýma očima a rozcuchanou srstí. Začal pobíhat v kruzích kolem skupiny, hlasitě štěkal a vrtěl ocasem, ale v jeho chování bylo něco neklidného.
„Podívej se na tuhle roztomilou!“ zasmála se jedna z žen a nabídla psovi kousek sušenky.
„Musí mít hlad,“ dodal další a hodil mu další jídlo.
Ale pes pamlsky ignoroval. Stále je kroužil, štěkal stále hlasitěji a hlasitěji, běžel k jedné ženě, pak k druhé. Kamarádi na okamžik ztuhli, vycítili, že něco není v pořádku.
Pak jeden z nich – ten nejpozornější – náhle zbledl:
„Holky… podívejte se na její srst! 😱😱“
Třesoucí se rukou ukázala na psí bok. Mezi chomáči načervenalé srsti byly viditelné tmavé skvrny – krev .
Ženy tomu zpočátku nevěřily. Vyměnily si pohledy a pak se naklonily blíž. Vskutku, na nohou a boku psa byly čerstvé krvavé skvrny.
„Panebože… je zraněná?“ zeptala se vyděšeně jedna z žen.
Ale fena se nezdála zraněná – nekulhala, nekňučela ani nejevila žádné známky bolesti. Místo toho se náhle rozběhla k nedalekému skalnatému útesu.
Přátelé se na sebe zmateně podívali – a rozhodli se ji následovat. Rychle se zvedli z dek a spěchali přes horký písek a snažili se držet krok s rychlými kroky psa.
Jak se blížili, srdce jim klesalo. Na břehu, přímo na mokrém písku, ležel muž v bezvědomí . Pod hlavou se mu rozlévala kaluž krve a poblíž se leskl mokrý kámen – vypadalo to, jako by uklouzl a udeřil se do hlavy.
Pes k němu běžel přímo, očichal mu obličej a pak znovu štěkal, jako by prosil o pomoc. Ženy si vyměnily panické pohledy, než jedna z nich vytáhla telefon a třesoucími se prsty zavolala záchrannou službu.
„Dýchá?“ zeptala se jedna z žen a poklekla si.
„Sotva…“ zašeptal další a položil muži ruku na hruď.
Ženy se ho snažily udržet při vědomí, uklidňovaly psa a s napětím čekaly na příjezd sanitky.
Jedna myšlenka se jim stále opakovala v hlavě: nebýt tohoto věrného psa, nikdy by se nedozvěděli, že se jen pár kroků od jejich veselého dne na pláži odehrává tragédie.
O několik minut později prořízl letní vzduch zvuk sirény. Muže opatrně vynesli na nosítka. Ženy si s úlevou povzdechly, když sledovaly, jak se o něj zdravotníci starají.
A fena… konečně se uvolnila. Přešla k jedné z žen a nechala se pohladit, jako by říkala: „Děkuji… za vyslechnutí.“
