Rodinné drama kolem zdravotního stavu a péče o legendárního českého režiséra Jiřího Adamce (77) — tvůrce oblíbených seriálů jako Sanitka nebo Pojišťovna štěstí — dospělo k nečekanému a překvapivému konci, který rozdělil veřejné mínění i blízké. Po měsících tahanic o to, kdo se stane oficiálním opatrovníkem režiséra, který bojuje s těžkou formou demence, přišlo soudní rozhodnutí, které nikoho z rodiny příliš nepotěšilo.
Manželka Jana Adamcová (53), která požádala soud o opatrovnictví s cílem zajistit manželovi klid a důstojné stáří, nakonec neuspěla — stejně jako syn Marek (50), který se po letech odcizení náhle začal o otce intenzivněji zajímat. Soud nakonec rozhodl, že režisér bude svěřen do péče veřejného opatrovníka, tedy obce, ve které má trvalé bydliště. Tento krok znamená, že starost o jeho právní i finanční záležitosti převezme nezávislá instituce, která musí jednat „v nejlepším zájmu opatrovance“ podle občanského zákoníku.
Původní soudní řízení bylo plánováno již v říjnu minulého roku, ale několik odkladů způsobených Adamcovou nemocí proces protahovalo. Jana Adamcová však neváhala vést celou záležitost s tím, že je pevně přesvědčená, že jí tento krok umožní lépe chránit manžela před manipulací a zajistit mu adekvátní péči. Syn Marek, který s otcem léta nepřerušoval kontakt kvůli rodinné historii a odloučení, se také ucházel o opatrovnictví, ale soud jeho žádosti rovněž nevyhověl.
Rozhodnutí soudu přineslo řadu reakcí v rodině i mezi příznivci Adamcova díla. Manželka Jana sice uvedla, že celé usnesení bere s klidem a dokonce jako jistý druh vítězství, protože prý soud nevyhověl synovi, který dlouho o otce nejevil zájem, ale zároveň potvrdila, že hlavním cílem bylo vždy jen režisérovo bezpečí a důstojná péče. Zmínila také, že režisérův zdravotní stav se zhoršuje a že demence má za následek omezenou schopnost komunikace — Adamce nyní prakticky nemluví a vyjadřuje se pouze gesty.
Funkce veřejného opatrovníka znamená zásadní změnu v tom, kdo bude administrativně spravovat Adamcův majetek a rozhodovat o důležitých záležitostech jeho života. I když rodina ztratila přímé právní pravomoci, rozhodnutí soudu by mělo zajistit, aby režisérova péče zůstala nestranná a skutečně zaměřená na jeho nejlepší zájem — ať už jde o léčbu, bydlení nebo hospodaření s prostředky.
Tento verdikt tak uzavírá dlouhé měsíce napětí a sporů v rodině, přičemž oba hlavní aktéři — žena i syn — odcházejí s pocitem, že jejich úsilí ocení statisticky jen málokdo. Přes bolestné rodinné situace se ale nadále pokračuje v péči o Adámce, který zůstává pod dohledem odborníků a jeho osobní potřeby bude nadále sledovat instituce veřejného opatrovníka.
