Praha má svá světla i stíny a právě do těch temnějších částí nočního života nás přizvala jedna z nejbarvitějších osobností tamní klubové scény. Manažerka legendárního nočního klubu v centru metropole Heduš Nová si sedla do talkshow „Na kafeečko“ s moderátorkou Milušou Bittnerovou a bez obalu otevřela téma, o kterém se většina z nás jen tiše dohadovala. V rozhovoru popsala nejen fungování klubů, ale i to, proč se některé ženy rozhodnou stát společnicemi a jaké pikantnosti a bizarnosti denně vídá mezi svými zákazníky.
Heduš, která je na sociálních sítích nepřehlédnutelnou osobností, přiznává: „Když propagujete produkt, který nemá obličej, tak to v dnešní době nefunguje,“ a proto sama sebe staví do popředí, aby představila klub, který vede, ale zároveň i jeho zákulisí. Klub Lotos, o jehož atmosféře mluví jako o něčem, co ztrácí kouzlo až za svítání ráno, přitahuje různé typy lidí – od těch, kteří si přijdou jen popovídat, až po ty, kteří vyhledávají společníka či společnici podle svých nejskrytějších tužeb a představ.
Podle Heduš není práce společnice jen o fyzickém kontaktu, jak by se někdo mohl domnívat. „Když přijde frajer a chce si opravdu jen odpočinout, tak si s tou holkou jen povídá,“ říká a vysvětluje, že mnohé setkání probíhají na úrovni rozhovoru, kdy si klient vezme pitíčko a vypráví o svých starostech, jako by šlo o návštěvu u terapeuta. „Je to půl na půl,“ dodává, a přiznává, že klienti mají často vlastní důvody, proč si vyberou právě takovou společnost – chtějí naslouchání, útěchu nebo prostě uniknout od reality.
Manažerka také otevřeně popisuje, jak vybírá ženy, které budou v klubu pracovat. Některé jsou tam proto, že potřebují finanční podporu pro své rodiny, jiné kvůli závislosti, což přináší do prostředí i problémy s krádežemi a nepořádkem. „Takže ano, velmi dobře vybírám,“ říká se zkušeným nadhledem, ale zároveň upozorňuje na to, že ne každá dívka práci zvládne.
Dotazována na to, proč muži utíkají z domova a proč se dávají na noční kluby a služby společnic, Heduš vysvětluje, že je to velmi individuální a hluboce osobní. „Každý chlap má jiný problém,“ prohlašuje a přidává příklady od sexuálních preferencí, o kterých si klienti často nedovolí mluvit se svými partnerkami, až po potřebu být vyslyšen bez odsuzování.
V průběhu rozhovoru se ale témata dotýkají i běžných lidských emocí: Heduš mluví i o tom, jak se v takovém prostředí udržet mentálně v pohodě, jaké hranice si sama nastavila a proč nezáleží na věku ani vzhledu klientů či zaměstnanců. Její postřehy nejsou jen o sexu či zábavě, ale o lidech, kteří za tím vším stojí – o jejich potřebách, obavách a o tom, jak noční scéna odráží společenské touhy i traumata.
Celý rozhovor tak odkrývá mnohé tabu, které byli mnozí z nás zvyklí ignorovat. Ať už jde o pravdu o nočních klubech, o práci společnice, nebo o to, co klienti opravdu hledají, Heduš svoji otevřeností a nekompromisním přístupem přináší nový pohled na svět, o kterém se většina lidí dozvídá jen z doslechu.
