Mnoha lidem se může zdát nepochopitelné, jak může někdo vyvolávat dojem „kouzelného“ mezi protějškem a přitom být povahově hluboko narušený. Případ Jiřího Straky – dnes známého jako Spartakiádní vrah – patří právě k takovým, které mrazí v žádné době. Ten totiž napáchal během poloviny osmdesátých let tragédii, která se zapsala do historie české kriminalistiky, když jako nezletilý útočil na mladé ženy, jež nejen znásilňoval, ale i vraždil. Teď, v souvislosti s novou sérií seriálu Metoda Markovič, se otevírá další kapitola jeho života – a to prostřednictvím výpovědi ženy, která jej znala z blízka ještě předtím, než se stal synonymem pro hrůzu.
Vychovatelka Lydie Popelková, která měla Straku na starosti v internátu ve středočeském Stochově, poskytla exkluzivní svědectví, které redakce Extra.cz získala. Popelková popisuje tehdy teprve šestnáctiletého chlapce jako kluka, který byl na první pohled zábavný, povídavý a neodolatelný pro některé dívky. „On měl přítelkyně hodně,“ uvedla Popelková a doplnila, že mnoho holek na něj doslova „letělo“ kvůli jeho charismatu a lehce upovídané povaze, která se jevila jako příjemná společnost.
Nicméně pod povrchem tohoto zdání se skrývaly bizarní aspekty jeho chování, které doplňovaly osvětlení jeho pozdějších činů. Popelková vzpomínala, že Straka měl silné a neobvyklé názory, které často vyjadřoval bez zábran. Jedním z takových momentů byla situace, kdy jí sdělil, že jeho sestra „se musí vdávat, protože je těhotná“, a hned poté ji popsal hanlivým slovem, které tehdy samo o sobě šokovalo i zkušenou vychovatelku. „Já mu povídám, že to ještě nic neznamená… ale on to odsuzoval,“ řekla Popelková. Její hlas přitom nebyl plný odsouzení, ale spíše údivu nad tím, jaký postoj tehdy mladý Straka zaujímal vůči ženám i jejich volbě a osudu.
Je pozoruhodné, že někdo, kdo se později stal jedním z nejznámějších násilníků, dokázal působit na okolí jako „sympatický“ či „fajn kluk“ – právě tuto kontradikci vychovatelka často zmiňovala ve svém vyprávění. Podle ní se tehdy žádný z dospělých nedokázal domnívat, jak dramatické a kruté činy budou následovat. Dívky, které se s ním stýkaly, mohly vnímat jeho pozornost jako běžný námluvný zájem, ale skutečnost byla nakonec tragicky jiná a jeho pozdější činy šokovaly celou společnost.
Popelková také připomněla, že tehdejší Straka nebyl výrazně problémový podle tehdejších standardů internátu; jeho projevy agresivity se tehdy omezovaly spíše na klučičí spory či přetahování během tělocviku. Přesto právě tato nejasná směs charisma a vnitřních konfliktů v něm možná skrývala spouštěče toho, co se později mělo stát jedním z nejtemnějších příkladů kriminality mladistvého pachatele v této zemi.
Nová série Metoda Markovič přináší případ Jiřího Straky opět do centra pozornosti a ukazuje, jak může skutečný příběh hrůzy inspirovat i hluboké lidské otázky o povaze zla, vztahu k druhé osobě či o tom, jak málo stačí k tomu, aby se z „obyčejného“ chlapce stal muž, jehož činy otřásly rodinami i celou společností.
