Anna Julie Slováčková, talentovaná česká zpěvačka a herečka, která se stala symbolem odvahy a uměleckého nadání, otevřeně mluvila o svém dlouhém boji s rakovinou – a nebyl to jen boj fyzický, ale i psychický. Ve svém posledním rozsáhlém rozhovoru popsala realitu, kterou většina lidí nezná: jaké to je žít s návratem nemoci, jak rozdílné jsou první a druhé diagnózy a jak se tragédie promítá do každodenních emocí, vztahů i práce.
Anna poprvé narazila na zhoubnou nemoc v roce 2019, kdy jí diagnostikovali rakovinu prsu. Tehdy podstoupila náročnou léčbu a zdálo se, že se s nemocí úspěšně vypořádala. Jenže život jí přinesl další ránu – v roce 2023 se rakovina vrátila a napadla její plíce. Tento návrat popisovala s překvapivou upřímností: „Druhou rakovinu snáším hůř než tu první… zatím jsem se s tímto novým stavem nesehrála. Myslím, že tomu tělo s duší ještě nepřišly na kloub.“
V rozhovoru, který poskytla redaktorce Deníku N přímo ve svém bytě, odkryla i banální detaily každodenní dřiny s léčbou – od výměny sester a měření váhy přes chemoterapii až po to, jak se snaží nalézt rovnováhu mezi péčí o sebe a přirozeným životem. „Pořád jsem nepřišla na to, jak moje tělo funguje s touto léčbou. Je to složité,“ přiznala se bez obalu.
Co bylo na celé situaci pro Annu nejtěžší, nebyly jen fyzické obtíže, ale i psychické zápasy s pochybnostmi a stresem, které s sebou druhá diagnóza přinesla. I když některé okamžiky zmiňovala s nadhledem a humorem, přiznávala, že občas přemýšlí nad tím, co by se stalo, kdyby svůj boj vzala jinak – jak by její život vypadal, kdyby se nemusela starat, jestli může žít normální mladý život nebo přemýšlet o mateřství.
Svou situaci se snažila pochopit i díky podpoře terapeutů a paliativního týmu, se kterými řešila těžké otázky o životě, smyslu a budoucnosti. „Moje terapeutka mi říká: ‚Můžete se rozhodnout, jestli máte rakovinu a budete se léčit, nebo ji budete ignorovat.‘ Zatím tuhle nemoc nedokážu plně vstřebat,“ svěřila se. Tato slova ukazují, že její boj nebyl jen o chemoterapii, ale o celkové psychické rovnováze.
Anna se také nebála kritizovat to, co jí v průběhu léčby nejvíc ubíralo energii – nevhodné rady a komentáře od okolí. Vyprávěla, jak mnozí lidé, i s dobrým úmyslem, přicházeli s radami, které ji spíše vystresovaly než pomohly: od rad typu „to je znamení, abys zpomalila“ až po smysluplné, ale nevyžádané instrukce. „Když mi někdo říká o tom, že někdo jiný na to zemřel, co to má společného s tím, čím právě procházím?“ ptala se s frustrací.
Svou otevřeností a upřímností si získala respekt nejen těch, kteří ji znali osobně, ale i tisíců lidí, kteří ji sledovali na sociálních sítích a v médiích. Přestože se snažila zůstat aktivní ve svém uměleckém životě, dopad nemoci a tlak veřejnosti se občas prolínal s jejím osobním prožíváním.
Anna Julie Slováčková nakonec svůj statečný boj s rakovinou prohrála 6. dubna 2025 ve věku 29 let, ale její slova a myšlenky zanechávají hlubokou stopu – ukazují, jak těžké je žít s chronickou nemocí, která zasahuje nejen tělo, ale i duši.
