Libuše Šafránková byla pro celé generace Čechů a Slováků synonymem pohádkové krásy, laskavosti a neuvěřitelné přirozenosti. Herečka, která se narodila v roce 1953 v Lanškrouně, se stala legendou díky rolím, které hrála s takovou upřímností, že diváci měli pocit, že ji znají osobně. Její nejslavnější postava – Popelka z filmu Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 – ji proslavila nejen doma, ale i v zahraničí, kde tenhle český klasik dodnes patří k nejoblíbenějším vánočním pohádkám v Německu, na Slovensku, v Rusku i jinde.
Film režiséra Václava Vorlíčka a Pavla Hoblíka se natáčel v nádherných kulisách zámků v Čechách a na Moravě. Libuše tehdy měla jen devatenáct let, ale už v sobě měla tu křehkou sílu a čistotu, která Popelku dělala nezapomenutelnou. Její velké modré oči, dlouhé světlé vlasy a úsměv, který dokázal roztopit i to nejtvrdší srdce prince – to všechno se stalo symbolem. Když říkala „Ach jo, já jsem taková nešika“ nebo když tančila s princem na plese, diváci plakali dojetím i radostí. Ten film se stal součástí české duše a Libuše v něm navždy zůstala tou dívkou, která si zaslouží štěstí.
Ale její kariéra nebyla jen o jedné roli. Hrála ve filmech jako Jak utopit dr. Mráčka, Adéla ještě nevečeřela, Princ Bajaja, Svatby pana Voka nebo v seriálech jako Nemocnice na kraji města. Vždycky to byly postavy, které měly hloubku – ať už šlo o komedii, drama nebo pohádku. Libuše uměla hrát s minimem gest, s pohledem, s tichem. Režiséři ji milovali, protože nikdy nehrála na efekt – vždycky to bylo upřímné, lidské, dojemné.
V osmdesátých a devadesátých letech se stala jednou z nejvyhledávanějších hereček. Lidé ji zastavovali na ulici, psali jí dopisy, ptali se na Popelku. Ona sama to brala s pokorou a humorem – říkala, že je ráda, když lidem dělá radost, ale že ona sama je jen obyčejná žena, která má ráda rodinu, zahradu a klid. Byla vdaná za herce Josefa Abrháma, s nímž měla syna Josefa. Jejich manželství bylo dlouhé a pevné, plné vzájemné podpory a lásky, kterou si chránili před zraky veřejnosti.
V posledních letech se Libuše Šafránková stáhla z veřejného života. Trpěla dlouhodobými zdravotními problémy – rakovina plic ji oslabila natolik, že už nemohla hrát, cestovat ani se objevovat na veřejnosti. Bojovala statečně, ale nemoc byla silnější. Zemřela 9. června 2021 ve věku 68 let obklopená rodinou. Zpráva o jejím odchodu otřásla celou zemí – sociální sítě zaplavily vzpomínky, fotografie z filmů, citáty a slzy. Lidé psali, že odešla nejen herečka, ale kus jejich dětství.
Pohřeb byl soukromý, ale vzpomínkové akce probíhaly po celé republice. V televizi vysílali Tři oříšky pro Popelku a diváci ji sledovali znovu – tentokrát s vědomím, že to bylo naposledy. Její Popelka zůstane navždy živá – tančí na plese, ztrácí střevíček, nachází štěstí. A my všichni, kteří jsme ji milovali, budeme na ni vzpomínat s úsměvem a vděčností.
Libuše Šafránková nebyla jen herečka. Byla to žena, která nám ukázala, že i v nejhorších chvílích může přijít zázrak, když věříme sami v sebe. Její odkaz je v těch pohádkách, v těch filmech, v těch úsměvech, které nám dala. A i když už tu není, její Popelka pořád tančí – a my s ní.
