Новый заголовок: Vilma Cibulková po kolapsu konečně promluvila: „Bojuji se zákeřnou nemocí, která mi vzala práci, zdraví i sílu… teď už to nemůžu skrývat!“
Полный текст статьи: Herečka Vilma Cibulková, kterou diváci znají z desítek rolí v divadle, televizi i filmu, se po dlouhých měsících absolutního ticha rozhodla prolomit mlčení a otevřeně promluvit o tom, co se s ní děje. Všechno vyvrcholilo dramatickým kolapsem přímo během zkoušek – najednou se jí zatočila hlava, ztratila rovnováhu a zhroutila se na zem. Kolegové okamžitě volali záchranku, a když ji vezli do nemocnice, už věděla, že tohle není jen únava nebo stres, ale něco mnohem závažnějšího. Teď přiznává, že už nějakou dobu bojuje se zákeřnou autoimunitní nemocí, která postupně ničí její tělo zevnitř, bere jí energii, sílu a nakonec i možnost dělat to, co miluje nejvíc – hrát.
Začalo to nenápadně, jak to u mnoha podobných onemocnění bývá. Nejdřív jen větší únava než obvykle, kterou si vysvětlovala náročným programem – zkoušky, představení, natáčení, rodina. Pak přišly bolesti kloubů, které se zhoršovaly ráno po probuzení, otoky, pocit, že tělo neposlouchá. Vilma je zvyklá překonávat bolest – herečky často hrají i s horečkou, s bolestí zad nebo krku, protože „představení musí být“. Tak to dělala i tentokrát. Ignorovala signály, pilulky na bolest, káva za kávou, aby to nějak utáhla. Ale tělo si nakonec vzalo, co potřebovalo – ten kolaps přišel jako varování, které už nešlo přeslechnout.
V nemocnici lékaři provedli série vyšetření a diagnóza padla jako rána: autoimunitní onemocnění, které napadá vlastní tkáně, způsobuje záněty, ničí vitalitu a dělá z energické ženy člověka, který se sotva postaví na nohy. Vilma přiznala, že první týdny byly peklo – ležela v posteli, dívala se do stropu a přemýšlela, jestli se ještě někdy vrátí na jeviště. Bála se, že ji nahradí mladší kolegyně, že diváci zapomenou, že její kariéra skončí takhle najednou a bez rozloučení. „Nemohla jsem hrát, nemohla jsem chodit na zkoušky, musela jsem říct ne rolím, které jsem chtěla dělat celý život. Ta nemoc mi vzala nejen zdraví, ale i to, co mě definovalo,“ řekla s hlasem plným emocí.
Léčba je teď její každodenní realita. Silné imunosupresiva, která utlumují imunitu, aby nepokračovala v útoku na vlastní tělo, kortikoidy, pravidelné kontroly, rehabilitace. Vedlejší účinky jsou kruté – otoky v obličeji, změny nálad, ještě větší únava, ale Vilma říká, že pomalu vidí zlepšení. Naučila se žít pomaleji: poslouchat tělo, odpočívat, když je potřeba, říkat ne projektům, které by ji zničily. Obklopuje se lidmi, kteří ji podporují – rodina, přátelé, kolegové z divadla posílají květiny, volají, nabízejí pomoc. A ona je za to nesmírně vděčná.
Přestože to pro ni byla nejtěžší zkouška života, Vilma říká, že ji to změnilo k lepšímu. Naučila se být zranitelná, prosit o pomoc, vážit si maličkostí – procházky s vnoučaty, ticha doma, obyčejného objetí. Chce teď svůj příběh sdílet, aby pomohla ostatním ženám, které podobné příznaky přehlížejí, protože „nemají čas být nemocné“. „Ženy často táhnou všechno samy – práci, rodinu, domácnost – a zapomínají na sebe. Já to dělala taky, až mě to dostihlo. Nečekejte na kolaps,“ vzkazuje.
Vilma Cibulková se nevzdává. Bojuje dál, pomalu se vrací k malým rolím, ke čtení scénářů, k setkáním s fanoušky. Věří, že se ještě vrátí na jeviště – možná ne tak často jako dřív, ale s ještě větší chutí a pokorou. Její upřímnost teď rezonuje u tisíců lidí, kteří jí píší, že ji obdivují za odvahu a že jí drží palce. A ona jim odpovídá: „Děkuju. Ta podpora mi dává sílu pokračovat.“
