Legendární herečka Jana Preissová, která se do srdcí diváků zapsala svou křehkostí a neuvěřitelným šarmem, oslavila své významné životní jubileum. Zatímco celý národ jí s úctou gratuluje, za její tváří s oním pověstným smutným pohledem se skrývá příběh, který i po desítkách let vyvolává mrazení. Přestože se zdálo, že její život byl vždy plný lesku a úspěchu, pravda o jejích začátcích je mnohem temnější. Jana se totiž rozhodla poodhalit roušku tajemství svého dětství, kterému dominovala postava milované, ale zároveň neúprosně přísné matky, jejíž výchovné metody hraničily s krutostí.
Atmosféra v její rodné domácnosti byla protkána neustálým napětím a strachem z toho, co přijde. Jana svou maminku hluboce milovala, ale tato láska byla vykoupena bolestí a častými fyzickými i psychickými tresty, které malá dívka jen těžko chápala. Scéna, kdy se budoucí hvězda stříbrného plátna schovává před hněvem své matky a v slzách hledá kousek bezpečí, trhá srdce každému, kdo si Janu oblíbil v jejích laskavých rolích. Právě tyto rány na duši zformovaly její mimořádnou citlivost, kterou později dokázala tak mistrně přenést na divadelní prkna, ale která ji v soukromí stála mnoho sil.
Útočiště a jedinou skutečnou útěchu nacházela malá Jana u svého otce a babičky, kteří pro ni byli ostrovem klidu v rozbouřeném moři matčiny přísnosti. V jejich náručí se učila, co znamená bezpodmínečná láska a přijetí, což jí pomohlo přežít nejtěžší okamžiky dětství bez trvalého zatrpknutí. Tato rozpolcenost mezi láskou k matce-trestatelce a bezpečím u otce v ní vytvořila vnitřní svět plný melancholie, který ji provází celým životem. Každá vzpomínka na dětství je pro ni dodnes hořkosladkým bilancováním, kde se vděčnost mísí s nevyhojenou křivdou, o které se jí jen velmi těžko mluví i po pětasedmdesáti letech.
Dnes se Jana Preissová dívá na svou minulost s pokorou a moudrostí ženy, která dokázala odpustit i to, co se zdálo neodpustitelné. Její životní jubileum tak není jen oslavou její kariéry, ale především vítězstvím nad vlastními démony z minulosti. Příběh o dívce, která i přes rány osudu neztratila svou něhu, je inspirací pro všechny, kdo bojují se stíny svého dětství. Celá Praha i fanoušci po celé zemi vzdávají hold této silné ženě, která nám skrze své slzy i úsměvy ukázala, že nejdůležitější bitvy se odehrávají v hloubi naší duše a že i ta největší bolest se dá proměnit v čisté umění.
