Oblíbená moderátorka a herečka Laďka Něrgešová prochází životní etapou, na kterou se nelze připravit ani v tom nejdramatičtějším scénáři. Po diagnóze agresivního nádoru mozku – glioblastomu – se její každodenní realita smrskla na neúprosný kolotoč vyšetření, pětidenních chemoterapií a neustálého sledování času. Přestože nedávno oslavila své padesáté narozeniny, které sama považuje za obrovské vítězství, lékařské odhady jsou neúprosné. Podle statistik a procentuálních tabulek by jí mělo zbývat jen několik měsíců života, ale Laďka se rozhodla, že se do žádných tabulek vejít nehodlá. Její odhodlání žít pro své dvě děti je silnější než jakákoliv diagnóza a ona sama otevřeně přiznává, že bojuje o čas, který je pro ni nyní tou nejcennější komoditou.
Život moderátorky se změnil v technickou operaci. Už půl roku je jejím nerozlučným společníkem přístroj TTF Optune, speciální helma, kterou musí mít na oholené hlavě téměř neustále. Tato technologie vysílá do mozku elektrické impulzy, které mají brzdit dělení rakovinných buněk. Daň za tuto naději je však fyzicky i psychicky vyčerpávající. Laďka s sebou musí neustále nosit čtyřkilový batoh s bateriemi, které se musí měnit každé čtyři hodiny, a v noci zůstává napojená na akumulátor. K tomu se přidávají pravidelné cesty do „tunelu“ magnetické rezonance a žíly rozpíchané od kanyl tak, že připomínají řešeto. Každý pohyb, každý den v práci i každá chvíle s rodinou jsou vykoupeny nepředstavitelnou disciplínou a nepohodlím, o kterém většina lidí nemá ani tušení.
Atmosféra kolem Laďky je plná mrazivé upřímnosti. Když jí lékařka sdělila diagnózu pod zkratkou CML, Laďka reagovala sobě vlastním humorem a prohlásila, že jde o „centrální mozek lidstva“. Tento nadhled si zachovává i ve chvílích, kdy přiznává, že se jí v květnu loňského roku zhroutil svět. Sestavila si nový žebříček hodnot, kde banální starosti showbyznysu nemají místo. Její slova o tom, že „pánská rýmička je asi horší“, v sobě nesou hlubokou ironii i nesmírnou sílu ženy, která se odmítá vzdát. Pro své fanoušky se stala symbolem nezlomnosti, když se rozhodla odhodit paruku a ukázat se světu taková, jaká je – bojovnice s oholenou hlavou, která se nestydí za kila navíc ani za únavu v očích.
V posledních týdnech Laďka našla novou terapii v malování. Akryl na plátno nanáší špachtlí a do svých obrazů vkládá všechny emoce, které v ní vřou. Je to její únik z reality, kde čas neúprosně tiká. I když prognózy mluví o půl roce, ona má jediný cíl: vidět své děti dospívat a zůstat tu pro ně ještě několik let. Její boj není jen o lécích a technice, ale o čisté vůli nepodlehnout osudu. Každé ráno, kdy si znovu nasazuje svou „elektrickou helmu“, je důkazem, že zázraky se nemusí jen dít, ale že si je člověk může vybojovat svou vlastní odvahou a neuhasínající nadějí, i když mu realita neustále připomíná, že času je kriticky málo.
