Žena, která po celá desetiletí rozdávala celému Německu naději a odborné lékařské rady, nyní sama propadla do nejhlubší beznaděje. Antje-Katrin Kühnemann, legendární televizní lékařka od Tegernského jezera, prolomila v aktu naprostého zoufalství mlčení o stavu, který přesahuje veškerou lidskou představivost. Po neuvěřitelných čtyřiceti operacích, které drasticky poznamenaly její tělo a naprosto zdecimovaly její duši, vystoupila tato osmdesátiletá ikona na veřejnost se zpovědí, ze které tuhne krev v žilách. Už to není volání o pomoc ani prosba o další léčbu, ale otevřeně vyslovené přání zemřít. Bolesti, které ji trýzní každou hodinu, se staly vězením, ze kterého pro ni existuje už jen jediný únik.
V honosných prostorách jejího domu u jezera Tegernsee nyní vládne tíživé ticho, které přerušuje pouze tiché naříkání nad nesnesitelným fyzickým utrpením. Antje-Katrin Kühnemann popisuje své bytí už nikoliv jako život, ale jako nekonečný řetězec muk. Každý zákrok na jejích zádech, každá korekce kloubů a nespočetné komplikace po nich zanechaly spoušť. Žena, která kdysi s takovou vitalitou procházela studiem pořadu Sprechstunde, je dnes vězněm vlastního těla. Bez obalu přiznává, že každého dne prosí Boha, aby si ji konečně vzal k sobě. Je to definitivní kapitulace lékařky, která zná všechny léčebné metody, a přesto musí uznat, že moderní umění medicíny u ní narazilo na své absolutní hranice.
Obzvláště tragická je emocionální rovina této rány osudu. Kühnemann reflektuje krutou ironii skutečnosti, že celý svůj profesní život zasvětila udržování života, zatímco nyní úpěnlivě vyhlíží jeho konec. Atmosféra jejích výpovědí je prostoupena hlubokou melancholií a vyčerpáním. Hovoří o tom, že její kvalita života klesla na bod mrazu a ani ty nejsilnější léky už nedokážou otupit pálivou bolest v jejích nervech. Jsou to scény absolutní izolace, ve kterých noci tráví v bdělém stavu a čeká na vysvobození. Čtyřicet operačních zákroků sice nezlomilo jejího ducha, ale zcela vyčerpalo její vůli bojovat proti biologii vlastního organismu.
Reakce z jejího okolí a od bývalých kolegů jsou plné hlubokého otřesu a nepochopení. Nikdo netušil, že někdejší vzorová lékařka zaujme takto radikální postoj k vlastnímu konci. Antje-Katrin Kühnemann však u své šokující upřímnosti zůstává a nehodlá už nic přikrášlovat. Kapitola bojování je pro ni definitivně uzavřena. Touha po klidu a po konci tělesných útrap nyní převažuje nad vším ostatním. Je to hořká bilance života, který začal ve světle kamer a končí v bolestné temnotě nevyléčitelného utrpení. Když lékařka jejího formátu začne volat po smrti, je to svědectví o trýzni, kterou lze slovy jen stěží popsat.
