Svět německého humoru a precizní satiry si připomíná neuvěřitelné výročí muže, který dokázal rozesmát miliony lidí pouhým laciným povzdechem nebo precizně načasovaným trapnem. Vicco von Bülow, kterého celý svět zná pod pseudonymem Loriot, by oslavil své sté narozeniny. Tento všestranný génius, režisér, kreslíř a mistr jazyka, se stal nekorunovaným králem německé komiky, jehož vliv sahá hluboko do dnešních dní. Atmosféra jeho skečů, ve kterých se měšťanský svět rozpadá kvůli banálním problémům, je i po desetiletích stále aktuální a mrazivě přesná. Loriot totiž nebyl jen bavičem, byl chirurgem lidských slabostí, který s neuvěřitelnou jemností a řemeslnou dokonalostí odhaloval absurditu našich životů.
Jeho nejslavnější postavička, muž s baňatým nosem v šatech z dvacátých let, se stala symbolem rozporu mezi vysokými ambicemi a trapným selháním. Loriot, který se původně chtěl stát malířem, si svůj pseudonym vypůjčil z francouzštiny, kde „Loriot“ znamená žluva – pták, kterého měl jeho šlechtický rod von Bülow ve znaku. Napětí, které provázelo jeho začátky, kdy mu lidé vyčítali přílišnou provokativnost, postupně vystřídal bezmezný obdiv. V padesátých letech musel dokonce čelit protestům, když v časopise Stern vyměnil role lidí a psů, což tehdejší prudérní společnost nesla velmi nelibě. Trvalo dvacet let, než mu časopis znovu otevřel své brány, ale Loriot se nenechal zlomit a dál budoval svůj unikátní svět, kde lidé marně bojují s fyzikou polibku nebo s etikou rodinné večeře.
V sedmdesátých letech se Loriot stal miláčkem národa díky postavičce psa Wuma, maskota televizní loterie, jehož písnička o koťátku dokonce dobyla vrchol hitparád. Děti tehdy žadonily, aby mohly zůstat vzhůru jen proto, aby uviděly další Wumovy kousky. Skutečnou nesmrtelnost mu však přinesly jeho skeče s Evelyn Hamann, které jsou dodnes považovány za vrchol televizní zábavy. Loriot dokázal s neuvěřitelnou přesností vystihnout sensitivities své doby – od strachu z ničení životního prostředí až po upjatost německé vyšší třídy. Každý detail v jeho filmech, každá rekvizita a každé slovo byly výsledkem mravenčí práce a touhy po dokonalosti, která však nikdy neztrácela lidský rozměr a laskavý nadhled.
Loriotův odkaz však sahá i do oblasti opery, kterou miloval od dětství, kdy ho babička brala na představení za odměnu. Dokázal psát vtipné spojovací texty k operám, díky kterým lidé lépe rozuměli Wagnerovi nebo Weberovi, a nakonec se sám stal úspěšným operním režisérem. Jeho přínos kultuře byl natolik zásadní, že mu Univerzita ve Wuppertalu udělila čestný doktorát za literární a jazykovou kreativitu. Vicco von Bülow dokázal, že humor může být vysokým uměním, pokud je postaven na hlubokém pozorování bližních a na ochotě přiznat si, že v každém z nás se skrývá kousek toho muže s baňatým nosem, který se marně snaží zachovat dekorum ve světě, který mu nerozumí.
