Uběhl rok od chvíle, kdy se zastavil čas pro celou rodinu Slováčkových i pro tisíce fanoušků po celé zemi. Bolestné výročí odchodu statečné Aničky Slováčkové, která svůj boj s krutým osudem vedla s neuvěřitelnou grácií a silou, vyvolalo vlnu emocí, jež se dala v okolí hřbitova doslova krájet. Atmosféra byla prosycena smutkem, ale i hlubokou úctou k dívce, která se nikdy nevzdávala. Její otec, legendární saxofonista Felix Slováček, se u místa jejího posledního odpočinku objevil viditelně zlomený. Muž, který byl zvyklý na záři reflektorů a aplaus publika, tentokrát stál v tichosti, se skloněnou hlavou a slzami, které nešlo zastavit.
Vzpomínkový akt odhalil, jak hluboké stopy Aniččin odchod zanechal v duších jejích nejbližších. Felix, který se během posledních měsíců snažil působit statečně, u hrobu své dcery úplně rezignoval na masku silného muže. Přítomní svědci popisují scénu, ze které mrazilo – otec hladící náhrobní kámen a šeptající slova, která patřila jen jí. Je to neuvěřitelně krutá satisfakce pro osud, který si vybral tu nejmladší a nejzářivější hvězdu jejich rodinného klanu. Každý květ, který u hrobu položil, každá zapálená svíčka symbolizovaly prázdno, které v domě Slováčkových už nikdy nikdo nezaplní.
V kuloárech se šeptá, že toto smutné výročí ještě více prohloubilo příkopy v už tak křehkých rodinných vztazích. Zatímco Felix truchlí veřejně a intenzivně, napětí mezi ním a Dagmar Patrasovou zůstává i v těchto chvílích patrné. Anička byla tmelem, který rodinu držel pohromadě i v těch nejbouřlivějších dobách, a bez ní se zdá, že se každý uzavřel do své vlastní bubliny bolesti. Její bratr Felix mladší je otci v těchto dnech oporou, ale i na něm je znát, že ztráta sestry je ranou, která se nikdy úplně nezahojí. Celá rodina teď prochází nejtěžší zkouškou své existence, kdy se musí učit žít ve světě, kde chybí Aniččin pověstný smích a optimismus.
Pro fanoušky zůstává Anička Slováčková symbolem naděje a odvahy. I po roce jsou sociální sítě plné vzkazů a vzpomínek na její talent a lidskost. Felix Slováček si uvědomuje, že odkaz jeho dcery žije dál, ale pro otce je to jen slabá náplast na srdce, které krvácí. Odchod od hrobu byl pro něj viditelně nejtěžším krokem dne, jako by tím znovu a znovu musel přijímat fakt, že se jeho holčička už nevrátí. Tento den nebyl jen připomínkou smrti, ale oslavou života, který byl sice krátký, ale neuvěřitelně intenzivní a inspirující pro nás všechny.
