Sportovní nebe se otevřelo pro jednoho z největších velikánů historie, ale na zemi po něm zůstala jen prázdnota a hluboký smutek. Rozloučení s fenomenálním diskařem Imrichem Bugárem, který navždy zavřel oči ve věku sedmdesáti let, se stalo událostí, která do síně smutečního obřadu přivedla ty nejvýznamnější tváře československého sportu i veřejného života. Atmosféra v sále byla doslova elektrizující, prosycená vzpomínkami na muže, který svou silou a nezdolným optimismem inspiroval celé generace. Nikdo nedokázal skrýt emoce, když se sálem nesly tóny poslední písně pro šampiona, jehož disk kdysi létal nejdále ze všech a jehož úsměv dokázal rozzářit i ty nejtěžší tréninkové dny.
Mezi smutečními hosty nechyběli jeho souputníci z atletických oválů, kteří s ním sdíleli vrcholy i pády dlouhé a úspěšné kariéry. Bylo srdceryvné sledovat, jak se i ti nejtvrdší chlapi, zocelení desítkami let v profesionálním sportu, neubránili slzám, když stanuli před rakví svého přítele. Imrich Bugár nebyl jen držitelem medailí z mistrovství světa či olympiád, pro své okolí byl především mentorem a parťákem, který nikdy neodmítl pomoc. Květinové dary, které zaplavily okolí rakve, byly jen tichým svědectvím o tom, jak hlubokou stopu v srdcích lidí tento obří muž zanechal. Každý věnec, každá stuha nesla vzkaz plný lásky a nekončící úcty k legendě, která se stala nesmrtelnou.
Smuteční obřad provázela řada dojemných projevů, které připomínaly nejen Bugárovy sportovní úspěchy, ale i jeho lidskou velikost a smysl pro humor, který ho neopouštěl ani v soukromí. Přátelé vzpomínali na jeho neuvěřitelnou skromnost, se kterou přijímal veškerou slávu, a na jeho lásku k rodině, která pro něj byla vždy tím nejpevnějším přístavem. I když se s ním loučil svět jako s ikonou atletiky, pro přítomné to byl především „Imro“ – člověk, který miloval život a uměl ho žít naplno. Když se brány krematoria pomalu zavíraly, v sále zavládlo ticho, které mrazilo. Byl to okamžik definitivního uvědomění si, že jedna z nejvýraznějších kapitol naší sportovní historie se právě dopsala, ačkoli odkaz Imricha Bugára bude v srdcích fanoušků žít dál.
Tato bolestná událost spojila lidi napříč obory i věkem. Na pohřeb dorazily i mladé naděje, pro které byl Bugár nedosažitelným vzorem, vedle nich stáli veteráni, kteří s ním zažili zlatou éru naší atletiky. Všichni společně vzdali hold muži, který svou disciplínou a poctivostí ukázal, jak se stát skutečným šampionem. Odchod v sedmdesáti letech přišel pro mnohé příliš brzy, a právě tato nespravedlnost osudu rezonovala každým koutem smuteční síně. Imrich Bugár odešel tiše, ale jeho jméno bude navždy vytesáno do zlatého fondu našich dějin jako symbol síly, odhodlání a nekonečné lidskosti.
