Svět českého showbyznysu se stále nedokáže a zřejmě ani nikdy nedokáže plně vzpamatovat z tragického odchodu talentované, statečné a věčně usměvavé Aničky Slováčkové. Tato mladá žena, která ve věku pouhých devětadvaceti let prohrála svůj neuvěřitelně hrdinský boj se zákeřnou a neúprosnou nemocí, po sobě zanechala prázdnotu, kterou nelze ničím zaplnit. Nyní však na povrch vyplouvají okolnosti a detaily, ze kterých mrazí i ty nejotrlejší povahy. Jeden z jejích nejbližších hereckých kolegů, který s ní trávil nekonečné hodiny nejen na place před kamerou, ale i v soukromí, se totiž po dlouhém váhání rozhodl prolomit hradbu mlčení a podělil se o bolestné vzpomínky na jejich poslední společnou komunikaci, která v něm zanechala nesmazatelnou stopu.
Tento kolega přiznal, že Aničku během jejího urputného boje opakovaně a velmi naléhavě varoval. Viděl na vlastní oči, jak se tato křehká dívka doslova vyčerpává z posledních sil, jak i přes obrovské, paralyzující bolesti rozdávala energii a široké úsměvy všem okolo, zatímco její vlastní tělo už dávno a zoufale křičelo o pomoc. On sám prý v hloubi své duše do poslední vteřiny věřil v zázrak, v to, že její nezdolná a nakažlivá životní síla nakonec tu temnou nemoc porazí a ona se opět vrátí v plné síle. Anička mu však v jejich úplně poslední textové zprávě, kterou mu poslala krátce před svým koncem, napsala něco, co ho navždy vnitřně změnilo a co tehdy jeho mysl odmítala přijmout jako definitivní sbohem.
Atmosféra kolem této zprávy je nyní prosycena tichou úctou a nevýslovným dojetím všech, kteří se o ní dozvěděli. Byla to slova plná naprostého smíření, ale zároveň neuvěřitelné, až nadpozemské síly, která jako by s děsivou přesností předznamenala nadcházející tragédii. Scéna, kdy herec poprvé četl tyto řádky, byla plná vnitřního boje a naprostého popření – on jí prostě nevěřil, že by mohl přijít tak brzký a krutý konec u někoho tak mladého. Dnes tyto věty vnímá jako vzácný, posvátný odkaz a varování pro nás všechny, abychom nikdy nebrali čas, který nám je vymezen, jako samozřejmost. Tato slova nyní tiše kolují mezi jejími nejbližšími přáteli jako svědectví o odvaze, která nehasla ani ve chvíli, kdy už sama věděla, že se její čas nezadržitelně krátí.
Celé okolí rodiny Slováčkových je z těchto nových a velmi osobních detailů naprosto zdrceno. Bolest rodičů, kteří museli přežít své vlastní milované dítě, je nepopsatelná a každé další svědectví o Aniččině statečnosti jen znovu jitří rány, které se v srdcích jejích blízkých nikdy zcela nezahojí. Její odkaz však žije dál právě v těchto drobných, ale o to významnějších střípcích jejího života, které ukazují neuvěřitelnou hloubku její duše. Herec, který toto mrazivé tajemství vynesl na světlo světa, doufá, že Aniččina poslední slova pomohou ostatním uvědomit si skutečné hodnoty života. Je to příběh o nesmírné vnitřní síle a o posledním sbohem, které mělo původně zůstat skryto, ale nakonec se stalo mementem pro celou zemi, která Aničku milovala a nikdy na ni nezapomene.
