Mladá a neuvěřitelně statečná česká zpěvačka a herečka Anna Julie Slováčková se opět rozhodla promluvit k veřejnosti s absolutní upřímností, která je pro ni tak typická. Dcera slavných rodičů Dagmar Patrasové a Felixe Slováčka už dlouhé měsíce svádí nesmírně těžký a vyčerpávající boj s onkologickým onemocněním, které jí osud nekompromisně postavil do cesty. Anička, která pro statisíce lidí v celé zemi zosobňuje symbol nehasnoucí naděje a nezdolné životní síly, se v otevřené zpovědi ohlédla za uplynulým rokem svého života. Její slova plná hlubokých emocí, pokory, ale i syrové reality bez příkras okamžitě chytila za srdce každého, kdo její životní osud s napětím sleduje.
Uplynulých dvanáct měsíců bylo pro oblíbenou hudebnici bezpochyby jedním z nejnáročnějších období, jaké si mladý člověk vůbec dokáže představit. Anna Julie Slováčková bez obalu přiznala, že tento rok byl protkaný nesmírným množstvím proplakaných dnů, kdy na ni doléhal strach, nejistota a psychické vyčerpání z náročné léčby. Vedle obrovského tlaku na psychiku musela talentovaná umělkyně čelit také krutým a fyzicky bolavým dnům, které s sebou agresivní terapie a boj s nemocí v těle přirozeně přinášejí. Každodenní realita byla na hony vzdálená nablýskanému světu šoubyznysu, do kterého se Anička i přes nepřízeň osudu neustále snažila vracet.
I přes veškeré prožité utrpení, chvíle absolutní slabosti a slzy, které v soukromí vyplakala, se však Anna Julie Slováčková odmítá vzdát svého pověstného optimismu. Ve svém ohlédnutí za uplynulým rokem zdůraznila, že vedle bolesti našla v životě také obrovské množství lásky, podpory a momentů, které jí dělaly upřímnou radost. Její milovaná kapela, věrní přátelé a především rodina pro ni byli tou nejpevnější kotvou v nejdivočejších bouřích. Každý den, kdy se cítila lépe, využívala k tomu, aby šířila dobrou náladu, zpívala pro své fanoušky a dodávala odvahu ostatním pacientům, kteří prožívají stejný těžký osud.
Tato emotivní bilance ukázala pravou tvář mladé bojovnice, která se nebojí přiznat vlastní zranitelnost a strach. Veřejnost i její kolegové z umělecké branže okamžitě zaplavili Aničku vlnou obdivu a slov plných lásky. Ukázala totiž, že hrdinství nespočívá v tom, že člověk necítí bolest, ale v tom, že dokáže jít dál i s očima plnýma slz. Anna Julie Slováčková tak vstupuje do dalšího období s obrovskou pokorou k životu, vděčností za každou vteřinu bez bolesti a s neochvějnou vírou, že její těžký zápas nakonec přinese vytoužené vítězství.
