Boj, který svádí s osudem, sleduje s obrovským napětím a sevřeným srdcem doslova celé Česko. Statečná a nesmírně talentovaná zpěvačka Anička Slováčková, která se stala symbolem neuvěřitelné vnitřní síly, se rozhodla prolomit hrobové ticho a otevřeně promluvila o tom, co prožívá v zákulisí svého nekončícího zápasu se zákeřnou rakovinou. Pro mladou umělkyni je každý den obrovskou zkouškou odvahy, protože realita onkologické léčby je mnohem drsnější a špinavější, než si kdokoli z jejích fanoušků dokáže představit. Přestože se na veřejnosti snaží rozdávat úsměvy a nekonečnou naději, v soukromí musí čelit chvílím absolutního vyčerpání, kdy tělo vypovídá službu a mysl zaplavují černé myšlenky.
Zpěvačka bez jakýchkoli příkras přiznala, že uplynulé období pro ni bylo nesmírně kritické a bolestivé. Celý proces náročné léčby popsala velmi emotivními slovy jako něco neskutečně ošklivého, co člověka deformuje fyzicky i psychicky. Každá další dávka léků s sebou přináší stavy, kdy je člověku tak zle, že ztrácí přehled o čase a realitě. Anička Slováčková se však odmítá vzdát a schovávat před světem. Svým prohlášením chtěla ukázat všem lidem se stejným osudem, že v tom nejsou sami, a vyslala do světa jasný vzkaz, že společně tu hroznou mrchu prostě porazí. Tato silná slova vyvolala okamžitou vlnu obrovské solidarity mezi jejími kolegy z umělecké branže i miliony věrných příznivců.
Největší oporou jsou pro ni v těchto temných časech její milovaní rodiče, hudebník Felix Slováček a herečka Dagmar Patrasová, kteří prožívají obrovský strach o život svého milovaného dítěte. Strach o dceru celou rodinu nesmírně semknul a donutil je zapomenout na staré křivdy a spory. Anička popsala, že bez jejich každodenní péče, lásky a přítomnosti by jen velmi těžko hledala motivaci vstát ráno z postele. Každý drobný pokrok v léčbě, každá lepší hodina bez nevolností je pro ně obrovským vítězstvím, které oslavují v tichosti svého domova. Zpěvačka si uvědomuje, že cesta k úplnému uzdravení bude ještě velmi dlouhá a plná nečekaných překážek, ale odmítá se poddat osudu.
Lékaři nad jejím odhodláním často kroutí hlavou, protože Anička se i přes obrovské bolesti snaží neustále pracovat a tvořit, což ji drží nad vodou a dává jejímu životu jasný směr. Práce je pro ni tou nejlepší terapií, která jí pomáhá na chvíli zapomenout na to, že v jejím těle řádí nebezpečný nepřítel. Přestože jsou dny, kdy se cítí naprosto na dně a bezmocná, věří, že síla myšlenky a podpora tolika lidí kolem dokážou zázraky. Její veřejná zpověď ukázala, že pod maskou křehké dívky se skrývá nefalšovaná bojovnice, která je připravená jít až na samou hranici svých sil, aby nad zákeřnou diagnózou definitivně zvítězila.
