Česká hudební scéna zahalila svou tvář do černého závoje smutku. Svět navždy opustila jedna z nejzářivějších a nejvýznamnějších ikon naší populární hudby, milovaná a naprosto nenahraditelná zpěvačka Eva Pilarová. Její neuvěřitelný hlas, který dokázal s naprostou lehkostí a bez jediného falešného tónu obsáhnout neuvěřitelný rozsah tří a půl oktávy, umlkl navždy ve věku osmdesáti let. První dáma československého swingu a jazzu odešla po vleklých a nesmírně vyčerpávajících zdravotních komplikacích, které ji v posledním období jejího života zcela upoutaly na nemocniční lůžko.
Zpráva o skonu trojnásobné držitelky prestižního ocenění Zlatý slavík zasáhla veřejnost jako blesk z čistého nebe, přestože ti nejbližší věděli, že její stav byl v posledních měsících kritický. Smutnou informaci potvrdil zdrcený manžel Jan Kolomazník, který stál po boku své milované ženy do posledních chvil. Eva Pilarová bojovala s vážnými zdravotními problémy dlouhodobě, přičemž vše začalo eskalovat již v roce 2018. Tehdy utrpěla sérii nešťastných zlomenin, které ji poprvé vážně upoutaly na lůžko a dramaticky omezily její do té doby energický život. Následně musela v roce 2019 podstoupit náročnou a plánovanou operaci ledvin, během níž jí byl voperován stent, a k tomu všemu se přidaly nesmírně bolestivé potíže s lymfatickým systémem. Poslední týdny svého pozemského života strávila v láskyplné péči řeholních sester v Domově svatého Karla Boromejského v pražských Řepích, kde nakonec její oslabené tělo podlehlo celkovému selhání ledvin. Vzhledem k aktuálně vyhlášenému nouzovému stavu a vládním nařízením kvůli pandemii koronaviru však rodina nemůže uspořádat klasické poslední rozloučení, což celou tragédii činí ještě smutnější. Manžel Jan Kolomazník plánuje uspořádat smuteční mši až poté, co karanténa skončí, a to v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na pražském Strahově, což bylo zpěvačino nejoblíbenější duchovní místo.
Rodačka z Brna byla odmalička předurčena k obrovským věcem. Hudbě se věnovala od útlého dětství, navštěvovala hudební školu, zpívala ve sboru a její kroky logicky vedly ke studiu operního zpěvu na Janáčkově akademii múzických umění. Touha po modernějších žánrech ji však zavedla do Prahy, kde její hvězda prudce vyletěla vzhůru v legendárním divadle Semafor pod vedením Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Později zářila také v divadle Rokoko. Její nezaměnitelný soprán okouzlil celou zemi, nejvíce však milovala jazz a swing, přičemž jejím celoživotním vzorem byly ikony jako Ella Fitzgerald nebo Louis Armstrong. V roce 1962 dokonce získala zlatou medaili na Světovém festivalu mládeže v Helsinkách. Diváci na ni budou navždy vzpomínat díky nesmrtelným hitům jako Rekviem, Oliver Twist, Montiho čardáš nebo Hrom aby do tě, lásko. Naprosto neotřesitelné místo v historii naší kultury si zajistila svými legendárními duety. S Waldemarem Matuškou nazpívala hity jako Tam za vodou v rákosí či Ach, ta láska nebeská, a s Karlem Gottem stvořila v hudebním filmu Kdyby tisíc klarinetů revoluční píseň Je nebezpečné dotýkat se hvězd, která kombinovala jazz, swing a Bachovu fugu. Za své mimořádné umění obdržela v roce 2009 od tehdejšího prezidenta Václava Klause Medaili Za zásluhy I. stupně a ve své sbírce měla i Zlatou Bratislavskou lyru.
Život velké umělkyně byl však plný krutých ran a těžkých zkoušek. Poté, co její první manžel Milan Pilar emigroval do zahraničí a nechal ji v Praze samotnou s malým synem, čelila Eva Pilarová tvrdému pronásledování ze strany komunistického režimu. Dostala přísný zákaz koncertování na Západě. V roce 1977 byla pod tlakem okolností donucena podepsat Antichartu. Sama zpěvačka se za tento krok později veřejně omluvila a netajila se tím, že se za své selhání hluboce stydí. Přiznala tehdy, že režim umělcům pohrozil absolutním koncem kariéry, a ona si život bez zpěvu nedokázala představit, jelikož nebyla rozeným hrdinou jako Marta Kubišová. Další obrovská rána přišla na přelomu 80. a 90. let, kdy jí lékaři diagnostikovali rakovinu a dávali jí pouhý rok a půl života. Eva Pilarová však prokázala neuvěřitelnou vůli a zákeřnou nemoc tehdy porazila. Přes všechny rány osudu si zachovala obrovskou pokoru. Vždy s úsměvem vzpomínala, jak na začátku kariéry hrdě kráčela po Václavském náměstí, když z obchodu slyšela hrát svou píseň, načež hlavou narazila do dopravní značky, což ji okamžitě vrátilo zpět na zem a naučilo ji to skromnosti po zbytek života. Na sklonku své kariéry byla šťastná, že mohla spolupracovat s mladou generací, jako byli Dan Nekonečný, skupina Wohnout, Matěj Ruppert nebo Vojta Dyk. Její odchod zanechává v srdcích fanoušků prázdnotu, kterou už nikdy nikdo nedokáže zaplnit.
