Česká kulturní scéna se zahalila do černého. Ve věku šedesáti let navždy odešel Jan Potměšil, muž, jehož jméno se stalo celonárodním synonymem pro neuvěřitelnou vnitřní sílu, neutuchající optimismus a naprosto bezbřehou lásku k divadelnímu umění. Jeho životní příběh byl plný obrovských uměleckých triumfů, ale také neskutečně krutých ran osudu, které by většinu běžných smrtelníků okamžitě srazily na kolena a zlomily jejich vůli žít. On se však rozhodl bojovat s nepřízní osudu se vztyčenou hlavou a stal se celoživotní inspirací pro celé generace hereckých kolegů i věrných diváků, kteří s dojetím sledovali jeho neuvěřitelnou profesní i lidskou pouť.
Jako mladý, nesmírně talentovaný, pohledný a charismatický herec měl před sebou zářivou budoucnost, plnou velkých filmových rolí a prestižních divadelních nabídek. Všechno se však od naprostého základu změnilo v osudovém roce 1989, kdy se celá země nadechovala ke svobodě. Tragická autonehoda, při které utrpěl těžké poranění páteře, mu během jediné vteřiny převrátila svět vzhůru nohama a vzala mu možnost volného pohybu. Verdikt lékařů byl tehdy neúprosný a Jan Potměšil zůstal doživotně připoutaný na invalidní vozík. Mnozí skeptici tehdy předpovídali definitivní konec jeho slibně rozjeté kariéry, ale mladý umělec odmítl rezignovat na své sny a životní poslání.
Jeho velkolepý návrat na divadelní prkna byl provázen neskutečnou odvahou, sebezapřením a profesionalitou, která všem přítomným v sále brala dech. S legendárním divadelním spolkem Kašpar dokázal doslova nemožné a vytvořil divadelní role, které se nesmazatelně zapsaly zlatým písmem do historie moderního českého divadla. Jeho ztvárnění krále Richarda III. bylo naprosto fenomenální, syrové a přineslo mu zaslouženou prestižní Cenu Alfréda Radoka. Potměšil na jevišti každým svým gestem dokazoval, že fyzické omezení není absolutně žádnou překážkou pro vyjádření nejhlubších lidských emocí, vášní a dramatických zvratů. Diváci v sále tak často úplně zapomínali na to, že herec sedí na vozíku, protože jeho charisma a hlasový projev byly magnetické a naprosto dominantní.
Byl široce známý nejen svým nesporným hereckým talentem, ale především svou pevnou morální integritou a jedinečnou životní filozofií, která kolem něj šířila klid a smíření. Divadlu byl oddaný do svého posledního vydechnutí a jeho nakažlivý úsměv dokázal rozzářit i ty nejtemnější dny plné bolesti. Do posledních chvil svého naplněného života zůstal obklopen svou milovanou rodinou, která mu byla po celou dobu největší životní oporou, zdrojem nekonečné energie a bezpečným přístavem. Jan Potměšil odešel z tohoto světa, ale jeho hluboký odkaz, vzpomínky na jeho velké role a zářný příklad nezlomné lidské vůle zde zůstanou navždy jako maják naděje pro každého, kdo musí čelit těžkým životním zkouškám.
