Den, kterého se všichni s obavami děsili, se stal krutou a neúprosnou realitou. Rodina, nejbližší přátelé, zástupci uměleckého světa i stovky věrných fanoušků se naposledy rozloučili s milovanou a neuvěřitelně statečnou Aničkou Slováčkovou. Mladá a talentovaná zpěvačka, která odešla z tohoto světa ve věku pouhých devětadvaceti let po vleklém a hrdinském boji se zákeřnou onkologickou nemocí, spojila ve svém žalu celou zemi. Smuteční obřad se proměnil v neuvěřitelně emotivní událost, kde se slzy bolesti prolínaly s hlubokou úctou k jejímu neobyčejnému životu a neutuchající síle, kterou kolem sebe do poslední chvíle šířila.
Smuteční síň praskala ve švech a atmosféra uvnitř by se dala doslova krájet. Nejhorší chvíle v životě prožívali její slavní rodiče, Dagmar Patrasová a Felix Slováček, kteří museli čelit té nejkrutější ráně, jakou může rodičovské srdce utrpět. Pohled na zdrcenou rodinu, která stála u rakve své milované dcery, trhal srdce každému přítomnému. Mezi smutečními hosty nechyběla řada známých tváří z divadelního i hudebního světa, kteří přišli Aničce vzdát poslední hold a položit k její rakvi desítky nádherných květin, jež symbolizovaly její čistou duši a nehasnoucí talent. Každý projev, každá vzpomínka jen umocňovaly vědomí toho, jak obrovské prázdno po jejím odchodu v české kultuře zůstalo.
Během obřadu zazněly nejvýraznější momenty a nejsilnější chvíle celého bolestného loučení. Přesně podle jejích dřívějších přání byla celá pieta organizována tak, aby odrážela její milovanou osobnost. Sálem zněla hluboká hudba, která doprovázela její pozemskou pouť, a slova řečníků připomínala nejen její statečný boj, ale především radost, lásku a optimismus, s nimiž se snažila žít každý jeden den. Všichni přítomní se shodli na tom, že Anička Slováčková dokázala nemožné – i ve chvílích své největší osobní krize byla majákem naděje pro tisíce jiných pacientů. Její odchod tak sice provázela nepopsatelná bolest, ale zároveň i pocit hlubokého smíření a klidu, který si sama tolik přála.
Když se smuteční síní rozezněl poslední potlesk, který byl dojemnou tečkou za jejím mladým životem, slzy neudržel absolutně nikdo. Lidé se jen pomalu rozcházeli, hluboce zasaženi prožitými okamžiky, které se nesmazatelně vryly do paměti všech zúčastněných. Anička Slováčková sice odešla z tohoto světa příliš brzy, ale její hluboký odkaz, písně a vzpomínky na její nezdolnou vůli zde zůstanou jako věčný památník. Celý národ se v tento den symbolicky zahalil do černého a vyjádřil nejhlubší soustrast rodině, která přišla o své největší a nejzářivější světlo.
