Bývalá úspěšná tenistka Andrea Sestini Hlaváčková dnes prožívá úplně jinou životní etapu než během své vrcholové sportovní kariéry. Místo tenisových kurtů, turnajů a dlouhých cest se její každodenní svět točí především kolem rodiny a dvou malých dcer. Přestože má za sebou roky disciplíny a tvrdé práce, sama přiznává, že mateřství je pro ni někdy mnohem větší výzvou než jakýkoliv tenisový zápas.
Andrea se otevřeně rozpovídala o tom, jak se snaží své děti vychovávat, jaké hodnoty jim chce předat a také o jediné oblasti, ve které se s manželem Fabriziem Sestinim úplně neshodnou.
A právě toto přiznání mnohé překvapilo.
Protože zatímco ve většině věcí tvoří sehraný tým, u jedné otázky mají každý úplně jiný pohled.
Dárky.
Andrea Sestini Hlaváčková patří mezi nejúspěšnější české tenistky své generace. Během kariéry získala řadu významných vítězství, reprezentovala Českou republiku a největší úspěchy slavila především ve čtyřhře. Po ukončení profesionální kariéry se ale její život výrazně změnil.
Dnes je především maminkou.
S manželem Fabriziem Sestinim vychovává dvě dcery – Isabellu a Beu. Právě rodina se stala hlavní prioritou bývalé sportovkyně, která se snaží dětem vytvořit co nejlepší prostředí pro jejich dospívání.
Jenže jak sama říká, rodičovství nepřináší pouze krásné chvíle.
Přináší také otázky.
Rozhodování.
A někdy i rozdílné názory mezi partnery.
Jednou z největších výzev jsou podle Andrey otázky, které přicházejí od její starší dcery. Ta už je ve věku, kdy začíná objevovat svět kolem sebe a rodičům pokládá stále složitější otázky.
„Někdy si musím třikrát rozmyslet, než odpovím,“ přiznala Andrea s úsměvem.
Dětská zvědavost podle ní dokáže rodiče často překvapit.
Děti chtějí vědět, jak funguje lidské tělo, proč se některé věci dějí a proč svět vypadá tak, jak vypadá.
Andrea se ale snaží jejich otázky neodbývat.
Naopak.
Chce, aby měly přirozený zájem poznávat nové věci.
Velkou roli v její výchově hraje také sport.
Není překvapením, že právě pohyb je pro bývalou profesionální tenistku důležitou součástí života. Přesto nechce své dcery do sportu nutit za každou cenu.
Přeje si hlavně, aby si našly něco, co je bude skutečně bavit.
Pokud to bude sport, bude mít podle svých slov velkou výhodu, protože této oblasti dokonale rozumí.
Pokud si ale dcery vyberou jinou cestu, například umění nebo jiný koníček, bude se jim snažit pomáhat i tak.
Nejdůležitější pro ni není výkon.
Ale radost.
Andrea se také snaží své děti co nejvíce chránit před světem technologií.
Stejně jako mnoho dnešních rodičů řeší otázku mobilních telefonů, tabletů a času stráveného před obrazovkou.
Zatím jsou její dcery ještě malé, takže podle ní situace není tak složitá.
Dokonce přiznala, že jsou období, kdy doma vydrží i několik týdnů bez televize.
A na jednu věc je obzvlášť pyšná.
Její děti zatím neumí samostatně používat tablet ani telefon.
Nemohou si jednoduše vzít zařízení a zmizet ve světě internetu.
Andrea má stále kontrolu nad tím, co sledují a k čemu mají přístup.
Právě v oblasti technologií se s manželem podle všeho shodnou.
Oba zastávají názor, že méně je někdy více.
Nechtějí, aby děti vyrůstaly pouze ve světě obrazovek.
Chtějí, aby si hrály.
Objevovaly.
Pohybovaly se.
A vytvářely si vlastní vzpomínky.
Ale existuje jedna věc, u které se jejich názory rozcházejí.
A tou jsou právě dárky.
Andrea přiznala, že ona sama je v tomto směru mnohem mírnější.
Ráda dětem udělá radost.
Koupí jim malou pozornost.
Připraví překvapení.
Její manžel Fabrizio má ale úplně jiný přístup.
Podle Andrey by nejraději dětem nekupoval téměř nic ani během svátků.
Je přesvědčený, že děti si musí uvědomovat hodnotu věcí a neměly by automaticky dostávat všechno, co chtějí.
A právě tady vzniká jejich největší rodičovská debata.
Andrea sama přiznává, že chápe manželův pohled.
Ví, že dnešní doba je velmi konzumní.
Děti jsou často obklopené hračkami, reklamami a neustálým přísunem nových věcí.
Zároveň ale říká, že úplně bez dárků by to podle ní nebylo správné.
Hlavně během Vánoc.
Pro děti mají totiž dárky také emocionální význam.
Nejde pouze o samotnou věc.
Jde o překvapení.
Radost.
Očekávání.
A společný rodinný okamžik.
Právě tento rozdílný pohled ukazuje, že ani slavné páry nemají vždy všechno jednoduché.
Andrea a Fabrizio možná žijí život, který zvenčí působí dokonale.
Úspěšná sportovní kariéra.
Krásná rodina.
Společné zážitky.
Ale stejně jako ostatní rodiče řeší běžné každodenní otázky.
Kolik času u obrazovek je příliš?
Kdy dát dítěti dárek?
Jak nastavit hranice?
A jak najít správnou rovnováhu mezi přísností a radostí?
Největší překvapení ale přišlo až na konci jejího vyprávění.
Andrea totiž přiznala, že přestože se s manželem ve výchově téměř vždy shodnou, právě u dárků má svůj vlastní „tajný“ způsob.
Když někdy dětem něco koupí, musí je dokonce upozornit, aby to tatínkovi neříkaly.
Sama to řekla s úsměvem a nadhledem.
A možná právě tento detail ukazuje nejvíce, jak rozdílné mohou být rodičovské role.
Jeden rodič nastavuje hranice.
Druhý přináší trochu více překvapení a radosti.
A společně se snaží najít cestu, která bude pro jejich děti nejlepší.
Protože i šampionka z tenisových kurtů zjistila, že nejtěžší zápas někdy neprobíhá na hřišti.
Ale doma.
