Pro Simonu Krainovou nebyl začátek roku 2013 jen dalším obdobím plným práce, focení a společenských povinností. Jedna jediná zpráva totiž dokázala během okamžiku změnit její náladu a přimět ji okamžitě jednat. Když se dozvěděla, že člověk, který pro ni znamenal mnohem víc než jen profesní známou, skončil po nehodě v nemocnici, neváhala ani chvíli.
Modelka se rozhodla, že za ní musí osobně. Nechtěla zůstat jen u telefonátu nebo vzkazu. Sedla do auta a vyrazila za svou dlouholetou přítelkyní, módní novinářkou a stylistkou Františkou Čížkovou, která tehdy ležela v nemocnici po vážné nehodě.
Příběh přitom začal způsobem, který nikdo z jejich okolí nečekal. Františka Čížková se vracela z redakce domů, když ji na přechodu pro chodce srazilo auto. Následky byly velmi bolestivé. Skončila s několika zlomeninami v nemocnici a čekala ji operace i dlouhá rehabilitace.
Pro člověka, který byl zvyklý fungovat samostatně a aktivně, znamenala taková situace náhlý a velmi tvrdý zásah do každodenního života. Najednou se všechno zpomalilo. Běžné věci, které člověk obvykle vůbec neřeší, se staly obtížnými. Čížková tehdy otevřeně přiznávala, že se necítí dobře nejen fyzicky, ale také psychicky.
Ležela v Thomayerově nemocnici v pražské Krči, obě nohy měla v sádře a čekala na další léčbu. Před ní byla operace a podle tehdejších informací také náročná rehabilitace. Sama popisovala pocity bezmoci a obávala se, že její pobyt v nemocnici bude mnohem delší, než si původně dokázala představit.
Zpráva o nehodě zasáhla také Simonu Krainovou. Když se dozvěděla, co se stalo, okamžitě Františce zavolala. Telefonát však její obavy ještě zvýšil. V tu chvíli už věděla, že nestačí jen slyšet její hlas. Potřebovala ji vidět na vlastní oči.
A tak se vydala do nemocnice.
Krainová a Čížková se znaly řadu let. Jejich vztah podle modelčiných slov nebyl jen obyčejným přátelstvím. Františka pro ni v určitém období života představovala člověka, na kterého se mohla skutečně spolehnout.
Když se Krainová přestěhovala z rodného Havířova do Prahy, byla pro ni Čížková jedním z nejbližších lidí. Pomáhala jí také profesně a modelka na ni vzpomínala s velkou vděčností. Právě proto pro ni musel být pohled na kamarádku po nehodě mimořádně těžký.
Nemocniční pokoj, kapačky, sádra a bolest byly úplně jiným obrazem Františky, než na jaký byla Krainová zvyklá. Člověk, který jí byl tolik let oporou, najednou sám potřeboval pomoc.
Setkání proto nebylo jen krátkou návštěvou mezi dvěma přátelkami. Bylo v něm mnohem více emocí.
Krainová později přiznala, že když Františku uviděla ležet v nemocniční posteli, nedokázala zadržet slzy. Její kamarádka měla obě nohy v sádře a čekala ji další náročná etapa léčby. Pro Simonu to byl okamžik, kdy si naplno uvědomila, jak rychle se může život změnit.
A právě tehdy se ukázalo, jak blízký vztah mezi oběma ženami skutečně byl.
Krainová totiž Františku označila za svou „druhou mámu“. Nebyla to jen zdvořilostní fráze ani běžné označení dlouholeté kamarádky. Modelka tím připomněla, jak důležitou roli Čížková v jejím životě měla. Když přišla do Prahy a začínala si budovat vlastní kariéru, právě ona jí podle Krainové výrazně pomáhala a byla jí velmi blízkým člověkem.
Proto byla návštěva nemocnice pro Simonu tak emotivní.
Na první pohled přitom mohla celá situace působit jako příběh o nehodě, zlomeninách a následné operaci. Ve skutečnosti však odhalila ještě něco jiného – sílu přátelství, které přetrvalo roky a změny životních okolností.
Krainová nemusela v nemocnici říkat žádná velká slova. Už samotná její přítomnost byla pro Františku důležitá. V těžkých chvílích totiž někdy člověk nepotřebuje rady ani vysvětlování. Potřebuje jen vědět, že na to není sám.
A přesně takovou podporu se jí modelka snažila nabídnout.
Františku čekala operace a poté dlouhá cesta zpět k běžnému životu. Zranění po srážce s automobilem nebyla maličkost a vyžadovala čas, trpělivost i rehabilitaci. V nemocnici navíc musela čelit nejen fyzické bolesti, ale také nejistotě z toho, co přijde dál.
Pro Simonu však návštěva znamenala také připomínku toho, že za fotografiemi, módou a veřejným životem existují skutečné vztahy, které se ukážou právě ve chvíli, kdy se něco pokazí.
A největší odhalení celého setkání nakonec nespočívalo v samotné nehodě ani v rozsahu zranění.
Bylo jím přiznání Simony Krainové, že Františka Čížková pro ni nebyla pouze dlouholetou kamarádkou. Byla člověkem, kterého vnímala jako svou druhou mámu. Právě proto ji zpráva o nehodě tolik vyděsila, okamžitě za ní přijela a při pohledu na ni v nemocniční posteli se neubránila slzám.
Příběh tak zůstal především svědectvím o přátelství, které mělo pro obě ženy mnohem hlubší význam, než by se na první pohled mohlo zdát.
