Laďka Něrgešová je známá tím, že si ze sebe umí udělat legraci. A tentokrát se rozhodla využít jeden z aktuálních trendů sociálních sítí, který staví na stereotypech a předsudcích. Výsledek? Krátké video plné nadsázky, ve kterém si moderátorka vzala na mušku vlastní hereckou profesi. Jedna z posledních vět však zaujala výrazně více než ostatní.
Sociální sítě pravidelně přicházejí s trendy, do nichž se během několika dnů zapojují tisíce lidí. Jeden z nich tehdy spočíval v jednoduchém principu: „Jsem…, jasně, že…“ Účastníci pomocí několika krátkých vět parodovali stereotypy, které se pojí s jejich profesí, životním stylem nebo určitou skupinou lidí.
Laďka Něrgešová se rozhodla, že tento formát nenechá bez povšimnutí.
A protože sama má zkušenosti nejen s moderováním, ale také s herectvím, zaměřila svůj humor právě tímto směrem.
Už před samotným videem přitom upozornila, že jde o nadsázku. Nechtěla tvrdit, že jsou všichni herci stejní. Právě naopak. Její cílem bylo pobavit se stereotypy, které si lidé s hereckou profesí spojují.
A tak před kamerou začala postupně odříkávat jednu „hereckou pravdu“ za druhou.
„Jsem herečka, jasně, že jsem arogantní a nafoukaná.“
Následovaly další stereotypní představy. Třeba že když člověk pracuje jako herečka, automaticky očekává, že mu budou všichni tykat, protože ho znají z televize. Nebo že má doma nepořádek, nevaří, téměř nejí a neustále cvičí.
Něrgešová všechny tyto představy záměrně přehnala až do absurdity.
Právě v tom byl celý vtip.
Herečka se na několik okamžiků stylizovala do role rozmazlené primadony, přestože sama podobný obraz o sobě rozhodně nevytváří. Její video tak nebylo útokem na herečky, ale spíš hravou ukázkou toho, jak snadno může vzniknout stereotyp.
Jenže pak přišla poslední scénka.
A právě ta přitáhla největší pozornost.
Něrgešová se podívala do kamery a pokračovala ve stejném stylu: „Jsem herečka. Jasně, že když dostanu botičku, okamžitě volám Rakušan!“
Pro ty, kteří tehdejší veřejné dění sledovali, bylo okamžitě jasné, kam její narážka míří.
Zmínka o „botičce“ odkazovala na situaci, která se týkala Veroniky Žilkové a její dcery Agáty Hanychové. Do jejich rodinného příběhu tehdy vstoupila také policie a následně se rozproudila veřejná debata, v níž se objevilo i jméno tehdejšího ministra vnitra Víta Rakušana.
Něrgešová tak jedinou větou dokázala spojit několik známých jmen a událostí, které v té době výrazně rezonovaly českým veřejným prostorem.
A právě proto se její video začalo šířit.
Některé vtípky člověk zhlédne, usměje se a během několika minut na ně zapomene. Tady však byla situace trochu jiná. Něrgešová se totiž dotkla tématu, které bylo stále poměrně dobře zapamatovatelné.
Její humor navíc nebyl založený na dlouhém vysvětlování.
Stačila jedna věta.
Jedna narážka.
A divák si zbytek doplnil sám.
To je ostatně přesně princip podobných internetových trendů. Čím kratší a známější je odkaz, tím rychleji mu lidé porozumí.
Něrgešová přitom své video pojala opravdu s nadsázkou. Už samotný začátek měl divákům naznačit, že se nemají připravovat na žádné vážné prohlášení. Šlo o humor a o hru se stereotypy.
Přesto se nejvíce pozornosti soustředilo právě na závěrečný „kopanec“.
A nebyla to jen reakce fanoušků.
Video zaujalo také její kolegy z uměleckého prostředí. Mezi lidmi, kteří její příspěvek ocenili, byly například Mahulena Bočanová, Dagmar Havlová nebo Kristýna Hrušínská. Přidal se také herec Petr Stach a moderátoři Aleš Cibulka a Jan Musil.
Některé reakce přitom byly velmi osobní a přátelské.
Jan Musil jí například napsal, že je „prdloška“ a že ji miluje. I z takové reakce bylo patrné, že lidé z jejího okolí pochopili, že celé video vzniklo především pro pobavení.
Laďka Něrgešová se zkrátka nebála udělat si legraci ani z vlastního oboru.
A právě to může být jeden z důvodů, proč její video tolik fungovalo.
Humor založený na stereotypech má totiž jednu velkou výhodu. Divák nemusí znát žádné složité souvislosti. Stačí mu zkušenost s tím, co se o určité profesi běžně říká.
Herečky jsou namyšlené.
Herečky se pořád starají o vzhled.
Herečky mají zvláštní životní styl.
A právě proto Něrgešová všechny tyto představy záměrně přehnala.
Ve skutečnosti tím ale upozornila na něco, co známe i z běžného života. Lidé mají tendenci zařazovat druhé do jednoduchých škatulek. Jakmile se o někom dozvíme, čím se živí, kde pracuje nebo jak často ho vídáme v médiích, začneme si automaticky vytvářet obraz o tom, jaký asi je.
Jenže realita bývá úplně jiná.
A Něrgešová to svou parodií ukázala možná lépe než dlouhým vysvětlováním.
Zajímavé také je, že si vybrala právě formát, který tehdy dominoval sociálním sítím. TikTok a další platformy postupně proměnily způsob, jakým celebrity komunikují s veřejností. Už nejde pouze o klasické rozhovory nebo fotografie z oficiálních akcí.
Stačí mobilní telefon, několik vět a dobrý nápad.
A během několika hodin může video vidět obrovské množství lidí.
Něrgešová navíc patří mezi osobnosti, které mají s kamerou dlouholeté zkušenosti. Dokáže pracovat s výrazem, načasováním i pointou. V tomto případě proto přesně věděla, že poslední věta musí přijít až na konci.
Nejdříve vytvořila sérii zdánlivě nevinných vtípků.
A potom přišel moment, který měl diváka překvapit.
Právě poslední narážka proto získala největší pozornost.
A přestože od zveřejnění videa uplynula řada měsíců, jeho princip zůstává zajímavý. Ukazuje totiž, jak může jediná věta proměnit obyčejné krátké video v něco, o čem se začne mluvit.
Laďka Něrgešová se přitom nesnažila vytvořit žádný velký skandál.
Chtěla pobavit.
Chtěla si udělat legraci ze stereotypů.
A zároveň ukázat, že ani známé tváře by neměly být brány vždy smrtelně vážně.
Nakonec se ukázalo, že největší sílu neměla první ani druhá narážka, ale až ta úplně poslední.
A právě v ní se skrýval detail, který část diváků okamžitě poznala.
Něrgešová totiž v závěru neopustila svět hereckých stereotypů. Jen ho na několik sekund propojila s konkrétní známou událostí a konkrétní osobou.
Veronikou Žilkovou.
A právě tato jediná věta způsobila, že se z obyčejného trendového videa stal příspěvek, který si lidé mezi sebou začali mnohem více všímat.
Nešlo přitom o žádné vážné obvinění ani skutečný konflikt.
Byla to jen nadsázka.
Jenže dobře načasovaná.
A možná právě proto si ji lidé zapamatovali nejvíc.
