Když člověk vstoupí na hřbitov Malvazinky, může mít nejprve pocit, že se ocitl na místě, kde čas plyne úplně jinak. Pražské ulice zůstávají jen kousek odtud, ale mezi náhrobky je najednou mnohem větší ticho. A přesto sem míří lidé, kteří nehledají pouze klidné místo k zastavení. Přicházejí sem za vzpomínkou na člověka, jehož hlas provázel jejich život po desítky let.
Jméno Karel Gott má v českém prostředí stále mimořádnou sílu. Pro jedny byl legendárním zpěvákem, pro jiné symbolem určité éry a pro další člověkem, jehož písně zněly doma od dětství. Jeho odchod proto nebyl obyčejnou zprávou o smrti známé osobnosti. Pro mnoho lidí znamenal konec jedné velké kapitoly české populární hudby.
Karel Gott zemřel 1. října 2019 krátce před půlnocí ve své vile na Bertramce. Bylo mu osmdesát let. V posledních měsících života se léčil s akutní leukemií a jeho zdravotní stav se stal předmětem velkého zájmu veřejnosti. Když přišla zpráva o jeho smrti, mnozí lidé měli pocit, jako by odešel někdo, koho osobně znali, přestože se s ním většina z nich nikdy nesetkala.
Rozloučení tomu odpovídalo. V pátek 11. října 2019 se s Gottem v pražském paláci Žofín přišlo rozloučit přibližně 49 tisíc lidí. Takové množství návštěvníků ukázalo, jak silné pouto mezi zpěvákem a jeho publikem existovalo. Lidé čekali, aby mohli na chvíli projít kolem rakve, položit květiny, zapálit svíčku nebo jednoduše stát v tichu.
Jenže po veřejném rozloučení zůstávala ještě jedna otázka. Kam bude Karel Gott uložen? A jak bude vypadat místo, kam za ním budou moci později přicházet jeho příznivci?
Tato otázka měla svůj význam i proto, že Gottův život byl pevně spojený s Prahou. Nebyla to pro něj jen kulisa koncertů a televizních vystoupení. Praha byla místem, kde žil, pracoval, odpočíval a kde vychovával svou rodinu. Proto se i volba posledního místa stala velmi osobní záležitostí.
Vdova Ivana Gottová se přípravě místa věnovala intenzivně. Nešlo pouze o to najít hrob a připravit náhrobek. Důležité bylo, aby celé místo odpovídalo představě samotného zpěváka a působilo důstojně. Na celkovém konceptu spolupracovala s akademickým architektem Jiřím Deýlem a inženýrem Pavlem Štruncem.
Čekání fanoušků tak pokračovalo.
Mnozí z nich už předem věděli, že budou chtít místo navštívit. Pro některé bylo důležité mít možnost položit květiny osobně. Jiní chtěli zapálit svíčku. A další jednoduše toužili stát několik minut na místě, kde bude jejich oblíbený zpěvák odpočívat.
Zvláštní je, že místo nakonec nebylo vybráno někde daleko od Prahy. Naopak. Nachází se v hlavním městě, na hřbitově Malvazinky, který leží na západním okraji Smíchova.
A právě tady se příběh začíná stávat ještě zajímavějším.
Malvazinky patří mezi největší pražské hřbitovy. Pro běžného návštěvníka může být jejich rozloha poměrně nepřehledná. Najít konkrétní hrob proto nemusí být vůbec jednoduché. Rodina si tuto skutečnost uvědomovala, a když bylo místo připravené, přišlo něco, co fanouškům výrazně usnadnilo cestu.
Ivana Gottová zveřejnila oznámení, že místo posledního odpočinku jejího manžela je dokončené. Součástí zprávy byla také mapa hřbitova, která měla návštěvníky dovést k hrobu nejkratší cestou.
Proč právě mapa? Protože se nepočítalo pouze s několika blízkými lidmi.
Bylo jasné, že za Karlem Gottem budou přicházet stovky a možná tisíce dalších.
A skutečnost byla velmi rychle vidět.
Lidé začali na Malvazinky přicházet a u náhrobku nechávali hořící svíčky. Někteří přinášeli květiny, jiní se jen na chvíli zastavili. Vznikalo tak místo, které nebylo určeno pouze pro rodinu, ale postupně se stalo také prostorem veřejné vzpomínky.
Je v tom něco zvláštního. Hrob sám o sobě je tichý. Karel Gott už na žádném pódiu nezazpívá, nebude stát před mikrofonem a nebude se usmívat na publikum. Přesto jeho přítomnost v určitém smyslu pokračuje právě prostřednictvím lidí, kteří se na Malvazinky vracejí.
Pro starší generaci může být návštěva spojena s dávnými koncerty. Pro někoho jiného s písní, kterou slýchal doma od rodičů. Někdo si možná vybaví televizní vystoupení, někdo konkrétní období svého života. Karel Gott totiž nebyl jen interpret jednotlivých písní. Jeho kariéra byla tak dlouhá, že se stal součástí vzpomínek několika generací.
A právě proto je místo jeho posledního odpočinku pro mnoho lidí citlivým bodem.
Ještě silnější význam získává skutečnost, že hřbitov Malvazinky se nachází přibližně jeden kilometr od Gottovy vily na Bertramce. Muž, který byl po dlouhá léta s tímto domem neodmyslitelně spojený, tak nakonec odpočívá jen kousek od místa, kde prožil významnou část svého života.
Když si člověk tuto vzdálenost uvědomí, působí to téměř symbolicky. Nebylo třeba odcházet někam daleko. Poslední místo zůstalo v Praze, kterou Karel Gott znal a kterou spojoval s velkou částí své životní cesty.
Fanoušci přitom nemuseli čekat na nějakou zvláštní příležitost. Jakmile bylo místo dokončeno, dostali možnost přijít. Ivana Gottová jim za jejich podporu a soustrast poděkovala a zároveň jim popřála klidné Vánoce.
Právě předvánoční období dodávalo celé situaci ještě silnější atmosféru. Zatímco město žilo přípravami na svátky, na Malvazinkách se u hrobu slavného zpěváka objevovaly svíčky. Každá z nich mohla znamenat něco jiného. Vzpomínku na koncert. Oblíbenou píseň. Dětství. Rodiče. Nebo jednoduše poděkování člověku, jehož hlas byl součástí života.
Až na konci celé této cesty ale přichází nejdůležitější odpověď.
Karel Gott si podle tehdejšího vyjádření přál, aby místem jeho posledního odpočinku byly právě pražské Malvazinky. Nebyla to tedy pouze volba rodiny po jeho smrti. Šlo o místo, které mělo odpovídat jeho vlastní představě.
A ještě jeden detail dává celému příběhu zvláštní nádech: hrob byl dokončen v prosinci 2019 a právě tehdy Ivana Gottová oficiálně pozvala fanoušky, aby za Karlem Gottem mohli přijít. K dispozici jim dokonce poskytla mapku s nejkratší cestou k hrobu.
Od té chvíle už Malvazinky nebyly pro Gottovy příznivce jen jedním z pražských hřbitovů.
Staly se místem, kam mohou přijít, zapálit svíčku a na několik minut se vrátit ke vzpomínce na muže, jehož hlas znaly celé generace. A možná právě proto se jméno Karel Gott ani po letech neztrácí. Jeho poslední cesta skončila na tichém místě nedaleko Bertramky, ale vzpomínka na něj pokračuje dál — pokaždé, když se u jeho hrobu rozsvítí další svíčka.
