Smrt Aničky Slováčkové zasáhla nejen její rodinu a přátele, ale také tisíce lidí, kteří její životní příběh sledovali. Mladá zpěvačka a herečka zemřela 6. dubna 2025 ve věku pouhých 29 let. Během dlouhého boje s rakovinou si získala obrovské množství příznivců a mnozí z nich jí drželi palce až do posledních dnů.
Po její smrti však na dlouhou dobu chybělo místo, kam by za ní mohli lidé přijít zapálit svíčku nebo položit květiny.
Její rodiče Felix Slováček a Dagmar Patrasová přitom museli respektovat poslední přání své dcery. Anička si přála, aby byl její popel rozptýlen v Českém ráji, který měla velmi ráda. Rodina její přání splnila už v květnu. Právě tam se tedy nachází místo, které bylo pro Aničku skutečným místem odpočinku.
Přesto si její rodiče přáli, aby existovalo také pietní místo v Praze. Nešlo o klasický hrob v tradičním smyslu. Mělo jít především o místo, kam by mohli přicházet její blízcí, přátelé a také fanoušci.
A právě zde sehráli důležitou roli lidé, kteří Aničku nikdy osobně neznali.
Bezprostředně po její smrti totiž začali fanoušci spontánně vytvářet pietní místo také před vilou jejích rodičů. Přinášeli květiny, svíčky a další drobné dárky. Felix Slováček později přiznal, že ho společně s Dádou jejich zájem velmi dojal.
Právě obrovský zájem veřejnosti nakonec rodiče přesvědčil, že Anička by měla mít v Praze vlastní pomníček.
Jeho příprava ale trvala několik měsíců. Důvodem bylo mimo jiné čekání na správný odstín žuly. Felix Slováček proto s úlevou přijal zprávu od kameníka, že potřebný materiál konečně dorazil.
Pomníček byl připraven na Vinohradském hřbitově v Praze, nedaleko strašnického krematoria. Krátce před Dušičkami byl ještě zakrytý plachtou, ale rodina už věděla, že fanoušci konečně dostanou možnost přijít na místo a uctít Aniččinu památku.
Na náhrobku je její jméno a také její podobizna. Zvolený materiál působí velmi elegantně – jde o leštěnou žulu s kresbou připomínající mramor a zlatým písmem.
Celé místo tak dostalo podobu důstojné vzpomínky na mladou umělkyni, která svůj život zasvětila hudbě.
Zajímavostí však zůstává, že Aniččiny ostatky se na tomto místě původně nacházet neměly.
Její poslední přání bylo totiž jiné. Chtěla, aby její popel spočinul v přírodě, v Českém ráji, který milovala. Rodiče toto přání splnili. Felix Slováček později vysvětlil, že právě tam byla Anička rozptýlena.
Pomníček na Vinohradském hřbitově proto plní především symbolickou úlohu.
Je to místo pro vzpomínku.
Místo, kde mohou lidé položit květiny, zapálit svíčku a na chvíli se zastavit. Pro rodinu má navíc zvláštní význam, protože umožňuje uchovat Aniččinu památku i přímo v Praze.
Felix Slováček také prozradil, že hrobové místo koupil už v roce 2008. Tehdy rozhodně netušil, že první jméno na náhrobku bude patřit právě jeho dceři. Původně chtěl především zajistit místo, které by jednou mohlo usnadnit situaci jeho dětem.
Osud však nakonec rozhodl úplně jinak.
Pro rodiče muselo být mimořádně těžké připravovat pomník vlastní dceři. Zároveň ale mohli vidět, jak silný vztah si Anička během svého života vytvořila se svými fanoušky.
A ti na ni opravdu nezapomněli.
Když bylo pietní místo na Vinohradském hřbitově odhaleno, lidé tam začali přicházet. Na Dušičky se kolem pomníku objevily desítky zapálených svíček, květiny, věnce a také drobné dárky.
Právě tato reakce veřejnosti ukázala, že Aniččin příběh pro mnoho lidí neskončil její smrtí.
Její fanoušci si ji připomínají nejen prostřednictvím jejích písní a televizních rolí, ale také prostřednictvím míst, která jsou s ní spojena.
Anička byla známá svou otevřeností a energií, se kterou se snažila zvládat náročné období léčby. Její boj s nemocí sledovalo mnoho lidí a právě způsob, jakým o své situaci mluvila, v nich zanechal silný dojem.
Proto pro ně nebylo snadné přijmout zprávu o jejím odchodu.
Pietní místo před vilou jejích rodičů vzniklo krátce po její smrti spontánně. Lidé tam přinášeli svíčky a květiny bez toho, aby je někdo organizoval. Právě tento spontánní zájem byl podle Felixe Slováčka jedním z hlavních důvodů, proč se s Dádou rozhodli vytvořit oficiální pomníček.
A tak se po několika měsících čekání podařilo vytvořit místo, které dnes spojuje rodinu, přátele i fanoušky.
Anička sice podle svého posledního přání spočívá v milovaném Českém ráji, ale její jméno má nyní své místo také v Praze.
Na Vinohradském hřbitově tak mohou lidé vzpomínat na mladou zpěvačku, zapálit svíčku nebo jednoduše na chvíli zůstat v tichu.
A právě to je možná nejdojemnější část celého příběhu.
Pomníček nevznikl proto, že by si ho Anička sama přála. Vznikl především proto, že po její smrti tolik lidí potřebovalo mít místo, kam se za ní mohou vracet.
Její rodiče nakonec pochopili, že pro fanoušky může být takové místo důležité.
A rozhodli se jim ho dát.
