Ještě na jaře měl Mirek Topolánek pocit, že se jeho příběh může vyvíjet jinak. Po měsících léčby a chemoterapie věřil, že se snad konečně dostává do období, kdy bude moci znovu více myslet na běžný život. Jenže nemoc mu připravila další těžkou zkoušku.
Bývalý český premiér nyní o svém zdravotním stavu promluvil velmi otevřeně v podcastu Studio N. Nezůstal přitom jen u obecných slov o léčbě. Popsal, jak vypadá jeho současný každodenní život, proč stále sportuje a na co nyní čeká.
A některé jeho věty jsou mnohem vážnější, než by člověk čekal podle toho, jak aktivně se snaží žít.
Topolánek se s rakovinou slinivky potýká už několik let. Svou diagnózu zveřejnil v říjnu 2025. Od začátku se snažil o své nemoci mluvit otevřeně a upozorňovat na problémy, které podle něj pacienty s rakovinou slinivky provázejí.
Nechtěl, aby se o této nemoci mlčelo.
Právě naopak. Začal veřejně mluvit o tom, jak složité může být onemocnění včas odhalit. Později založil také nadační fond s názvem Štěstí nestačí, který se zaměřuje na podporu výzkumu screeningu rakoviny slinivky.
Název fondu přitom nevznikl náhodou.
Topolánek vysvětloval, že podle něj má rakovina slinivky velmi špatnou prognózu a systém včasného záchytu není nastaven tak, aby dokázal nemoc zachytit dostatečně brzy. Upozorňoval také na velmi krátké období mezi okamžikem, kdy je nádor možné odhalit, a chvílí, kdy už nemusí být operovatelný.
Jeho vlastní zkušenost mu pochopitelně dává k tomuto tématu velmi osobní vztah.
Přesto se snaží pokračovat v životě, jak jen to jde.
Možná právě proto může jeho současný režim na první pohled působit až překvapivě normálně. Člověk, který prochází náročnou léčbou, nemusí být neustále zavřený doma nebo upoutaný na lůžko. Topolánek popsal, že se stále snaží být aktivní.
Chodí na chemoterapie, ale zároveň se pohybuje mezi lidmi a věnuje se sportu.
V rozhovoru uvedl, že ještě den před natáčením byl v posilovně. Odpoledne hrál tenis, další den měl naplánovanou fyzioterapii a na sobotu si plánoval golf.
Právě tento kontrast je na jeho příběhu velmi výrazný.
Na jedné straně léčba, lékaři a chemoterapie. Na straně druhé tenis, golf a běžný každodenní program.
Topolánek tím ukazuje, že ani vážná nemoc nemusí automaticky znamenat, že člověk přestane žít svůj život. Zároveň ale jeho slova připomínají, že vnější aktivita nemusí vypovídat o skutečném stavu onemocnění.
Jeho zdravotní situace se totiž mezitím změnila.
Ještě na jaře si podle svých slov myslel, že už bude v pořádku. Potom se však ukázalo, že nemoc pokračuje.
A právě zde se celý příběh dostává k nejcitlivější části.
Topolánek v podcastu popsal, že nyní čeká na možnost zapojit se do výzkumného programu. Současně pokračuje v chemoterapiích.
Naději tedy stále úplně neopouští.
Zároveň ale mluvil velmi otevřeně o nejistotě, která jeho budoucnost provází. Nechtěl vytvářet falešný optimismus ani tvrdit, že má všechno pod kontrolou.
Jeho přístup je spíše realistický: pokud se podaří najít další možnost léčby nebo pokud bude možné vyzkoušet nový přístup, situace se může změnit.
Právě výzkumný program, na jehož výsledky čeká, proto pro něj představuje důležitou možnost.
A možná právě proto dál chodí na chemoterapie a snaží se udržet co nejaktivnější život.
Rakovina slinivky je přitom onemocnění, které bývá obtížné zachytit v raném stadiu. Podle informací citovaných v souvislosti s Topolánkovým příběhem bývají v počátečních fázích příznaky často nenápadné nebo chybějí. To může vést k tomu, že je diagnóza stanovena až v pokročilejší fázi.
Topolánek proto svou veřejnou zkušenost využívá také k tomu, aby na tento problém upozorňoval.
Nejde mu přitom pouze o vlastní příběh.
Opakovaně hovoří o tom, že by podle něj bylo potřeba lépe sledovat rizikové skupiny a zlepšit možnosti včasné diagnostiky. Právě proto vznikl i jeho nadační fond.
Jeho příběh tak postupně získal další rozměr. Z veřejně známého člověka, který oznámil svou diagnózu, se stal také hlas upozorňující na problém, který se týká mnoha dalších pacientů.
Jenže v posledním rozhovoru už nebylo možné přehlédnout, jak vážná je jeho vlastní situace.
Topolánek totiž řekl, že nemoc se rozšířila.
Má metastázy na plicích.
Tato informace vysvětluje, proč je současná léčba a čekání na další možnosti tak důležité.
Přesto ani po této zprávě nepřestal plánovat další dny. Mluví o sportu, fyzioterapii a dalších aktivitách. Pokračuje v chemoterapiích a čeká, zda bude možné zapojit se do výzkumného programu.
Jeho slova o budoucnosti jsou však tentokrát mimořádně otevřená.
Topolánek uvedl, že pokud se nic dalšího nepodaří a nebude možné vyzkoušet další možnost léčby, nemusí mít před sebou mnoho času. Zároveň připustil, že nějaký rok by ještě mohl vydržet.
A právě tato věta změnila tón celého rozhovoru.
Muž, který ještě nedávno věřil, že už bude v pořádku, dnes žije s vědomím, že nemoc má metastázy v plicích a že jeho další vývoj bude záviset také na tom, zda se podaří najít další účinnou možnost.
Přesto jeho příběh nekončí pouze u strachu a nejistoty.
Topolánek dál chodí na léčbu, sportuje, pracuje a veřejně o své zkušenosti mluví. A právě tím chce upozornit na něco, co považuje za zásadní: rakovina slinivky by podle něj neměla zůstávat tabu a včasný záchyt může rozhodovat o možnostech léčby.
Jeho vlastní boj tak pokračuje. Tentokrát už ale s vědomím, že metastázy zasáhly plíce a že další krok může být zásadní.
