Andrej Babiš se během rozhovoru pro CNN Prima NEWS postaral o okamžik, který novinářku i diváky rozhodně zaujal. Když dostal otázku, zda mezi ním a předsedou SPD Tomiem Okamurou panuje napětí, rozhodl se reagovat způsobem, který by od běžného politického rozhovoru čekal málokdo. Vytáhl telefon a svému koaličnímu partnerovi rovnou zavolal.
Premiér chtěl ukázat, že zprávy o jejich špatných vztazích nejsou pravdivé. Místo dlouhého vysvětlování se rozhodl nechat promluvit přímo Okamuru. Celá situace se odehrála před redaktorkou Barborou Zykmundovou, která se na údajné neshody mezi oběma politiky zeptala.
„Kam na to chodíte? Kdo to říká? Vymýšlí si. Je to lež,“ reagoval Babiš na otázku, zda k Okamurovi dlouhodobě chová antipatie.
Pak přišel nečekaný tah. Premiér vzal mobilní telefon a zavolal předsedovi SPD, který hovor okamžitě přijal.
„Paní Zykmundová mě terorizuje,“ obrátil se Babiš na Okamuru
Babiš začal hovor pozdravem a vzápětí svému kolegovi vysvětlil, proč mu volá. „Zdravím vás, pane předsedo, tady mě paní Zykmundová terorizuje a ptá se na nějaké blbosti, že se nemáme rádi. Ale že se máme rádi?“ řekl do telefonu.
Okamura na sebe nenechal dlouho čekat a přidal se k premiérovu vysvětlení.
„Jasně, že se máme rádi, paní redaktorko. Jasně že jo,“ odpověděl.
Babiš pak pokračoval otázkou, zda mezi nimi všechno funguje a zda si pravidelně volají. Okamura potvrdil, že spolu komunikují.
Premiér tak získal odpověď, kterou chtěl během rozhovoru předvést. Zda krátký telefonát skutečně vypovídá o všech vztazích uvnitř vládní koalice, je ovšem jiná otázka. Samotný hovor potvrdil, že spolu oba politici komunikují a veřejně odmítají tvrzení o vzájemné nevraživosti.
Babiš chtěl zavolat i Petru Macinkovi
Telefonátem s Okamurou ale premiér neskončil. Rozhodl se zkusit kontaktovat také předsedu Motoristů a ministra zahraničí Petra Macinku. Tentokrát však úspěch nepřišel. Macinka telefon nezvedl.
Babiš následně pokračoval v odmítání spekulací o napětí mezi koaličními partnery. „Co to je za blbosti? Kdo to říká? Jsou to blbé lži. Jsme úplně v pohodě,“ prohlásil.
Jeho reakce byla jednoznačná. Chtěl dát najevo, že koaliční spolupráce funguje a že zprávy o osobních antipatiích mezi představiteli vládních stran považuje za nepravdivé.
Zároveň ale samotná situace ukázala, jak citlivým tématem mohou být vztahy mezi politiky, kteří spolu musí spolupracovat při řízení vlády. I když veřejně zdůrazňují jednotu, jejich komunikace a rozdílné postoje se pravidelně stávají předmětem mediálního zájmu.
O napětí se mluvilo už dříve
Spekulace o tom, že Babiš nemá k Okamurovi příliš blízko, se v politických kuloárech objevovaly již v minulosti. CNN Prima NEWS citovala v létě zdroj z hnutí ANO, podle něhož má premiér k předsedovi SPD dlouhodobé antipatie a při jednáních s ním bývá obezřetný.
Další zdroj popsal, že Babišovi někdy vadí také Motoristé, protože se podle něj mohou obávat o svou popularitu v souvislosti s vládní spoluprací. Babiš však tyto informace během rozhovoru odmítl.
V minulosti se přitom mezi oběma politiky objevily veřejné neshody. Babiš například Okamurovi vytkl, že se někdy chová, jako by stále seděl ve vládě, ačkoli to podle něj neodpovídalo skutečnosti. Premiérovi vadily také některé Okamurovy komentáře po koaličních radách, kdy předseda SPD veřejně hodnotil kroky, na nichž ještě nebyla dokončena dohoda uvnitř koalice.
Podle dřívějších informací CNN Prima NEWS Okamura následně s podobnými vystoupeními přestal. To však samo o sobě neznamená, že mezi oběma politiky nemohou existovat rozdílné názory nebo napětí v jednotlivých otázkách.
Ve vládě se objevily i další spory
Napětí mezi koaličními stranami se neprobíralo pouze v souvislosti s osobními vztahy. Jedním z příkladů bylo také rozhodování o novém náčelníkovi Generálního štábu Armády České republiky.
V červenci neuspěl žádný ze čtyř kandidátů, které navrhl ministr obrany za SPD Jaromír Zůna. Babiš nakonec prosadil do funkce generálporučíka Miroslava Hlaváče.
Takové případy ukazují, že spolupráce politických stran může zahrnovat jak společné cíle, tak rozdílné představy o konkrétních personálních či politických rozhodnutích. Samotné neshody ale automaticky neznamenají rozpad koalice nebo osobní konflikt mezi jejími představiteli.
Právě proto se otázky na vztahy Babiše, Okamury a Macinky objevují v rozhovorech opakovaně. V situaci, kdy spolu jejich strany tvoří vládní většinu, veřejnost zajímá, jak spolu dokážou komunikovat a zda případné rozpory ovlivňují fungování vlády.
Stačí jeden telefonát, aby bylo všechno jasné?
Babišův telefonát Okamurovi byl nepochybně neobvyklou odpovědí na otázku novinářky. Místo toho, aby se premiér snažil vztahy vysvětlovat pouze vlastními slovy, zapojil přímo svého koaličního partnera.
Okamura mu vyšel vstříc a veřejně potvrdil, že se mají rádi a pravidelně spolu telefonují. Babiš pak celou situaci využil k opětovnému odmítnutí zpráv o napětí mezi nimi.
Z krátkého hovoru však nelze zjistit všechno o jejich osobních vztazích ani o tom, jak probíhají neveřejná koaliční jednání. Je možné, že spolu politici běžně komunikují a zároveň mají rozdílné názory na některé otázky. Jedno druhé nevylučuje.
Jisté je, že Babiš chtěl během rozhovoru dát jasně najevo, že spekulace o jeho antipatiích vůči Okamurovi považuje za nepravdivé. A když přišla otázka na vztahy uvnitř koalice, rozhodl se odpovědět způsobem, který si redaktorka i diváci pravděpodobně zapamatují: telefonem přímo svému politickému partnerovi.
