Zuzana Fišárková strávila celý život před kamerou i na divadelních jevištích. Diváci si ji pamatují z oblíbených českých filmů a seriálů, v nichž často ztvárňovala výrazné vedlejší postavy. Její poslední životní kapitola však byla úplně jiná než příběhy, které hrála. Herečka zemřela ve věku 87 let v pečovatelském centru v Praze 7. Poslední zveřejněná fotografie zachycuje ženu, která už potřebovala pomoc druhých, ale stále si dokázala všimnout drobných věcí kolem sebe. A právě jeden zdánlivě obyčejný okamžik z této návštěvy dnes působí mimořádně dojemně.
Zpráva o jejím úmrtí se objevila 11. listopadu 2026. Podle informací zveřejněných Nadačním fondem Jiřího Menzela zemřela Zuzana Fišárková 10. listopadu v Pečovatelském centru Praha 7. Bylo jí 87 let. O jejím odchodu informovala její blízká přítelkyně Lenka Štanclová, která se o herečku v posledním období starala a ve svém vzkazu poděkovala všem, kteří jí pomohli zajistit důstojné podmínky na sklonku života.
Pro mnoho diváků byla Fišárková známou tváří, i když si možná ne vždy vybavili její jméno. Objevila se v řadě českých filmů a televizních seriálů. Zahrála si například v Četnických humoreskách, Dobrodružství kriminalistiky, Bakalářích nebo v seriálu Malý pitaval z velkého města. Diváci ji mohli vidět také v seriálu Přátelé Zeleného údolí, kde ztvárnila maminku hlavního hrdiny Pavlíka.
Její filmografie zahrnuje také snímky Romeo, Julie a tma, Morgiana, Povídka malostranská nebo Císařovy nové šaty. Jednu z výraznějších filmových rolí měla ve snímku Ustláno na čekankách, kde hrála železničářku Jiřinu. Před kamerou se poprvé objevila už v roce 1959 ve filmu Taková láska. Herectví se věnovala také na divadelních scénách po celé republice.
Narodila se 11. února 1939 v Praze do umělecké rodiny. Jejím otcem byl akademický malíř Alois Fišárek a jejím bratrem filmový střihač Alois Fišárek, který během své kariéry získal šest Českých lvů. Její život byl tedy od začátku spojen s uměním a kulturou. Sama si postupně vybudovala dlouhou hereckou dráhu, která ji zavedla do několika českých divadel i před filmové a televizní kamery.
V posledních letech se však její život výrazně změnil. Podle informací zveřejněných deníkem Blesk utrpěla zlomeninu kyčle a poté už nebyla soběstačná. Potřebovala pravidelnou péči a nemohla žít tak jako dříve. Nakonec pobývala v Pečovatelském centru Praha 7, kde o ni bylo postaráno.
Zpráva o jejím posledním období obsahuje také velmi citlivou informaci. Člověk blízký pečovatelskému centru uvedl, že herečka nebyla v kontaktu se svou rodinou. Důvody tohoto stavu nebyly veřejně podrobně vysvětleny. Nelze proto s jistotou říci, proč rodinné vztahy nefungovaly nebo jaké okolnosti k tomu vedly. Jisté však je, že v závěru života měla kolem sebe lidi, kteří se o ni zajímali a snažili se jí pomoci.
Protože žila sama a neměla dostatek finančních prostředků, bylo nutné najít způsob, jak jí zajistit potřebné zázemí. Významnou roli v tom sehrál Nadační fond Jiřího Menzela, který spravuje Olga Menzelová. Díky finanční podpoře nadace mohla Fišárková zůstat v zařízení, kde měla potřebnou péči a kde mohla prožít poslední období života v důstojných podmínkách.
Její přítelkyně Lenka Štanclová za tuto pomoc veřejně poděkovala. Ve svém dopise zdůraznila, že bez podpory fondu a jeho spolupracovníků by bylo mnohem obtížnější zajistit herečce takové podmínky, jaké potřebovala. Poděkování směřovalo také k Olze Menzelové, Míle Řádové a dalším ženám, které se na pomoci podílely.
Jedna z posledních návštěv, na kterou její okolí vzpomíná, měla překvapivě obyčejný, ale velmi lidský průběh. Za Zuzanou Fišárkovou přišla Olga Menzelová společně se svou spolupracovnicí Mílou Řádovou. Chtěly se přesvědčit, jak se herečce v pečovatelském centru daří a zda má všechno, co potřebuje.
Během setkání si Zuzana všimla modrého svetru, který měla Míla Řádová na sobě. Pochválila ho a zajímala se o něj. Řádová později vzpomínala, že ji potěšilo, že má herečka stále takové obyčejné ženské starosti a dokáže se radovat z pěkného oblečení. Rozhodla se proto svetr Zuzaně darovat. Herečka z něj měla radost.
Právě tato drobná vzpomínka dnes patří k nejdojemnějším detailům posledního období jejího života. Nešlo o velkou událost ani o slavnostní rozloučení. Bylo to obyčejné setkání, během něhož si dvě ženy povídaly a jedna druhé udělala radost malým dárkem. Nikdo tehdy nemohl vědět, že půjde o jednu z posledních návštěv.
Po tomto setkání se zdravotní stav herečky výrazně zhoršil. Postupně jí ubývaly síly a její okolí mohlo jen sledovat, jak se její život blíží ke konci. V noci 10. listopadu 2026 zemřela v Pečovatelském centru Praha 7.
Její odchod vyvolal vzpomínky nejen mezi lidmi, kteří ji osobně znali, ale také mezi diváky. Na sociálních sítích se objevily reakce těch, kteří si ji pamatují z filmů a televizních seriálů. Někteří připomínali její herecké výkony, jiní vyjadřovali lítost nad tím, že poslední roky života prožila v tak obtížných podmínkách.
Zveřejněná poslední fotografie zároveň otevřela otázky, které se dotýkají mnoha starších lidí. Co se stane, když člověk zůstane sám, přestane být soběstačný a nemá kolem sebe rodinu, která by se o něj mohla postarat? Příběh Zuzany Fišárkové ukazuje, jak důležitá může být pomoc přátel, pečovatelů a organizací, které se věnují starším a nemocným lidem.
Její přítelkyně Lenka Štanclová dala jasně najevo, že finanční pomoc nadace měla pro Zuzanu zásadní význam. Nešlo jen o peníze, ale především o možnost zajistit jí potřebnou péči a bezpečné prostředí. Nadační fond Jiřího Menzela se dlouhodobě zaměřuje na podporu starších a nemocných umělců, kteří se ocitli v obtížné životní situaci. V tomto případě se jeho pomoc stala důležitou součástí poslední kapitoly hereččina života.
Zuzana Fišárková po sobě zanechala desítky filmových a televizních rolí. Její jméno možná nebylo vždy na prvním místě plakátů, ale její tvář se objevovala v příbězích, které si lidé oblíbili. Od prvních filmových zkušeností v roce 1959 až po poslední roli v roce 2003 zasvětila herectví velkou část svého života.
Dnes už si ji diváci mohou připomínat především prostřednictvím těchto rolí. Poslední fotografie z pečovatelského centra ale ukazuje i jinou stránku jejího příběhu: ženu, která v závěru života potřebovala pomoc a které ji nakonec poskytli lidé mimo její nejbližší rodinu.
Nejvíce tak možná zůstane v paměti právě vzpomínka na modrý svetr. Na malou radost, kterou dokázala ocenit i v době, kdy už měla jen málo sil. A také na lidi, kteří za ní přišli, zajímali se o ni a snažili se, aby poslední období jejího života nebylo osamělé.
Zuzana Fišárková zemřela ve věku 87 let. Její herecká práce zůstává součástí české filmové a televizní historie. A její poslední příběh připomíná, že někdy může mít obyčejná návštěva, pozornost nebo dar mnohem větší význam, než si v danou chvíli uvědomujeme.