Uprostřed noci zjistili, že pitbul, kterého právě adoptovali, žvýká postýlku jejich novorozeného miminka. Když se zblízka podívali na nemluvně a uvědomili si, co pes udělal, začali plakat.
Rodině Robinsonových se narodil šestiletý chlapec, a když manželka otěhotněla s jejich druhým dítětem, rozhodli se přestěhovat do většího domu na venkově, kde plánovali založit farmu. Před koupí domu nesměli mít domácí mazlíčky, protože bydleli v malém pronajatém bytě. Ale teď, s vlastním majetkem, byli nadšení, že si konečně pořídí psa.
Navštívili několik útulků, poslouchali příběhy o tom, jak tam každé zvíře skončilo, a nakonec narazili na plachého pitbula jménem Benson.
Benson bohužel žil těžký život. Mnoho let byl používán pro psí zápasy a nakonec byl opuštěn na ulici. Když ho našli dobrovolníci, úplně ztratil důvěru v lidi a ani nezvedl hlavu. Po nějaké době v útulku ho adoptovala rodina — ale to štěstí trvalo jen dva týdny. Rodina ho vrátila s tím, že je příliš nepřátelský.
Když paní Robinsonová slyšela jeho příběh, cítila, že mu musí dát lepší život. Adoptovali Bensona a navzdory jeho zpočátku podivnému chování se rychle spojil s jejich synem Mathiasem.
Když se holčička narodila, Benson k ní neprojevoval nic jiného než lásku a náklonnost.
Jedné noci ale rodinu probudil hlasitý štěkot ze školky. Vběhli dovnitř a viděli Bensona, jak žvýká okraj postýlky. Nejprve se obávali nejhoršího, mysleli si, že chce miminku ublížit. Pravda byla ale úplně opačná. Jak se ukázalo, dítě přestalo dýchat a Benson se k ní zoufale snažil dostat.
Rychle ji převezli do nemocnice, kde jim lékaři řekli, že kdyby je Benson neupozornil, určitě by zemřela. Naštěstí přežila.
Paní Robinsonová si nikdy nepředstavovala, že Benson zachrání život jejímu dítěti… výměnou za záchranu jeho vlastního života.
