Mollyin život byl plný výzev a vždy se soustředila hlavně na svého syna Tommyho. Neustálé stěhování z města do města a střídání škol si na něm vybralo svou daň. Začal se chovat výtržně, vyvolávat rvačky a šikanovat ostatní děti. Molly nikdy nečekala, že telefonát od ředitele školy jí připomene minulost, o které si myslela, že je dávno pryč.
Doma se napětí s jejím manželem Nigelem stupňovalo. Nikdy se k Tommymu nechoval jako k vlastnímu, často o něm mluvil jako o „svém synovi“. Jednoho večera Nigel odsekl: „Proč nedokážeš přimět svého syna, aby se choval slušně?“ Molly byla hluboce zraněna Nigelovým odmítnutím Tommyho, a to i přes roky, které spolu strávili.
Následující den šla Molly do školy, aby se s Tommyho chováním vypořádala, ale byla ohromená, když uviděla svého bývalého přítele Christiana stát vedle ředitele. Christian, který se s Tommym už dávno rozešel, řekl: „Vidím v něm sebe. Chci to napravit, protože jsem udělal chybu.“
Ačkoliv Molly nevěděla, jak zvládnout jeho náhlý návrat, věděla, že se něco musí změnit. Toho večera, po další hádce s Nigelem, přišla domů a našla ho v bezvědomí s lahví alkoholu v ruce.
Konečně se Molly rozhodla. „Jedeme někam, kde je lépe, Tommy,“ řekla, sbalila si kufry a probudila ho. „Někam, kde bude cítit naši lásku.“
Poprvé po letech Molly pocítila jiskřičku naděje, když vycházely z bytu, připravené začít znovu.
