Marie Růžičková (37), populární česká influencerka a manželka známého hokejového trenéra Vladimíra Růžičky, prožila v uplynulých dnech jedno z největších profesních zklamání. Zdálo se, že se konečně dočká nového angažmá, o které dlouho stávala a o kterém mluvila jako o svém „vysněném úkolu“. Podle informací, které sama otevřeně sdílela ve svém podcastu, už bylo vše dopředu domluveno. Měla nastoupit do nové práce, naučit se nové úkoly, zapojit se do týmu a zkusit jiné tempo než jen sociální sítě a spolupráce, které doposud tvořily hlavní náplň její kariéry.
Vše ale skončilo obrovským zklamáním. „Bylo mi řečeno, že to paní šéfová prostě zatrhla,“ líčila Růžičková svým fanouškům s viditelnou frustrací v hlase. Podle jejích slov to nebyl jen prostý administrativní krok, ale rozhodnutí, které přišlo ze „shora“ bez jasného vysvětlení. I když ostatní kolegové a lidé, které měla zastupovat nebo s nimi spolupracovat, byli podle ní spokojeni a schvalovali její postup, konečné slovo měla údajně právě šéfová, která dala rázné „ne“.
„A to je přesně co mě na tomhle systému úplně se…! Můžeš umět cizí jazyky, mít zkušenosti, mít chuť do práce, ale prostě jim asi vadí mé jméno, můj vzhled nebo já nevím, kde je problém,“ pokračovala influencerka s nevybíravými výrazy, které odrážely její rozechvělou náladu. Bylo zřejmé, že vztek, který cítila, nebyl jen o ztracené příležitosti – Růžičkovou hluboce zasáhlo to, jakým způsobem se celý proces odehrál, a kdo podle ní za jeho selhání může.
To, co mělo být šancí, se podle ní proměnilo v sérii odmítnutí, která se opakovala i při hledání jiných pracovních možností. Růžičková vysvětlovala, že ji nebrali ani na jiných místech, kde se ptala po volných pozicích – prý vždy, když se objevila nějaká žena, „neměla nárok“. Legrační nebo absurdní to podle ní není, ale prý systémové a hluboce frustrující. „Chlapi řeknou jo, ženské řeknou ne,“ posteskl si její hlas, který se v podcastu nesl rozladěním a zklamáním narážejícím na to, jak tyto situace vnímá.
Její starosti však sahaly dál než jen k nerealizovanému pracovnímu místu. Růžičková přiznala, že nešla do hledání zaměstnání kvůli penězům, ale protože chtěla udělat něco navíc, dostat se občas z domu a mít pocit naplnění jiným způsobem než jen online. Sama zdůraznila, že se nejedná o finanční zoufalství, ale o snahu najít něco, co ji naplňuje a rozšiřuje její obzor mimo sociální sítě.
V reakci na to, co podle ní považuje za odvrácenou tvář pracovního trhu a profesních příležitostí, se Růžičková rozhodla více zapojit do kreativních projektů a spoluprací, které ji podle ní alespoň trochu kompenzují nedostatek stabilnější práce. Poukázala také na to, že často slibované pozice či nabídky končí stejně – nejistotou, rozbitým očekáváním a prázdnými sliby, které ji už „unavují“.
Ať už se její slova setkala s podporou nebo kritikou, jedno je jisté: Marie Růžičková se nehodlá vzdát. S více než desítkami tisíc sledujících fanoušků na sociálních sítích nadále sdílí své pocity, připomíná vlastnosti, které ji odlišují, a snaží se najít nové výzvy, které by jí dodaly smysl a uspokojení v pracovním životě i mimo něj.
