Jana Brejchová byla nejen hereckou ikonou, ale i ženou, jejíž osobní život vždycky přitahoval pozornost. Krásná, inteligentní, hrdá – tak ji viděli lidé kolem. Její vztahy ale nikdy nebyly jednoduché. Naopak, byly plné vášně, dramatických zvratů a hlubokých emocí, které se promítaly i do jejích rolí. Teď, když se na ni vzpomíná, se často vrací právě k těm mužům a ženám, kteří stáli po jejím boku v klíčových momentech života.
Jedním z nejvýraznějších mužů v jejím životě byl Pavel Landovský. Jejich vztah byl bouřlivý, vášnivý a pro mnohé dodnes symbolický. Setkali se v divadle, kde oba zářili, a rychle se z toho stala velká láska. Narodila se jim dcera Tereza Brodská, která dnes sama patří k uznávaným herečkám. I když se později rozešli, zůstalo mezi nimi silné pouto – hlavně kvůli dceři, ale i kvůli společným vzpomínkám na ty divoké roky plné herecké energie a nočních debat.
Dalším mužem, který se v jejím životě objevil, byl Václav Zahajský. Tenhle románek byl kratší, ale o to intenzivnější. Václav byl charismatický, vtipný a měl v sobě tu správnou dávku šarmu, která Janu vždycky přitahovala. Jejich vztah byl spíš krátkou, ale žhavou epizodou – plnou vášně, smíchu a okamžiků, které si Jana později připomínala s úsměvem. Nikdy to nebylo oficiální manželství, spíš krásný mezičas mezi velkými etapami jejího života.
Jana Brejchová ale nikdy nebyla jen o mužích. Měla i velmi blízké přátelství se ženami, které ji provázely dlouhá léta. Jednou z nich byla Tereza Brodská – její vlastní dcera, která se stala nejen dítětem, ale i nejbližší důvěrnicí. Tereza často mluvila o matce s obrovskou láskou a zároveň s respektem k její síle. „Máma byla žena, která nikdy nešla kompromisy, když šlo o city nebo pravdu. Naučila mě, co znamená stát si za svým,“ řekla jednou v rozhovoru, kde vzpomínala na společné večery, kdy si povídaly o životě, o divadle i o bolestech, které Jana skrývala před světem.
Další významnou ženou v jejím okolí byla Kamila Moučková – novinářka a moderátorka, která s Janou sdílela nejen přátelství, ale i podobný pohled na svět. Obě ženy byly silné osobnosti, které se nebály říkat věci na rovinu. Kamila často navštěvovala Janu v jejím bytě na Malé Straně, kde spolu popíjely čaj nebo víno a mluvily o všem možném. Tyhle setkání byla pro Janu útočištěm v dobách, kdy se cítila osamělá nebo když ji bolelo tělo i duše.
Na sklonku života Jana Brejchová o těchto lidech mluvila s určitou něhou a vděčností. Přiznávala, že každý z nich ji něco naučil – Landovský o vášni, Zahajský o lehkosti, Tereza o mateřství a bezpodmínečné lásce, Kamila o síle přátelství. I přes všechny bolesti a zklamání, které život přinesl, si uchovala schopnost vidět v lidech to dobré.
„Život není jen o rolích na jevišti. Je o těch, kteří s tebou zůstanou, když zhasnou světla,“ řekla jednou v rozhovoru, kde se ohlížela za svými nejbližšími. Ta slova dnes zní ještě silněji – ukazují ženu, která i v těžkých chvílích dokázala ocenit ty, kteří ji obklopovali.
Dnes se na Janu Brejchovou vzpomíná nejen jako na herečku, ale i jako na člověka s bohatým vnitřním světem. Její vztahy – ať už s muži nebo s ženami – byly součástí jejího příběhu, který byl stejně dramatický a krásný jako její nejlepší role. A přestože už tu není, ty emoce a vzpomínky zůstávají živé v lidech, které milovala a kteří milovali ji.
