Nový заголовок: Zdeněk Svěrák oslavil 90. narozeniny v přímém přenosu: Emoce, slzy, písničky a slova, která dojala celé Česko – takhle vypadal neuvěřitelný večer v Praze!
Полный текст статьи: Zdeněk Svěrák, jeden z nejmilovanějších českých herců, scenáristů a textařů všech dob, oslavil 10. března 2026 své devadesáté narozeniny. A udělal to stylem, který se hodí právě k němu – s obrovskou dávkou tepla, humoru, hudby a dojetí, které se šířilo přes obrazovky do tisíců domácností. Celý večer proběhl v přímém přenosu z Prahy a diváci měli pocit, jako by seděli přímo vedle něj v sále plném přátel, rodiny a fanoušků.
Celá akce se odehrávala v jednom z nejsymboličtějších pražských divadel, kde se Svěrák v minulosti často objevoval. Scéna byla jednoduchá, ale útulná – piano, pár židlí, velká obrazovka s fotkami z jeho života a hlavně spousta lidí, kteří ho přišli obejmout a poděkovat. Moderátorem večera byl jeho syn Jan Svěrák, který celý program vedl s takovou něhou a vtipem, že se diváci smáli i plakali zároveň.
Zdeněk Svěrák přišel na pódium za bouřlivého potlesku. Vypadal skvěle – elegantní oblek, úsměv od ucha k uchu a oči, které zářily štěstím. „Devadesát let? To je vlastně docela hezké číslo. Jen doufám, že to není poslední kulatý narozeniny, které slavíme,“ zažertoval hned v úvodu a celý sál se rozesmál. Pak ale zvážněl a poděkoval všem, kteří ho provázeli – rodině, přátelům, kolegům a hlavně divákům, kteří ho milují už od dob filmu Marečku, podejte mi pero nebo Pelíšků.
Večer byl plný vzpomínek. Promítaly se klipy z jeho nejslavnějších rolí – Kolja, Obecná škola, Jáchyme, hoď ho do stroje!, ale i starší klasiky jako Cesta do lesa nebo Vesničko má středisková. Každý klip doprovázely živé reakce Zdeňka – smích, dojetí, někdy i slzy v očích. „Tohle jsem psal v noci, když jsem nemohl spát. A teď to vidím po letech a pořád mě to dojímá,“ řekl u jedné scény z Kolji a publikum aplaudovalo vestoje.
Hudba hrála obrovskou roli. Na pódium přišli zpěváci a hudebníci, kteří nazpívali jeho nejznámější písničky – Holubí dům, Ta naše písnička česká, Dášeňka, Pro mámu i Pro tatínka. Zazněly i novější skladby, které napsal v posledních letech. Zdeněk sám si sedl ke klavíru a zahrál pár taktů – hlas mu trochu chyběl, ale emoce byly tak silné, že nikomu nevadilo, když se trochu rozklepal. „Ještě to umím, vidíte?“ zasmál se a diváci mu odpověděli dalším potleskem.
Nejsilnější momenty přišly, když mluvil o rodině. Poděkoval manželce, která ho držela při životě celá desetiletí, dětem a vnoučatům. „Bez vás bych tohle všechno nedokázal. Vy jste moje největší role,“ řekl a objal Jana, který v tu chvíli už taky měl slzy v očích. Pak přišly gratulace od kolegů – zprávy od herců, režisérů, politiků i obyčejných lidí, kteří poslali video s přáním. Každé slovo bylo plné lásky a vděčnosti.
Na závěr večera Zdeněk Svěrák vstal, podíval se do kamery a řekl: „Děkuji vám všem. Že jste tu se mnou, že mě posloucháte, že se smějete mým vtipům a pláčete u mých písniček. Doufám, že se ještě někdy setkáme – ať už na jevišti, v kině nebo jen tak v myšlenkách.“ Pak se uklonil a sál explodoval potleskem, který trval několik minut. Mnozí diváci doma plakali dojetím – protože Zdeněk Svěrák není jen herec nebo spisovatel. Je to člověk, který nám všem dal kus srdce a teď ho dostal zpátky v té nejsilnější formě.
Devadesátiny Zdeňka Svěráka se staly jedním z nejemotivnějších televizních večerů posledních let. Ukázaly, že i v dnešní uspěchané době je možné zastavit se, vzpomenout a poděkovat. A že někteří lidé zůstávají v srdcích navždy – právě tak, jako Zdeněk Svěrák v tom našem.
