Život po boku legendárního baviče a herce Jiřího Krampola nebyl pro jeho zesnulou manželku Hanu jen procházkou růžovým sadem a leskem reflektorů. Pod nablýskaným povrchem showbyznysu se totiž odehrávalo temné drama, o kterém se Jiří rozhodl promluvit s až mrazivou upřímností. Hana Krampolová, křehká žena s podmanivým pohledem, sváděla roky krutý a vyčerpávající boj se závislostmi, které ji pomalu, ale jistě stahovaly ke dnu. Atmosféra v jejich společné domácnosti byla v posledních letech prosycena strachem, beznadějí a neustálým napětím, zda se podaří odvrátit další kolaps, který visel ve vzduchu jako neúprosný stín.
Jiří Krampol se musel dívat na to, jak se jeho milovaná žena mění pod vlivem léků a alkoholu v někoho, koho téměř nepoznával. Každý den byl pro něj osobním očistcem. Herec popsal scény, ze kterých tuhne krev v žilách – momenty, kdy Hana ztrácela kontakt s realitou a kdy její organismus, oslabený drastickým nejedením, vypovídal službu. Napětí mezi manžely gradovalo v okamžicích, kdy se Jiří snažil své ženě pomoci, ale narážel na hradbu popírání a agresivní obhajoby závislosti. Byl to nekonečný kolotoč léčeben, slibů a následných pádů, které herce stály neuvěřitelné množství sil a životní energie.
Strach o Hančin život se stal Jiřího každodenním chlebem. Přestože ji nade vše miloval a snažil se jí být oporou, démony, kteří ji ovládali, nebylo snadné porazit. Hana trpěla nejen závislostí na sedativech, ale i poruchou příjmu potravy, což byla smrtící kombinace, která decimovala její tělo i mysl. Jiří vzpomíná na chvíle, kdy musel svou ženu doslova prosit o každé sousto jídla, zatímco ona se ztrácela před očima. Každá další hospitalizace přinášela jen krátké záblesky naděje, které byly vzápětí vystřídány další tragickou epizodou v jejich společném soužití na pražském Suchdole.
Tato otevřená zpověď baviče ukazuje, jak krutou cenu platí blízcí těch, kteří propadnou závislosti. Jiří Krampol zůstal po smrti své ženy se šrámy na duši, které se pravděpodobně nikdy nezahojí. I když se snažil o její záchranu do posledního vydechnutí, osud byl v tomto případě neúprosný. Jejich příběh zůstává varováním pro všechny, kteří si myslí, že závislost lze zkrotit bez odborné pomoci a totální upřímnosti k sobě i k okolí. Pro Jiřího je Hana stále tou milovanou bytostí, ale vzpomínky na roky plné utrpení a boje s chemií v jejím těle zůstávají mrazivým mementem jejich osudového vztahu.
