Simona Krainová už dávno ví, že život známé osobnosti má i svou stinnou stránku. Jakmile člověk začne být vidět, objeví se nejen obdiv, ale také lidé, kteří mají potřebu komentovat téměř každý jeho krok. V případě české modelky to platí dvojnásob. Sociální sítě jí umožňují sdílet s veřejností část svého života, zároveň se ale staly místem, kde se pravidelně objevují názory na její vzhled, rodinu, děti nebo způsob života.
Tentokrát se však rozhodla, že už nebude mlčet.
A její vzkaz byl mnohem ostřejší, než by od ní možná někteří čekali.
Simona Krainová se podle svých slov dlouhodobě setkává s lidmi, kteří mají potřebu hodnotit život někoho jiného, přestože ho vůbec neznají. Vadí jí především skutečnost, že někteří lidé přicházejí na profily cizích osob jen proto, aby jim napsali, co dělají špatně.
A nejde podle ní pouze o obyčejnou kritiku.
Komentáře se mohou týkat vzhledu, oblečení, vlasů, výchovy dětí nebo třeba toho, jak člověk vypadá na fotografii. Krainová nechápe, co vede někoho k tomu, aby dobrovolně věnoval čas životu člověka, kterého osobně nezná.
Právě tato otázka ji tentokrát přiměla promluvit.
Na sociálních sítích se totiž podle modelky vytvořil zvláštní svět, ve kterém může být každý během několika vteřin odborníkem na život někoho jiného. Stačí otevřít telefon, napsat komentář a pokračovat dál.
Jenže pro člověka na druhé straně obrazovky to nemusí být tak jednoduché.
Krainová sama přiznala, že ji někteří lidé považují za konfliktní. S tímto označením však nesouhlasí úplně. Podle ní je rozdíl mezi tím, když člověk konflikt vyvolává, a situací, kdy se pouze brání. A právě druhou možnost vnímá jako svůj případ.
„Já ty konflikty nezačínám,“ vysvětlila v reakci na kritiku.
Její pohled je přitom poměrně jednoduchý. Sama by podle svých slov nikdy nešla na profil cizí ženy, aby jí vysvětlovala, jak má vychovávat děti, co si oblékat nebo jak má vypadat. Stejně tak by neřešila cizí vrásky, vlasy, tělo nebo fotografie.
Proč by tedy měla něco podobného tolerovat jen proto, že je veřejně známá?
Právě v tom podle ní spočívá problém.
Mnozí lidé mají totiž pocit, že pokud je někdo slavný, automaticky musí snášet všechno, co mu ostatní napíšou. Krainová tento názor odmítá. Popularita podle ní neznamená, že člověk přestává být člověkem a že jeho rodina nebo děti jsou najednou veřejným majetkem.
A právě zmínka o rodině je pro ni zásadní.
Simona Krainová otevřeně říká, že pokud se někdo začne dotýkat lidí, které miluje, její reakce může být velmi ostrá. Sama sebe popsala jako ženu, která je přímá a říká věci bez zbytečných příkras. Zároveň ale zdůrazňuje, že za tím není potřeba vyvolávat hádky.
Je to především obrana.
„Jsem holka z paneláku. Jsem ostrá. Co na srdci, to na jazyku,“ popsala sama sebe.
Právě tato věta vystihuje její přístup možná lépe než cokoli jiného.
Krainová se nesnaží působit dokonale. Naopak. Dává najevo, že nemá zájem předstírat, že ji žádná kritika nezajímá. Některé poznámky dokáže ignorovat, ale ve chvíli, kdy podle ní někdo překročí hranici, nevidí důvod mlčet.
Zvlášť pokud se komentáře týkají jejích dětí nebo lidí, kteří jsou jí blízcí.
Její zkušenost se sociálními sítěmi přitom není nová.
Za desítky let veřejného života se podle svých slov nesetkala s tím, že by jí někdo podobným způsobem kritizoval na ulici. Internet je podle ní v tomto směru úplně jiný svět. Anonymita lidem dodává odvahu napsat věci, které by možná při osobním setkání nikdy nevyslovili.
A právě anonymita je jedním z témat, které ji rozčiluje nejvíce.
Člověk sedí doma, vezme telefon a najednou má pocit, že může rozhodovat o tom, jak by měl žít někdo jiný. Může hodnotit jeho vzhled, práci, rodinu i rozhodnutí.
Krainová se proti tomuto fenoménu postavila velmi otevřeně.
Dokonce přirovnala podobné internetové komentátory k lidem, kteří se doma cítí jako hrdinové, protože za obrazovkou mají pocit naprosté bezpečnosti. Podle ní ale odvaha skutečně neznamená někoho anonymně napadat.
Její argument je jednoduchý: člověk by měl nejprve řešit vlastní život.
Pokud někdo tráví hodiny tím, že sleduje cizí profily a hledá na nich chyby, může to podle modelky znamenat, že mu nezbývá dost času na vlastní život.
A právě tady se její vzkaz dostává mnohem dál než k obyčejné hádce na Instagramu.
Krainová totiž neřeší jen sebe. Mluví o fenoménu, který se dotýká obrovského množství lidí. Sociální sítě vytvořily prostředí, kde se z komentování stala každodenní součást života. Lidé hodnotí fotografie, vztahy, oblečení, rodičovství i vzhled ostatních.
A někdy zapomínají, že na druhé straně je skutečný člověk.
Modelka proto připomněla také radu své babičky, kterou si podle vlastních slov pamatuje dodnes: pokud člověk nemá co hezkého říct, měl by raději mlčet.
Možná právě tato jednoduchá věta stojí za celým jejím současným postojem.
Neznamená to, že by Krainová odmítala jakoukoli kritiku. Spíše nechce přijmout myšlenku, že veřejně známý člověk musí automaticky snášet všechny osobní útoky jen proto, že se rozhodl žít část svého života před zraky veřejnosti.
A tentokrát se rozhodla svůj názor říct bez obalu.
Její příspěvek navíc přišel v době, kdy se sama dostala do několika veřejně diskutovaných konfliktů. Média připomínala například její spor s učitelkou, která komentovala zdravotní stav jejího syna, nebo konflikt s Dominikou Mesarošovou kvůli poznámce týkající se jejího vzhledu.
Právě proto její nové vyjádření působilo ještě výrazněji.
Krainová nechtěla pouze odpovědět jednomu člověku. Obrátila se na všechny, kteří mají potřebu pravidelně hodnotit životy ostatních.
A nakonec přišla s radou, která byla stejně ostrá jako celý její příspěvek.
Podle Simony Krainové by lidé neměli být „internetovými trpaslíky“, ale naopak „obry“ – především charakterem.
A právě tady se ukázalo, co ji ve skutečnosti rozčílilo nejvíce.
Ne jedna vráska.
Ne jedno oblečení.
Ne jeden komentář.
Ale pocit, že někteří lidé považují cizí život za něco, do čeho mohou kdykoli vstoupit a začít ho řídit.
„Jsem hlavně máma a svoji rodinu a svoje nejbližší budu chránit vždycky,“ vzkázala Krainová. A právě v tom podle ní spočívá hranice, přes kterou už není ochotná nechat nikoho projít.
Její poslední slova proto nebyla určena pouze jejím kritikům.
Byla připomínkou pro všechny uživatele sociálních sítí: než někomu napíšete, co má dělat se svým tělem, dětmi nebo životem, možná stojí za to položit si jedinou otázku.
Proč vlastně máte potřebu to dělat?
Protože podle Simony Krainové právě odpověď na tuto otázku vypoví mnohem více o člověku, který komentář píše, než o člověku, kterého se snaží hodnotit.
