Ještě několik let předtím by si něco takového jen málokdo dokázal představit. Simona Krainová patřila mezi ženy, které otevřeně říkaly, že děti ke svému životu nepotřebují. Byla úspěšná, samostatná, měla vlastní práci, cestovala a užívala si života podle svých představ. Mateřství pro ni tehdy rozhodně nebylo samozřejmou součástí budoucnosti.
Pak se ale objevil muž, který její pohled na život změnil.
V době rozhovoru pro Blesk byla Simona Krainová podruhé těhotná a čekala další dítě s Karlem Vágnerem. Přestože už měla malého syna Maxe, její druhé těhotenství vnímala úplně jinak než to první. Byla klidnější, méně úzkostná a dokonce přiznávala, že přesně neví, v jakém týdnu těhotenství se právě nachází.
Na první pohled přitom působila jako žena, která má všechno dokonale pod kontrolou.
Do kavárny dorazila přesně na čas, měla dobrou náladu a podle tehdejšího popisu působila přirozeně a uvolněně. Dokonce si bez velkého rozmýšlení objednala croissant s marmeládou. Nebyla to pouze dokonale upravená modelka z módních přehlídek. V soukromí se ukazovala jako žena, která si začíná užívat úplně jinou životní etapu.
Jenže právě cesta k tomuto spokojenému životu nebyla tak samozřejmá, jak by se mohlo zdát.
Krainová přiznala, že dříve vůbec nechápala, proč by měla mít vlastní děti. Přemýšlela nad tím, že dětí je na světě dost a že člověk může vést naplněný život i bez vlastního potomka.
Zlom přišel až ve chvíli, kdy potkala Karla Vágnera.
Podle svých slov potřebovala vedle sebe kvalitního partnera, se kterým si dokázala představit nejen společný život, ale také všechny starosti, které rodičovství přináší. A právě v tomto vztahu se její původní přesvědčení začalo měnit.
Zajímavé přitom je, že jejich začátek nebyl žádnou klasickou filmovou romancí.
Když se poznali, znali se podle Krainové pouhé dva dny, přesto se vedle něj cítila dobře. Nešlo prý o okamžité zamilování, při kterém člověk ztrácí hlavu. Mnohem důležitější bylo něco jiného – nemusela si na nic hrát.
Mohla být sama sebou.
A právě to pro ni bylo podle vlastních slov něco nového.
Postupně zjistila, že vedle Vágnera dokáže cítit klid a bezpečí. Jejich vztah se podle ní stále prohluboval a ona se do svého manžela dokonce stále znovu zamilovávala.
Po předchozích zkušenostech přitom neměla k mužům právě největší důvěru. Otevřeně hovořila o tom, že ji v minulosti partneři podváděli. Proto pro ni nebylo jednoduché znovu někomu skutečně věřit.
Karel Vágner však podle ní působil úplně jinak.
Oceňovala jeho slušnost, poctivost, skromnost a především to, že se vedle něj cítila v klidu. Právě tyto vlastnosti pro ni začaly být důležitější než okázalá romantika nebo velká gesta.
A postupně se změnil i její pohled na rodinu.
Po narození prvního syna Maxe si uvědomila, že nechce, aby jednou vyrůstal jako jedináček. Chtěla mu sourozence, s nímž by mohl sdílet dětství a později i vzpomínky.
Původně přitom s manželem plánovali mezi dětmi větší věkový rozdíl.
Jenže život jejich plán změnil.
Krainová tehdy přiznávala, že druhé těhotenství prožívala mnohem uvolněněji než první. Při prvním těhotenství měla spoustu obav, hledala informace na internetu a připravovala se na všechno, co by mohlo přijít.
Tentokrát na to jednoduše neměla tolik času.
Doma už byl malý Max a vedle mateřství pokračovala také v práci. Krainová nechtěla úplně zmizet ze světa modelingu ani televizních projektů. Právě naopak – v době rozhovoru měla před sebou reklamní kampaně, spolupráci s módními akcemi a zvažovala také další televizní účinkování.
Mateřství pro ni tedy neznamenalo konec kariéry.
Chtěla dál něco vytvářet, pracovat a věnovat se věcem, které ji bavily. Zároveň ale začínala stále více chápat, že děti mění priority.
Vzpomínala například na období po narození Maxe. Zpočátku si představovala, že bude potřebovat chůvu na plný úvazek. Nakonec však zjistila, že jí stačí pomoc na několik hodin, aby mohla vyřídit pracovní povinnosti a potom být co nejvíce se synem.
Právě chvíle, kdy se vracela domů a slyšela od něj „Máma!“, pro ni začaly mít mimořádnou hodnotu.
A přestože se její život změnil, některé věci zůstávaly stejné. Krainová stále přemýšlela o práci, cestování a dokonce snila o nemovitosti v Kalifornii, kam by s rodinou mohla na několik měsíců v roce odjíždět.
Její představa budoucnosti tedy nebyla pouze o dětech.
Byla o rodině, práci, cestování a životě, který by si mohla zařídit podle sebe.
Pak ale přišla otázka, která celý rozhovor posunula úplně jinam.
Kolik dětí vlastně chtějí?
Karel Vágner měl tehdy na věc překvapivě otevřený názor. Když mu Simona oznámila, že čekají druhé dítě, údajně řekl, že klidně mohou mít ještě třetí.
Modelka však reagovala velmi rozhodně.
Druhé dítě podle ní mělo být poslední.
Byla si vědoma toho, že další období nebude jednoduché. Počítala s tím, že první rok a půl může být s pomocí chův náročný, ale věřila, že děti si k sobě postupně najdou cestu a budou si spolu hrát.
A právě tady přichází nejzajímavější detail celého příběhu.
Když se jí zeptali, zda druhé dítě plánovali tak rychle po prvním, její odpověď byla téměř neuvěřitelně jednoduchá.
Chtěli, aby měl Max sourozence. Původně sice uvažovali o větším odstupu, ale podle Krainové se jim obě děti podařilo počít prakticky během jediného týdne od chvíle, kdy se rozhodli, že je chtějí.
Právě tato věta dala celému příběhu jeho nejpřekvapivější pointu.
Žena, která ještě několik let předtím tvrdila, že vlastní děti ke štěstí nepotřebuje, nejenže změnila názor. Během krátké doby se z ní stala matka, která si přála pro svého syna sourozence – a její druhé těhotenství přišlo téměř okamžitě poté, co se s manželem rozhodli, že je čas.
A ještě jedno překvapení si tehdy nechávala pro sebe.
Jméno nenarozeného dítěte totiž odmítla prozradit. Když přišla otázka, zda už mají vybrané jméno, odpověděla jednoduše, že to zatím zůstane překvapením.
Zpětně tak tento rozhovor ukazuje především jednu věc: životní plány se mohou změnit mnohem rychleji, než člověk očekává. Simona Krainová kdysi děti nepotřebovala. Potom potkala muže, vedle kterého si dokázala představit rodinu, stala se matkou a nakonec sama zatoužila po tom, aby její první syn nezůstal jedináčkem.
A druhé dítě? To se podle jejího tehdejšího vyprávění podařilo počít téměř okamžitě poté, co se pro něj s manželem rozhodli.
Právě proto působí její tehdejší přiznání i po letech jako příběh o nečekaném obratu, který začal jedinou změnou názoru.
