Ve středu 16. září se ve Velké obřadní síni strašnického krematoria v Praze sešli rodina, přátelé, kolegové a další lidé, kteří chtěli naposledy říct sbohem Richardu Tesaříkovi. Hudebník, zpěvák, textař a frontman legendárního Yo Yo Bandu zemřel 6. září ve věku 80 let. Jeho odchod přišel po dlouhém a těžkém boji s rakovinou.
Loučení však nebylo pouze tichou a smutnou událostí. Naopak. V průběhu dopoledne se před strašnickým krematoriem postupně scházeli lidé, kteří s Richardem v různých obdobích života spolupracovali, přátelili se s ním nebo s ním sdíleli část hudební cesty. Někteří přicházeli s vážnou tváří, jiní si mezi sebou vyprávěli vzpomínky. Bylo znát, že se zde neloučí pouze s kolegou z hudební branže, ale především s člověkem, který v jejich životech zanechal výraznou stopu.
Rodina si přála, aby média nebyla přímo v obřadní síni. Před vchodem proto zůstala kondolenční kniha, do níž mohli příchozí napsat své vzpomínky a poslední vzkazy. Přesto se před krematoriem odehrávaly velmi silné okamžiky. Už samotný pohled na přicházející hosty připomínal, jak široký okruh lidí Richard Tesařík během svého života oslovil.
Mezi prvními dorazil muzikant Ivan Hlas. Jeho emoce byly podle svědků velmi silné a slzy neskrýval. Přišli také Marie Rottrová s manželem, Ondřej Hejma, Pavel Rímský, Ivan Vodochodský, Michal Prokop, Jan Punčochář a další osobnosti české kulturní scény. Každý z nich si s sebou přinesl vlastní vzpomínku na muže, který byl po desetiletí spojený s hudbou.
Právě vzpomínky přátel ukázaly, že Richard Tesařík nebyl pro své okolí pouze známým zpěvákem. Ondřej Hejma ho označil za kamaráda z dětství a člověka, který pro něj představoval důležitý životní bod. Michal Prokop zase zavzpomínal na společné začátky a období, kdy se jejich cesty v hudbě propojovaly. Marie Rottrová připomněla také atmosféru Yo Yo Bandu, která podle ní dokázala člověka vždycky zvednout ze židle.
Velmi osobní vzpomínku přinesl také Ivan Vodochodský. S Richardem Tesaříkem ho spojovalo nejen přátelství, ale i dlouhé společné působení v muzikálech a mimo jeviště. Jeho slova naznačila, jak těžké bylo smířit se s tím, že plánované setkání, o kterém ještě nedávno mluvili, už nepřijde. Richard totiž stále věřil, že se jeho zdravotní stav zlepší natolik, aby se mohli znovu sejít. Tentokrát už to nestihl.
Pozornost poutala také atmosféra před samotným obřadem. Muzikanti, kteří se přišli rozloučit, společně vzpomínali a někteří si před začátkem zapálili cigaretu. Nebyla to okázalá scéna, spíš obyčejný lidský okamžik mezi lidmi, kteří právě ztratili svého přítele a kolegu. Právě v takových chvílích bylo možná nejvíce cítit, jak osobní toto loučení ve skutečnosti bylo.
Richard Tesařík byl neodmyslitelně spojený s Yo Yo Bandem, který založil společně se svým bratrem Vladimírem. Skupina se postupně stala jedním z výrazných jmen české hudební scény a proslavila se například písněmi „Rybitví“, „Karviná“, „Jedem do Afriky“ nebo „Kladno“. Její hudba spojovala prvky reggae, soulu, latiny a popu a pro několik generací posluchačů se stala součástí vzpomínek na určitou dobu.
Proto bylo středeční dopoledne pro mnoho přítomných také návratem do minulosti. Jména písní, společné koncerty, dlouholetá přátelství i vzpomínky na Vladimíra Tesaříka se během loučení znovu vracely. Smutek se tak mísil s nostalgií a s vědomím, že s Richardem odchází další výrazná osobnost generace českých muzikantů.
Když se blížil konec obřadu, atmosféra se ještě více ztišila. Na světlé rakvi byl položen velký věnec s bílými stuhami a jmény Ester, Filip, Sofie a Jáchym – Richardovými vnoučaty. Nebyl to pouze detail výzdoby. Připomínal, že za známým hudebníkem, kterého znaly tisíce lidí, zůstává především rodina.
A potom přišel okamžik, který patřil k nejsilnějším z celého dne.
Syn Richard Tesaříka Štěpán během smutečního proslovu promluvil o svém otci. Jeho slova zasáhla přítomné a právě v nich se objevila i jedna z nejzvláštnějších informací celého loučení. Podle Štěpánových slov totiž jeho otec svůj vlastní odchod určitým způsobem předpověděl.
Richard přitom v posledních měsících procházel velmi náročným obdobím. Jeho nemoc se zhoršovala a rakovina se rozšířila mimo jiné do kostí, což mu způsobovalo značné bolesti. V závěru života potřeboval paliativní péči a zemřel v nemocnici. Rodina však ve smutečním oznámení uvedla, že odešel klidně.
Právě tato skutečnost dává celému loučení ještě jiný rozměr. Za fotografiemi, písněmi a vzpomínkami na energického hudebníka se skrýval člověk, který věděl, že jeho cesta se pomalu blíží ke konci. A jeho rodina nakonec mohla říct poslední sbohem v kruhu lidí, kteří ho znali nejen jako slavného zpěváka, ale jako manžela, otce, dědečka, bratra a přítele.
Krátce před polednem se obřad skončil. Z obřadní síně se ozval dlouhý potlesk a hosté začali postupně odcházet. Pro Richarda Tesaříka už žádné další vystoupení nepřijde. Jeho písně však zůstávají a s nimi i vzpomínky lidí, kteří ho během života potkali.
A možná právě to byl nejvýmluvnější závěr celého loučení: po chvíli ticha nezazněla jen slova smutku, ale také potlesk. Jako poslední poděkování muži, který strávil desítky let na pódiu a který se i po svém odchodu dokázal naposledy spojit s lidmi prostřednictvím hudby a vzpomínek.
