Jen málokterá česká herečka dokázala během své kariéry zůstat tak výraznou součástí života několika generací jako Jiřina Bohdalová. Pro jedny je nezapomenutelnou filmovou herečkou, pro jiné hlasem pohádek z dětství, pro další zase ženou, jejíž humor dokázal rozesmát celé rodiny. Její tvář se objevovala ve filmech, seriálech, pohádkách i televizních pořadech a postupem času se stala jednou z osobností, které si Češi spojují s celou érou domácí kinematografie.
Když se dnes řekne Jiřina Bohdalová, mnozí si okamžitě vybaví její nezaměnitelný hlas, energii a schopnost vytvořit výraznou postavu i z malé role. Její kariéra je přitom mnohem pestřejší, než by se mohlo na první pohled zdát. Zahrnuje komedie, dramata, pohádky, televizní seriály, dabing i práci pro dětské pořady.
A právě v tom spočívá jeden z důvodů, proč na ni nezapomínají ani lidé, kteří už dávno sami zestárli. Bohdalová totiž nebyla pouze herečkou jedné generace. Její tvorba se postupně dostávala k rodičům, jejich dětem a později i vnoučatům.
Její cesta k herectví přitom nebyla úplně přímočará. Jiřina Bohdalová se narodila 3. května 1931 v Praze a k umělecké profesi se dostala už jako dítě. Později se však věnovala také pedagogické práci a teprve následně se rozhodla pro studium herectví. V roce 1957 absolvovala DAMU.
Po studiích začala postupně budovat kariéru na divadelních scénách i před kamerou. Významným obdobím pro ni bylo působení v Divadle ABC, kde se setkala také s Janem Werichem. Později se stala dlouholetou členkou Divadla na Vinohradech.
Pro české publikum se však její jméno postupně začalo spojovat především s filmem a televizí. Objevovala se v komediích, dramatech i pohádkách. Mezi známé tituly, v nichž hrála, patří například Světáci, Ucho, Chalupáři nebo Nesmrtelná teta.
Právě pohádky sehrály v její kariéře zvláštní úlohu. Její hlas se stal součástí dětského světa pro mnoho Čechů. Jiřina Bohdalová namlouvala řadu večerníčkových a pohádkových postav a její hlas si tak posluchači spojovali s příběhy, které zaznívaly večer před spaním.
To je možná jeden z nejzajímavějších paradoxů její kariéry. Jedna a tatáž žena dokázala být na obrazovce komediální herečkou, dramatickou představitelkou i hlasem, který doprovázel dětské vzpomínky.
Její herecký styl byl navíc snadno rozpoznatelný. Dokázala pracovat s výraznou mimikou, rychlým tempem dialogu i komediální nadsázkou. Přestože se proslavila především humornými rolemi, během desetiletí ukázala, že její herecký rozsah je podstatně širší.
Její kariéra nebyla jen o smíchu. Objevila se také v psychologicky náročných a dramatických příbězích. Film Ucho, který natočil Karel Kachyňa, patří k titulům, v nichž se představila v mnohem vážnější poloze. Právě podobné role připomínají, že za známou komediální tváří stála herečka schopná zvládnout i velmi intenzivní dramatické situace.
Postupem času se z Jiřiny Bohdalové stala jedna z nejvýraznějších osobností české kultury. Přicházela další ocenění a její jméno se objevovalo v anketách i při významných kulturních událostech. Za celoživotní přínos získala například Cenu Thálie a v roce 2013 také Medaili Za zásluhy.
Její životní příběh ale nebyl pouze o filmových kamerách a divadelních prknech. V některých obdobích se její jméno objevovalo také v souvislosti s otázkami, které s herectvím přímo nesouvisely.
Jedním z těchto témat byla minulost spojená s komunistickou Státní bezpečností. V 90. letech se objevily informace, podle nichž měla být Bohdalová vedena v seznamech spolupracovníků. Později se však ukázalo, že její zařazení do seznamů bylo nesprávné a soudně bylo potvrzeno, že nebyla agentkou StB. Podle dostupných biografických údajů se navíc Státní bezpečnost v minulosti pokoušela získat její spolupráci, což odmítla.
I tato kapitola ukazuje, že život slavné herečky nebyl vždy tak jednoduchý, jak může vypadat z televizní obrazovky.
Přesto se Bohdalová dokázala vracet k tomu, co jí bylo nejbližší — k herectví a publiku.
Významnou součástí jejího osobního života je také dcera Simona Stašová, která se rovněž stala herečkou. Zajímavé je, že tak vzniklo další spojení dvou generací českého herectví. Jiřina Bohdalová totiž nebyla pouze slavnou herečkou sama za sebe. Její dcera pokračovala ve stejné profesi a vybudovala si vlastní výraznou kariéru.
Právě rodina proto patří k důležitým částem jejího příběhu. Veřejnost ji po desetiletí sledovala především jako umělkyni, ale za touto známou tváří existoval také soukromý život, který nebyl určen divákům.
A možná právě zde se skrývá nejzajímavější část jejího příběhu.
Jiřina Bohdalová totiž nebyla pouze „tetou české komedie“, jak ji někdy označují. Její kariéra sahá od dětských filmových začátků přes divadlo až k více než dvěma stovkám filmových a televizních rolí.
A přestože ji mnozí diváci dodnes nejraději vidí v komediálních rolích, její skutečný odkaz je mnohem širší.
Její hlas doprovázel děti, její komedie bavily rodiče a její dramatické role ukázaly úplně jinou stránku jejího talentu. Některé její postavy se staly součástí české filmové paměti a některé její věty si lidé připomínají ještě desítky let po premiéře.
Možná největším překvapením jejího příběhu proto není jediná role ani jedno ocenění. Je jím samotná délka a šířka kariéry. Z dětské herečky se stala studentka DAMU, z absolventky divadelní herečka, z ní filmová hvězda a později jedna z nejvýraznějších osobností české televizní zábavy.
A zatímco mnoho hereckých tváří postupně zmizí z paměti diváků, u Jiřiny Bohdalové se stal pravý opak.
Její práce zůstala rozptýlená napříč několika generacemi. Někdo si ji pamatuje z filmu, jiný z televizního seriálu, další z pohádky, kterou slyšel jako dítě. A právě proto její jméno dodnes vyvolává u Čechů tak silné vzpomínky.
Za desítkami let před kamerou se totiž skrývá příběh ženy, která se nestala známou pouze díky jednomu filmu nebo jedné postavě. Stala se součástí českého kulturního prostředí natolik hluboko, že její hlas, tvář i herecký styl zůstaly spojené s několika desetiletími českého života.
A právě to je možná největší tajemství jejího úspěchu: Jiřina Bohdalová nebyla jen herečkou, na kterou se lidé dívali. Pro mnoho Čechů byla herečkou, která byla nějakým způsobem přítomná v jejich životě od dětství až do dospělosti.
