Ještě před několika desetiletími měla Markéta Fišerová před sebou život, který vypadal jako splněný sen. Byla mladá, krásná, talentovaná a její herecká kariéra začínala nabírat na obrátkách. Objevovala se ve filmech a seriálech, dostávala nové nabídky a lidé kolem ní věřili, že z ní jednou bude jedna z velkých českých hereckých hvězd.
Nikdo tehdy nemohl tušit, jak rychle se všechno změní.
Markéta Fišerová se narodila v roce 1960 a už během studia na konzervatoři se začala objevovat před kamerou. Její filmový debut přišel v roce 1977 ve snímku Řeknem si to příští léto. Později získala role v seriálech My všichni školou povinní a Třetí patro, díky kterým se dostala do povědomí širokého publika.
Působila jako člověk, který má před sebou dlouhou kariéru. A její osobní život se zároveň začal ubírat směrem, po kterém vždy toužila. Po jejím boku stál Marek Eben. Seznámili se během společné práce a postupně se z kolegů stali partneři. V roce 1982 se vzali.
Pro mladý pár to měl být začátek společného života plného plánů.
Jenže první velká rána přišla velmi brzy.
Markéta po svatbě otěhotněla. Radost z očekávaného dítěte však netrvala dlouho. Po prodělané chřipce se u ní objevily zdravotní komplikace, mimo jiné zánět srdečního svalu a problémy s plícemi. Těhotenství bylo následně ukončeno předčasným porodem. Jejich dcera Tereza se narodila v sedmém měsíci a po několika dnech zemřela.
Pro oba to byla tragédie, která mohla jejich vztah navždy změnit. Místo toho se stali jeden druhému ještě větší oporou.
Markéta se snažila bolest překonat prací. Natáčela, pokračovala v herecké kariéře a pokoušela se vrátit do běžného života. Jenže její tělo už zažívalo obrovskou zátěž.
A potom přišel den, který navždy rozdělil její život na dvě části.
Krátce před šestadvacátými narozeninami začala pociťovat nesnesitelnou bolest hlavy. Zpočátku možná nikdo netušil, že jde o příznak něčeho mnohem vážnějšího. Situace se však rychle zhoršila a Markéta skončila v nemocnici.
Diagnóza byla děsivá.
Mozková příhoda.
Mladá herečka upadla do kómatu. Lékaři jí podle tehdejších svědectví nedávali téměř žádnou naději. Pro její rodinu a především Marka Ebena začalo období nejistoty, kdy nebylo jasné, zda se vůbec probudí.
Dny se měnily v týdny.
Markéta zůstávala v bezvědomí. Marek však odmítal připustit, že by měl přestat věřit.
A pak přišel okamžik, který mohl všechno změnit.
Po sedmi týdnech v kómatu se Markéta probudila. Lékaři přitom předtím její šance prakticky neviděli. Probudila se však do úplně jiného života, než jaký si pamatovala.
Její tělo bylo ochrnuté. Měla ochrnutý obličej i tělo a potřebovala intenzivní péči a rehabilitaci. Z ženy, která ještě krátce předtím hrála před kamerou a měla před sebou hereckou kariéru, se stal člověk odkázaný na invalidní vozík.
Bylo by pochopitelné, kdyby po takové ráně člověk ztratil veškerou naději.
Markéta to ale udělala jinak.
Postupně se učila žít s novou realitou. První rok na vozíku byl podle Marka Ebena mimořádně těžký. Najednou bylo potřeba zvládat věci, které zdravý člověk považuje za samozřejmé. Vyjet poprvé ven, pohybovat se mezi lidmi, přijmout, že život bude od této chvíle jiný.
Marek později popsal, že jeho žena se ke své situaci postavila neobyčejně statečně. Nechtěla se neustále vracet k otázce, jaké by to bylo, kdyby k mrtvici nikdy nedošlo. Přijala, že její život se změnil, a soustředila se na to, co může dělat nyní.
A právě tady se začal psát příběh, který dnes působí téměř neuvěřitelně.
Markéta přišla o kariéru, kterou si pracně budovala. Přišla o možnost žít způsobem, na který byla zvyklá. Předtím už zažila smrt vlastního dítěte. A přesto zůstala.
A vedle ní zůstal také Marek Eben.
Jejich manželství prošlo zkouškami, které by dokázaly rozdělit mnoho párů. Oni však pokračovali společně. Eben se stal pro svou ženu dlouhodobou oporou a svůj život výrazně přizpůsobil její situaci.
Jejich vztah proto dodnes fascinuje veřejnost. Ne proto, že by byl bez problémů, ale právě proto, že prošel situacemi, které byly mimořádně těžké.
Markéta se přitom postupně stáhla z veřejného života. Hereckou kariéru ukončila a společenské akce už pro ni nebyly samozřejmostí. Doma se cítila lépe a podle pozdějších slov jejího manžela jí více vyhovoval klid než ruch města.
Přesto čas od času udělala výjimku.
V roce 2025 se například objevila po boku Marka Ebena na veřejné akci v Praze. Společně navštívili představení Cirque du Soleil. Nebyla to každodenní věc, ale právě proto si jejich společného příchodu všimli fotografové i veřejnost.
Pro mnoho lidí bylo možná překvapivé vidět je stále spolu po více než čtyřech desetiletích manželství.
Jejich příběh totiž nezačal jako pohádka a už vůbec jako pohádka nepokračoval.
Byla v něm láska, kariéra, narození dítěte, obrovská ztráta, nemoc, strach, kóma a život na vozíku.
A přesto v něm zůstala také věrnost.
Markéta Fišerová dnes není herečkou, kterou by diváci pravidelně vídali na obrazovce. Její jméno však nezmizelo. Lidé si ji stále připomínají prostřednictvím rolí, které natočila v době, kdy ještě nikdo netušil, jak zásadní zlom ji čeká.
A možná právě proto působí její fotografie z mládí tak zvláštně. Díváme se na mladou ženu plnou energie, která měla před sebou desítky let kariéry. Víme přitom, co přišlo později.
Největší část jejího příběhu se však skrývá v jednom jediném čísle.
Sedm.
Sedm týdnů totiž Markéta Fišerová strávila v kómatu poté, co ji ve věku pouhých 25 let postihla mozková příhoda. Lékaři jí dávali jen minimální šance, přesto se probudila. Po probuzení však už nemohla pokračovat v životě, který znala. Od svých šestadvaceti let je odkázána na invalidní vozík.
A právě v tom spočívá největší síla jejího příběhu.
Markéta Fišerová se z kómatu vrátila do života, který byl úplně jiný, než jaký si představovala. Přišla o dceru, o hereckou kariéru i o možnost chodit. Přesto se nevzdala. A po jejím boku zůstal Marek Eben, s nímž dnes tvoří manželský pár už více než čtyři desetiletí.
Je to příběh, který není pouze o tragédii. Je také o síle člověka přijmout něco, co změnit nedokáže, a přesto si najít důvod pokračovat dál.
Markéta měla kdysi před sebou hvězdnou hereckou kariéru. Osud jí ale napsal úplně jiný scénář. A přesto v něm zůstala jedna věc, kterou jí nemoc ani tragédie vzít nedokázaly – schopnost žít dál.
