Když člověk slyší slovo důchod, většině lidí se vybaví úplně jiný obraz než ten, který dnes představuje Hana Janata. Klidnější tempo, více času doma, možná péče o vnoučata a postupné zpomalování. Jenže právě ve chvíli, kdy by podle společenských představ měla začít odpočívat, se její život vydal překvapivým směrem.
Místo aby se stáhla do ústraní, vstoupila do světa modelingu.
A ne jen tak ledajakého.
Hana Janata se ve svých 68 letech objevila před objektivy významných fotografů, fotila pro módní značky, dostala se do magazínů a dokonce stanula na pařížském Fashion Weeku. Její kariéra se spojila i s jedním z nejslavnějších jmen světové módy – s italským módním domem Valentino.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o pohádku, která přišla zničehonic. Ve skutečnosti ale za jejím nečekaným úspěchem stojí dlouhá cesta a především rozhodnutí, které by mnoho žen v jejím věku možná nikdy neudělalo.
Hana se totiž rozhodla, že svůj věk nebude skrývat.
Její dlouhé bílé vlasy zůstávají přirozené. Vrásky nezakrývá. Nepokouší se působit o několik desítek let mladší. Právě naopak. To, co by někdo mohl považovat za nedokonalost, se pro ni stalo součástí jejího osobitého vzhledu.
A módní svět si toho všiml.
Hana sama přiznává, že se dnes cítí krásnější než v mládí. Právě tento pocit sebejistoty ji přivedl k myšlence, že by možná mohla zkusit modeling. A přestože její cesta nezačala okamžitým úspěchem, postupně se ukázalo, že její vzhled je přesně tím, co současná móda hledá.
Její život přitom původně vypadal úplně jinak.
Hana vystudovala medicínu a značnou část profesního života strávila jako lékařka a odbornice na prevenci nemocí. Podílela se také na přípravě metodik pro ministerstvo zdravotnictví a zabývala se výzkumem zdravého stárnutí.
Kdyby jí někdo před lety řekl, že jednou bude stát na pařížském mole v luxusních šatech, pravděpodobně by tomu sama nevěřila.
V mládí přitom měla blízko k uměleckému světu. Hlásila se na DAMU a toužila stát se herečkou. Život ji ale nakonec zavedl jinam. Místo divadelních prken přišla medicína, vědecká práce a rodina.
Sen o světlech reflektorů však zřejmě nikdy úplně nezmizel.
Zlom přišel během pandemie koronaviru. Hana tehdy plánovala odjet do Francie za svou dcerou a pomáhat jí s malými dětmi. Jenže hranice se uzavřely a její plány se během krátké chvíle změnily.
Najednou zůstala doma a začala přemýšlet, co dál.
A právě tehdy jí známá poradila, aby se přihlásila do modelingové agentury.
Hana si řekla: proč ne?
Začala chodit na castingy. Zpočátku ji zkoušeli například na role babiček v reklamách. Jenže velmi rychle se ukázalo, že do představy typické babičky úplně nezapadá.
A to se nakonec ukázalo jako její největší výhoda.
Její výrazný vzhled, výška, štíhlá postava, bílé vlasy a přirozená tvář přitahovaly pozornost. Postupně se učila pracovat před kamerou a zbavovala se ostychu.
Její první skutečná modelingová zakázka navíc nebyla vůbec konzervativní. Šlo o focení spodního prádla.
Pro někoho by to v 68 letech mohlo být velmi odvážné rozhodnutí. Hana to ale podle svých slov vnímala především jako přirozenou součást práce a jako oslavu vlastního těla.
A potom přišel okamžik, který změnil všechno.
Na jednom z castingů si jí všiml zkušený módní fotograf spolupracující s agenturou Pure Model. Právě prostřednictvím této agentury se její fotografie dostaly také do zahraničí. A následovala nabídka, která už nebyla jen další běžnou modelingovou zakázkou.
Francouzská agentura ji pozvala na konkurz na přehlídku během pařížského Fashion Weeku.
Konkurz se protahoval. Z původních dvou dnů byl nakonec celý týden. Hana čekala, jak všechno dopadne, a napětí rostlo.
Pak přišla odpověď.
Vyhrála.
A mohla se postavit na jednu z nejprestižnějších módních scén světa.
Na přehlídce Valentina se objevila v odvážných průhledných krajkových šatech. Záběry z přehlídky následně vzbudily pozornost i českých médií. Samotná Hana přitom přiznala, že si původně ani neuvědomovala, jak odvážný model má na sobě.
V zrcadle se totiž před přehlídkou neviděla.
Věděla jen, že krajka je krásná.
A když zjistila, co přesně má na sobě, už bylo pozdě něco řešit.
Právě tento okamžik se stal jedním z nejvýraznějších momentů její dosavadní kariéry.
Valentino si ji následně vybral také pro reklamní kampaň. Z ženy, která měla původně pomáhat rodině s dětmi, se tak postupně stala tvář objevující se ve světě vysoké módy.
Přitom ale není pravda, že by Hana začala modelingu věnovat celý svůj život.
Peníze pro ni nejsou hlavní motivací. Sama říká, že modeling dělá především pro radost. Zakázky a honoráře vnímá jako příjemný bonus. Za přehlídku pro Valentina dostala podle svých slov přibližně 22 tisíc korun, zatímco za focení kampaně kolem 150 tisíc korun.
Mnohem důležitější je pro ni pocit, že může stále něco nového objevovat.
A právě tady se skrývá možná nejzajímavější část jejího příběhu.
Hana není bývalá lékařka, která se přes noc rozhodla stát modelkou jen proto, aby dokázala, že nestárne.
Její filozofie je úplně jiná.
Stárnutí podle ní nemusí znamenat rezignaci, nemoci a konec aktivního života. Sama bruslí, cvičí, chodí pěšky a věnuje se baletu. Pohyb je pro ni důležitější než přísné diety. Dokonce přiznává, že si neodpírá čokoládu a nemá potřebu žít podle seznamu zákazů.
A přestože se celý profesní život zabývala zdravím, její recept na spokojenost je překvapivě jednoduchý.
Neřešit příliš, co si o člověku myslí ostatní.
Právě to jí podle všeho umožnilo udělat něco, k čemu by se mnoho lidí neodhodlalo ani ve třiceti.
Přestat se omlouvat za svůj věk.
A právě proto není největším překvapením její přehlídka pro Valentina.
Největším překvapením je to, kdy se k ní dostala.
V 68 letech, po desetiletích práce v medicíně, ve chvíli, kdy už měla podle běžných představ především odpočívat.
Místo toho si splnila dávný sen.
A možná právě v tom spočívá skutečné tajemství Hany Janaty.
Nejde o to vypadat mladší. Nejde o to zastavit čas. A nejde ani o to dokazovat ostatním, že člověk ještě „na něco má“.
Jde o něco mnohem jednoduššího.
Dovolit si začít znovu.
Hana kdysi chtěla být herečkou. Život ji zavedl k medicíně. Později se stala odbornicí na prevenci a zdravé stárnutí. A když už se zdálo, že její profesní cesta je dávno uzavřená, přišla pandemie, jeden telefonát a nabídka castingu.
Právě ten náhodný krok nakonec otevřel dveře, které vedly až do Paříže.
A když dnes Hana Janata kráčí po módním mole se svými bílými vlasy a přirozenou tváří, není to jen přehlídka oblečení.
Je to také připomínka, že některé sny mají zvláštní vlastnost.
Mohou čekat desítky let.
A pak se jednoho dne objeví přesně ve chvíli, kdy už je člověk vůbec nečeká.
Hana proto dnes neříká, co bude za rok nebo za pět let. Nechává život, aby ji překvapoval. A možná právě proto působí její příběh tak silně.
Protože její největší vítězství nebylo na přehlídkovém mole.
Bylo v okamžiku, kdy se rozhodla, že důchod nebude konec jedné kapitoly, ale začátek úplně nové.
A že věk není číslo, které člověku říká, co už nesmí dělat.
Je to jen číslo, které ostatní používají k tomu, aby si vytvořili představu o jeho životě.
Hana Janata se rozhodla, že podle této představy žít nebude.
