Dnes ji diváci znají jako výraznou českou herečku, která se objevila v populárních seriálech a stala se jednou z tváří Národního divadla. Lucie Polišenská působí na obrazovce sebejistě, přirozeně a její jméno si mnoho diváků spojí především se seriály Slunečná nebo ZOO. Její cesta k herectví ale zdaleka nebyla tak přímočará, jak by se mohlo zdát.
Než se před ní otevřel svět divadelních jevišť a televizních kamer, měla totiž úplně jiný plán.
A právě ten může řadu lidí překvapit.
Lucie Polišenská pochází ze Šumperka a už během dospívání se rozhodovala, jakým směrem se její život vydá. Na jedné straně ji přitahovalo divadlo a umění, na druhé straně měla velmi konkrétní představu o povolání, ve kterém by mohla pomáhat druhým. Vystudovala zdravotnickou školu a původně uvažovala o práci, která měla ke světu herectví na první pohled velmi daleko.
Nebyla přitom člověkem, který by se práce bál. Naopak. Už od začátku byla zvyklá pracovat, učit se nové věci a hledat cestu, jak se uživit. Později se ukázalo, že právě tato vlastnost jí pomohla i v období, kdy se její herecká kariéra ještě zdaleka nevyvíjela tak, jak ji známe dnes.
Její vztah k divadlu začal poměrně nenápadně. Nevyrostla totiž v rodině, kde by herectví bylo samozřejmou životní cestou. Umění ji ale přitahovalo. V rodném Šumperku začala hrát v ochotnickém souboru a postupně zjišťovala, že jeviště pro ni znamená něco víc než jen koníček.
Přesto si tehdy nemusela být jistá, že se jednou skutečně stane profesionální herečkou.
Její původní vzdělání ji připravovalo na úplně jiný svět. Během studia absolvovala praxi a později se ke zdravotnictví ještě na nějaký čas vrátila. Dokonce během studia na DAMU pracovala jako zdravotní sestra v lázních. Sama později vysvětlovala, že jí tato práce umožňovala na chvíli uniknout z uměleckého prostředí a dělat něco úplně jiného.
Zajímavé přitom je, že pomáhat druhým jí nikdy nebylo cizí.
Její původní profesní směr tak nebyl jen náhodným rozhodnutím. Zdravotnictví ji skutečně zajímalo. Dokonce přiznala, že v minulosti zvládla očkovat i vlastní kočky. S úsměvem ale dodala, že dnes už to rozhodně nedělá.
Mezitím se však její herecká cesta začala rozbíhat.
Po studiu nastoupila do Divadla na Vinohradech. Pro mladou herečku to byla důležitá etapa a postupně získávala zkušenosti, které ji přibližovaly k životu, jaký známe dnes. Jenže ani tehdy ještě nebylo všechno jednoduché.
Přišel okamžik, kdy z divadla odešla.
A najednou potřebovala peníze.
Právě tady se její příběh začíná stávat obzvlášť zajímavým. Člověk by mohl předpokládat, že herečka, která později získá výrazné televizní role, měla od začátku dostatek pracovních příležitostí. Realita však byla jiná.
Polišenská si musela najít brigádu.
A nešlo o žádnou práci, která by na první pohled souvisela s herectvím.
Pomoc přišla prostřednictvím její sestry, která pracovala v archivu zpravodajství na Primě. Tehdy tam právě hledali brigádníky. Polišenská nabídku přijala a začala pracovat přímo v televizním prostředí. Jenže místo před kamerou seděla u počítače. Jejím úkolem bylo popisovat zprávy.
Přes den tedy chodila na Primu a pracovala u počítače.
A večer?
Večer se znovu měnila v herečku a šla hrát.
Její pracovní režim tak musel být pořádně náročný. Televizní archiv přes den, divadlo večer a k tomu ještě další herecké povinnosti, které měla z předchozího angažmá.
Právě v této chvíli se ukázala vlastnost, kterou o sobě později sama popsala velmi jednoduše: práce se nebojí.
Neměla problém přijmout brigádu ani dělat něco úplně jiného, než co by si člověk spojoval s budoucí televizní hvězdou. Potřebovala vydělat peníze, a tak pracovala.
Možná právě díky tomu dnes její příběh působí tak uvěřitelně. Za známou tváří z obrazovky se totiž skrývá žena, která si prošla obdobím, kdy musela kombinovat několik různých pracovních světů.
A ještě jeden detail ukazuje, že její vztah k obyčejné práci je skutečně silný.
Polišenská je totiž také vášnivou zahrádkářkou. Pochází z vesnice a později se vrátila k tomu, co znala z dětství. Na zahradě pěstuje především zeleninu a přiznává, že rostlinám ve skleníku dokonce občas vypráví o běžných provozních věcech. Sama ale s humorem dodává, že květiny příliš dobře pěstovat neumí a někdy je nechtěně zahubí.
Mnohem raději má zeleninu, kterou lze následně zpracovat nebo někomu darovat.
Její praktický přístup k životu tak nezmizel ani poté, co se stala známou herečkou.
Diváci si ji postupně oblíbili například díky seriálu Slunečná, kde hrála kamarádku a kolegyni Evy Burešové. Později se objevila také v seriálu ZOO a její herecká kariéra se dál rozvíjela.
Pro Polišenskou je přitom typické, že jí vyhovují dlouhodobější projekty a stálý kolektiv. Sama o sobě říká, že je „táborový typ“ a má ráda, když se lidé potkávají delší dobu. Právě Slunečná jí podle jejích slov přinesla řadu nových lidí, se kterými si vytvořila vztahy.
Když se ale vrátíme úplně na začátek její cesty, největší překvapení je ukryté právě tam.
Lucie Polišenská se totiž původně nepřipravovala na hereckou kariéru. Vystudovala zdravotnickou školu a přemýšlela o práci porodní asistentky nebo dětské sestry. Zdravotnictví ji skutečně přitahovalo a během studia získala praktické zkušenosti.
Nakonec však zvítězilo divadlo.
A možná právě díky tomu, že si prošla i úplně jiným povoláním, si zachovala přístup, který ji provází dodnes: když je potřeba pracovat, jednoduše pracuje.
Její cesta tak nebyla příběhem herečky, která od začátku věděla, že skončí před kamerou. Byla mnohem klikatější.
Nejdřív zdravotnická škola. Potom praxe a práce ve zdravotnictví. Následně divadlo, DAMU, angažmá a období, kdy si musela přivydělávat na Primě u počítače.
A teprve potom přišly role, díky nimž ji začali znát televizní diváci po celém Česku.
Právě proto může být její příběh pro mnoho lidí překvapivější než jakákoli televizní role. Za známou herečkou se totiž skrývá žena, která se nebála začít od úplně jiné profese, přijmout brigádu a několik let hledat vlastní cestu.
A odpověď na otázku, kterou si možná při pohledu na její současnou kariéru málokdo položí, je nakonec jednoduchá.
Lucie Polišenská měla vystudovanou zdravotnickou školu a původně chtěla pracovat jako porodní asistentka nebo dětská sestra. Než se definitivně vydala cestou herectví, skutečně pracovala ve zdravotnictví a později si během hereckých začátků přivydělávala dokonce v televizním archivu Primy.
Dnes už ji ale diváci znají z úplně jiné role – jako herečku, která dokázala svou původní profesi, divadelní zkušenosti i obyčejnou pracovní vytrvalost proměnit v cestu k úspěšné kariéře.
