Ještě nedávno mohla chodit do lesa, těšit se z přírody a věnovat se běžným domácím činnostem. Jedna obyčejná procházka však nečekaně změnila všechno. Oblíbená česká herečka Jaroslava Obermaierová, která nedávno oslavila osmdesáté narozeniny, otevřeně promluvila o boji s rakovinou plic, náročné léčbě i o tom, jak se její každodenní život v posledních měsících změnil. Přiznala, že už přišla o vlasy a že ji někdy vyčerpají i obyčejné domácí práce. Přesto se snaží neztrácet optimismus a hledat důvody, proč se těšit na další dny.
Pro české diváky není Jaroslava Obermaierová neznámou tváří. Mnozí si ji spojují především s rolí Vilmy Nyklové v oblíbeném seriálu Ulice. Její postava se po dlouhá léta stala součástí televizního života mnoha rodin. Herečka má za sebou také řadu filmových, divadelních a televizních rolí. Během své dlouhé kariéry si získala přízeň diváků, kteří ji znají jako výraznou osobnost českého herectví.
Právě proto zpráva o jejích zdravotních problémech vyvolala mezi fanoušky velké obavy. V posledních měsících se její zdravotní stav zhoršil natolik, že musela vyhledat lékařskou pomoc. Lékaři zjistili, že se jí v plicích hromadí tekutina, kvůli čemuž měla potíže s dýcháním. Nejprve byla hospitalizována v nemocnici v Benešově, následně ji převezli do Prahy, kde podstoupila další vyšetření.
Později se potvrdilo, že herečka trpí rakovinou plic. Začala proto podstupovat chemoterapii a pravidelně dojíždět na léčbu. Pro ženu, která byla zvyklá zvládat většinu věcí samostatně, to znamenalo obrovskou životní změnu. Najednou musela přizpůsobit svůj denní režim nemocničním návštěvám, odpočinku a omezeným silám.
V rozhovoru pro časopis Rytmus života popsala, že první výraznější potíže pocítila po návratu od moře. Vyrazila tehdy s blízkými na procházku do lesa, jenže se náhle začala cítit tak špatně, že požádala ostatní, aby se vrátili domů. Nedokázala pokračovat v chůzi a měla pocit, že její tělo jednoduše odmítá spolupracovat.
Tento okamžik si dobře zapamatovala. Les totiž vždy patřil k místům, kam se ráda vracela. Procházky v přírodě jí přinášely radost a pomáhaly jí odpočinout si od každodenních starostí. Tentokrát ale musela přiznat, že něco není v pořádku. Zpětně si uvědomila, že její organismus možná vysílal varovné signály už nějakou dobu.
Nejprve strávila dva dny v benešovské nemocnici. Lékaři jí tam odstranili tekutinu z plic a následně ji poslali do Prahy na další vyšetření. Právě tam se začala řešit její další léčba. Herečka přiznává, že lékařům důvěřuje a je vděčná za péči, kterou jí poskytují.
Po první chemoterapii zaznamenala určitou úlevu. Předtím jí bylo natolik špatně, že měla problém i s obyčejnými činnostmi. Pocit v oblasti hrudníku přirovnávala k těsnému korzetu, který jí nedovoloval pořádně se nadechnout. Po zahájení léčby se podle svých slov cítila o něco lépe a začala znovu získávat sílu.
Dokonce se jednoho dne pustila do vaření. Připravila polévku, potom se rozhodla uklidit a vytřít podlahu. Brzy ale zjistila, že toho na sebe naložila příliš. Běžné domácí práce ji velmi vyčerpaly a musela si odpočinout. Přesto pro ni bylo důležité, že se do podobných činností vůbec dokázala znovu pustit.

Náročné je pro ni také pravidelné stravování. Přiznala, že když je její syn v práci, někdy téměř nic nesní. Potom se samozřejmě necítí dobře. Snaží se proto na jídlo více myslet a postupně si vytvářet pravidelnější režim, i když to pro ni není vždy jednoduché.
Jedním z nejviditelnějších následků chemoterapie je vypadávání vlasů. Lékaři ji předem upozornili, že k tomu může dojít, a herečka nyní tuto zkušenost prožívá na vlastní kůži. Pro mnoho žen je ztráta vlasů během léčby velmi bolestivá. Může zasáhnout sebevědomí i vnímání vlastního vzhledu. Jaroslava Obermaierová se však snaží dívat na tuto změnu s odstupem.
Podle jejích slov jsou vlasy tím nejmenším problémem, který nyní musí řešit. Uvědomuje si, že během léčby přicházejí mnohem náročnější chvíle. Snaží se proto nesoustředit pouze na svůj vzhled a připomíná si, že existují lidé, kteří musejí zvládat ještě těžší životní situace.
Herečka také vysvětlila, že zatím nechce kombinovat předepsanou léčbu s různými alternativními metodami. Některé přípravky má sice k dispozici, ale nechce experimentovat a míchat několik způsobů léčby dohromady. Dává přednost tomu, aby se držela doporučení odborníků.
O této otázce mluvila také se známým lékařem, kterého zná přibližně třicet let. Jeho doporučení bylo jasné: nenahrazovat odbornou léčbu alternativními prostředky. Obermaierová přiznává, že má na některé metody vlastní názor, ale v současnosti je pro ni nejdůležitější soustředit se na léčbu, kterou jí lékaři nastavili.
Velkou oporou je jí syn Jaroslav. Pomáhá jí a doprovází ji při cestách na chemoterapii. Herečka už dříve prozradila, že právě on ji vozí na léčbu do Prahy. Cesta z jejího domu mimo hlavní město není vždy jednoduchá, zvláště když se přidají dopravní zácpy. Po náročném dni v nemocnici pak může být návrat domů dalším vyčerpáním.
Její domov na venkově pro ni přesto zůstává velmi důležitým místem. Cítí se tam klidněji, zná své sousedy a ví, že se na ně může v případě potřeby obrátit. Ráda by se co nejdříve vrátila ke svým běžným činnostem. Těší se na chvíli, kdy se znovu bude moci věnovat květinám, chodit na procházky a trávit čas v přírodě.
Právě návrat do lesa se pro ni stal jedním z důležitých přání. Doufá, že na jaře uvidí rozkvétat květiny kolem domu a že se příští rok znovu vydá na houby. Možná jde o obyčejné plány, ale v současné situaci pro ni znamenají velmi mnoho. Pomáhají jí myslet na budoucnost a připomínají jí, že život se neskládá pouze z nemocničních návštěv a lékařských vyšetření.
Obermaierová se také snaží nezaměřovat pouze na vlastní trápení. V rozhovoru zmínila bývalou sousedku, která je už několik let upoutaná na lůžko. Když přemýšlí o její situaci, uvědomuje si, že i přes vlastní nemoc má stále určité možnosti a důvody být vděčná.
Neznamená to, že by se nebála nebo že by pro ni léčba byla jednoduchá. Její diagnóza představuje vážnou životní zkoušku a další průběh léčby nelze předem předvídat. Sama ale nechce ztrácet naději. Po první chemoterapii pocítila úlevu a dokázala se vrátit alespoň k některým běžným činnostem. I malé zlepšení pro ni proto znamená hodně.
Fanoušci nyní především doufají, že se její zdravotní stav bude dál vyvíjet příznivě. Otázka návratu do seriálu Ulice nebo dalších pracovních plánů je v tuto chvíli druhořadá. Nejdůležitější je, aby měla dostatek sil, mohla pokračovat v léčbě a postupně se vracela k životu, který měla ráda.
A právě její poslední slova o ztrátě vlasů ukazují, jak se na současnou situaci snaží dívat. Nechce, aby její příběh byl pouze o tom, co jí nemoc vzala. Mnohem raději mluví o tom, co by ještě chtěla zažít. Znovu se projít lesem, starat se o květiny, připravit si oběd a mít dostatek sil na obyčejný den doma.
Právě tyto malé radosti jsou pro Jaroslavu Obermaierovou nyní důležitější než cokoli jiného. A zatímco pokračuje v náročné léčbě, opírá se o pomoc svého syna, důvěru v lékaře a naději, že se jednou znovu vrátí na místa, která tolik miluje.