Když se Jiří Bartoška objevil v seriálu Smysl pro tumor, nešlo pro něj o obyčejnou hereckou roli. Příběh osmidílného seriálu se totiž točí kolem mladého člověka, kterému do života nečekaně vstoupí vážná nemoc. Bartoška si zahrál jednoho z pacientů a zároveň sarkastického glosátora nemocničního dění.
Pro diváky to byla herecká role.
Pro samotného Bartošku však mělo natáčení mnohem osobnější rozměr.
Herec měl totiž s onkologickým onemocněním vlastní zkušenost a v době, kdy seriál vznikal, už jeho zdravotní stav nebyl tématem pouze televizního scénáře. Podle tehdejších informací se navíc jeho nemoc znovu vrátila.
A právě proto se kolem jeho účasti na natáčení odehrávalo něco, čeho si divák před obrazovkou nemusel vůbec všimnout.
Role, která mu byla napsaná téměř na míru
Režisérka Tereza Kopáčová chtěla Bartošku do seriálu od začátku. Jeho postava měla být pacientem, který už nemocniční prostředí dobře zná a dokáže se na něj dívat s nadhledem a ironií.
Bartoška se této úlohy ujal.
Jeho postava byla už několik let onkologickým pacientem a právě díky tomu mohla komentovat lékaře, vizity i život na nemocničním oddělení způsobem, který měl být zároveň vtipný i realistický.
Vedle něj se v seriálu objevil Filip Březina jako mladý pacient. Jejich postavy se setkaly v nemocničním pokoji, kde spolu měli řadu společných scén.
A právě natáčení s Bartoškou si mladý herec později velmi pochvaloval.
Jenže za kamerou panovala trochu jiná atmosféra, než jakou mohl divák očekávat.
Najednou nikdo nespěchal
Filip Březina popsal, že jakmile byl Bartoška na place, změnil se režim celého natáčení.
Najednou nebyl důvod všechno uspěchat.
Zkoušelo se pomaleji.
Natáčelo se bez takového časového tlaku.
A mezi jednotlivými scénami byl prostor i na krátkou pauzu.
Březina dokonce vzpomínal, že se někdy šlo i na cigaretu.
Důvod byl jednoduchý.
Štáb věděl, čím si Bartoška prochází, a přizpůsobil mu tempo.
Pro zkušeného herce to přitom nebylo žádné zvláštní privilegium ve smyslu pohodlnosti.
Šlo především o ohleduplnost.
Bartoška měl za sebou vlastní zkušenost s onkologickou léčbou a jeho zdravotní stav vyžadoval, aby se s jeho energií zacházelo rozumně.
A tak se natáčení, které běžně funguje podle přesně naplánovaného harmonogramu, v jeho přítomnosti trochu zpomalilo.
Většinu času ležel
Zajímavé je, že Bartoškova role byla napsána tak, že většinu natáčení strávil v nemocniční posteli.
Pro produkci to mohlo být praktické.
Pro herce to ale rozhodně neznamenalo, že měl všechno jednoduché.
Musel zvládnout také dramatické scény.
Jednou z nich byl například neurologický kolaps.
A právě při těchto scénách bylo potřeba připravit také jeho vzhled.
Bartoškovi museli kvůli roli vyholit vlasy prakticky na nulu. Poté maskéři jeho hlavu několik hodin upravovali tak, aby skutečně působila jako úplně oholená.
Mladý Filip Březina přitom musel podstoupit podobnou proměnu.
Natáčení seriálu tak nebylo pouze o hereckém výkonu.
Velkou roli hrála maska, vzhled a přesvědčivost jednotlivých scén.
Dvě úplně rozdílné zkušenosti
Na obrazovce se setkali dva pacienti.
Jeden mladý, který teprve zjišťuje, jak nemoc změnila jeho život.
A druhý zkušenější, který už nemocniční prostředí zná.
Právě Bartoškova postava proto mohla mladšímu pacientovi sloužit jako určitý průvodce.
Její sarkasmus a ironie pomáhaly odlehčovat těžká témata.
A přestože se seriál zabývá vážnou nemocí, jeho tvůrci se podle dostupných informací snažili ukázat také běžný život, vztahy, humor a emoce, které člověk během léčby zažívá.
Pro Bartošku to přitom muselo mít zvláštní atmosféru.
Hrál člověka, který se s rakovinou naučil žít.
A sám měl podobnou zkušenost.
Bartoška nemusel nic předstírat
Právě jeho vlastní zkušenost byla jedním z důvodů, proč jeho účast v seriálu působila tak autenticky.
Bartoška totiž věděl, jak vypadá život člověka, který se musí vyrovnávat s nemocí.
Věděl, co znamená čekat na výsledky.
Věděl, jak může léčba zasáhnout do každodenního života.
A věděl také, že nemoc neznamená, že člověk přestane být sám sebou.
Jeho postava proto nemusela být přehnaně dramatická.
Naopak.
Mohla si dovolit humor.
Ironii.
A někdy i určitou drzost vůči lékařům.
Právě to bylo podle tvůrců na postavě zajímavé.
Seriál pro něj nebyl jen další práce
Bartoška tehdy vysvětloval, že příběh Smyslu pro tumor může oslovit mnoho lidí právě proto, že ukazuje, jak se člověk učí s nemocí žít a bojovat s ní.
To je možná nejdůležitější část celé jeho účasti.
Nešlo pouze o televizní zábavu.
Seriál otevřel téma, o kterém se mnoha lidem stále těžko mluví.
Co se stane, když člověk onemocní?
Jak reaguje rodina?
Jak se mění vztahy?
Jak se člověk vyrovnává s nemocničním prostředím?
A především – jak pokračovat v životě, když se všechno najednou změnilo?
Bartoška se na toto téma mohl dívat z obou stran.
Jako herec.
A zároveň jako člověk s vlastní zkušeností.
Štáb věděl, že musí být opatrný
Proto se také během natáčení změnil přístup celého týmu.
Když byl Bartoška na place, nikdo nechtěl vytvářet zbytečný tlak.
Natáčení se zpomalilo.
Zkoušelo se v klidnějším tempu.
A na všechno byl čas.
Tento detail může působit nenápadně, ale ve skutečnosti ukazuje, jak velkou pozornost jeho zdravotnímu stavu štáb věnoval.
Zatímco divák viděl před kamerou zkušeného herce, který bez problémů odehrává svou roli, lidé kolem něj věděli, že musí respektovat jeho možnosti.
A právě to mohlo být jedním z důvodů, proč jeho výkon působil přirozeně.
Příběh se stal ještě osobnějším
Bartoškova přítomnost v seriálu získala další rozměr ve chvíli, kdy se ukázalo, že se jeho vlastní zdravotní problémy znovu objevily.
Blesk tehdy uvedl, že se mu rakovina vrátila.
Najednou tedy diváci nesledovali pouze herce, který ztvárňuje pacienta.
Sledovali člověka, jehož vlastní život byl s tématem seriálu propojený.
To samozřejmě neznamená, že jeho postava byla autobiografická.
Byla to fikce.
Ale zkušenosti, které Bartoška měl, mu mohly umožnit vnímat některé situace jinak než herec, který se s podobným prostředím nikdy osobně nesetkal.
Mladší kolega ho obdivoval
Filip Březina, který v seriálu ztvárnil hlavní postavu, Bartošku označil za skvělého herce a člověka, se kterým se velmi dobře pracovalo.
Pro mladého absolventa DAMU muselo být setkání s jednou z nejvýraznějších osobností českého filmu a divadla samo o sobě velkou zkušeností.
Tentokrát ale nešlo jen o hereckou školu.
Březina mohl zblízka sledovat, jak zkušený herec pracuje v době, kdy sám řeší vážnou zdravotní situaci.
A přesto Bartoška dál natáčel.
Dál se objevoval před kamerou.
Dál pracoval.
Na obrazovce to skoro nebylo poznat
To je možná nejpozoruhodnější část celého příběhu.
Divák sedící doma před televizí neviděl žádný zvláštní režim.
Neviděl, že se kvůli Bartoškovi zpomalovalo tempo.
Neviděl dlouhé chvíle v maskérně.
Neviděl, že štáb přizpůsoboval natáčení jeho možnostem.
Viděl pouze herce v nemocniční posteli.
Člověka, který sarkasticky komentuje dění kolem sebe.
A právě v tom byla síla jeho výkonu.
Až na konci vyšlo najevo, co se dělo za kamerou
Na první pohled mohl Jiří Bartoška ve Smyslu pro tumor působit jako další zkušený herec, který si přišel zahrát zajímavou roli.
Skutečnost byla mnohem osobnější.
Bartoška měl v seriálu hrát onkologického pacienta, přičemž sám měl zkušenost s onkologickým onemocněním a podle tehdejších informací se mu nemoc znovu vrátila. Tvůrci proto jeho pracovní režim přizpůsobovali jeho zdravotnímu stavu.
A největší detail, který mohl divák snadno přehlédnout?
Když byl Bartoška na place, štáb podle Filipa Březiny výrazně zpomalil tempo. Zkoušelo se a natáčelo bez zbytečného časového tlaku, aby měl herec dostatek prostoru. Přesto musel absolvovat i náročné scény a kvůli roli mu maskéři upravovali vlasy až na vzhled úplně oholené hlavy.
Bartoška přitom o seriálu mluvil bez zbytečného patosu.
Podle něj je jeho hlavním tématem především život s nemocí a schopnost naučit se s ní bojovat.
Možná právě proto jeho účast působila tak silně.
Na obrazovce byl hercem.
Za kamerou ale byl člověkem, kterému štáb musel přizpůsobit tempo.
A divák to téměř neměl šanci poznat.
