Mirek Topolánek už několik měsíců otevřeně mluví o své náročné cestě spojené s onemocněním slinivky. Bývalý český premiér se rozhodl nic neskrývat a o průběhu léčby informuje své sledující i média. Přestože má za sebou období, které by mnoho lidí popsalo jako mimořádně vyčerpávající, snaží se zůstat aktivní a zachovat si svůj typický smysl pro humor.
V posledních měsících absolvoval sérii chemoterapií a ještě na jaře hovořil o tom, že se cítí relativně dobře. Tehdy měl za sebou dvanáctý cyklus a doufal, že nejtěžší část léčby už bude minulostí. Jenže o několik týdnů později přišla další zpráva.
Léčba zřejmě ještě nekončí.
A tentokrát se Topolánek rozhodl udělat něco, co okamžitě zaujalo veřejnost.
Když se z běžného života stane boj o každý den
Topolánek o své nemoci poprvé otevřeně informoval už na podzim roku 2025. Od té doby se jeho zdravotní stav stal jedním z témat, o kterých pravidelně hovoří.
Nechtěl ale vystupovat jako člověk, kterého nemoc úplně změnila.
Naopak.
Snažil se dál pracovat, sportovat a fungovat co nejvíce normálně. V rozhovorech opakovaně zdůrazňoval, že právě pohyb mu pomáhá vyrovnávat se s náročnou léčbou.
Ještě v březnu například popisoval, že chodí do posilovny a snaží se pokračovat v aktivitách, na které byl zvyklý. Přiznával však také, že s přibývajícími cykly chemoterapie je pro tělo všechno stále obtížnější.
Přesto pokračoval.
Jedna chemoterapie za druhou.
A potom přišla dvanáctá.
Dvanáctá chemoterapie měla být důležitým milníkem
Na konci dubna 2026 Topolánek v rozhovoru pro Blesk řekl, že má za sebou dvanáctý cyklus.
Přestože moderátorka hovořila o jeho diagnóze velmi vážně, expremiér reagoval po svém. Tvrdil, že se cítí dobře a že věří, že patří mezi pacienty, kteří mají šanci nemoc zvládnout.
Zároveň ale nezakrýval, že závěr léčby byl velmi náročný.
Přiznal například problémy spojené s neuropatií a dalšími následky chemoterapie. Léčba podle něj zasahovala do běžného života a některé její projevy se jen velmi těžko popisovaly.
Přesto se snažil pokračovat v běžném režimu.
Pracovat.
Hýbat se.
Setkávat se s lidmi.
A hlavně si nepřipustit, že by nemoc měla rozhodovat o každém jeho dni.
Potom přišla nová zpráva
Zdálo se, že po dvanáctém cyklu nastane období, kdy se bude moci především zotavovat.
Jenže v červenci přišlo další překvapení.
Topolánek na sociální síti zveřejnil dvě fotografie – jednu před změnou a druhou po ní.
Na druhém snímku měl úplně oholenou hlavu.
A právě tím naznačil, že ho čeká další léčba.
Tentokrát už podle jeho slov taková, při níž by o vlasy stejně přišel.
Rozhodl se proto nečekat.
Vzít věc do vlastních rukou.
A oholil si hlavu sám.
Proč si oholil vlasy ještě před léčbou?
Pro Topolánka je typické, že ani v takové situaci neztrácí svůj osobitý humor.
K fotografiím napsal, že mu lékaři řekli, že při další chemoterapii přijde o vlasy. A jeho reakce byla jednoduchá: když už má o vlasy přijít, rozhodne se sám, kdy je shodí.
Pro někoho může být ztráta vlasů pouze kosmetickou změnou.
Pro člověka podstupujícího léčbu ale může mít úplně jiný význam.
Vlasy jsou jedním z nejviditelnějších znaků toho, že člověk prochází léčbou.
Topolánek však opět ukázal, že nechce čekat, až mu nemoc něco vezme.
Rozhodl se jednat sám.
Tentokrát už jde o třináctou chemoterapii
A právě tady se dostáváme k nejdůležitějšímu detailu.
Ještě v dubnu mluvil o dvanácté chemoterapii jako o posledním plánovaném cyklu. V červenci však oznámil, že ho čeká další léčba.
Podle aktuálních informací jde o třináctou chemoterapii.
To znamená, že léčba pokračuje i poté, co měl za sebou původně plánovanou sérii.
Pro Topolánka je to další náročná etapa.
A přesto se snaží pokračovat způsobem, který je mu vlastní.
Bez sebelítosti.
Bez snahy vyvolávat soucit.
Spíš s ironickým nadhledem.
O své nemoci mluví otevřeně
Jedním z nejvýraznějších rysů Topolánkova přístupu je jeho otevřenost.
O své diagnóze nehovoří pouze obecně.
Popisuje konkrétní zkušenosti s léčbou, únavou i následky chemoterapie.
Zároveň však nechce, aby se z jeho příběhu stal jen smutný příběh nemocného člověka.
Právě proto například dál sportoval.
Ještě během léčby se objevoval na horách, chodil do posilovny a snažil se zachovat si fyzickou kondici. Jeho fotografie ze sportovních aktivit vyvolávaly podporu sledujících.
Topolánek tím zároveň upozorňuje na něco, co považuje za důležité.
Na naději.
Nechce mluvit jen o sobě
Jeho zkušenost navíc vedla k další aktivitě.
Topolánek se rozhodl založit Nadační fond Štěstí nestačí.
Jeho cílem má být podpora výzkumu rakoviny slinivky, prevence a osvěty. Zaměřit se chce také na podporu studentů a doktorandů, kteří se věnují výzkumu.
Podle Topolánka je jedním z hlavních problémů právě pozdní záchyt tohoto onemocnění.
A právě proto nechce pouze bojovat za sebe.
Chce, aby jeho zkušenost pomohla i dalším lidem.
Nemoc změnila jeho pohled na čas
Topolánek zároveň přiznal, že zkušenost s vážným onemocněním člověka přiměje přemýšlet jinak.
Před lety prodělal rakovinu prostaty.
Nyní bojuje s onemocněním slinivky.
Přesto se snaží život nezastavit.
Jeho filozofie je jednoduchá.
Pokud je možné něco dělat, chce to dělat.
Pokud může sportovat, sportuje.
Pokud může pracovat, pracuje.
A pokud může mluvit o prevenci, mluví o ní.
Ani těžké chvíle nezměnily jeho humor
Právě humor je pro Topolánka důležitým způsobem, jak se s celou situací vyrovnává.
Veřejně přiznal, že jedenáctá a dvanáctá chemoterapie byly mimořádně náročné. Přesto se snažil pokračovat v normálním životě.
Jeho přístup může působit nezvykle.
Někdo by v takové situaci všechno podřídil léčbě.
Topolánek se naopak snaží, aby léčba nepodřídila všechno jeho životu.
To samozřejmě neznamená, že je pro něj snadná.
Právě naopak.
Sám přiznává, že některé následky jsou velmi nepříjemné.
Jen se rozhodl, že o nich nebude mlčet.
Podpora přišla i od jeho okolí
Když zveřejnil fotografii s oholenou hlavou, okamžitě se pod ní začaly objevovat reakce.
Lidé mu psali, že mu drží palce.
Někteří mu přáli hodně sil.
Jiní oceňovali jeho otevřenost.
Topolánek se tak během několika měsíců z někdejšího výrazného politika stal také člověkem, jehož osobní boj sledují tisíce lidí.
A právě jeho otevřenost může být důležitá pro další pacienty.
Ne proto, že by všichni měli postupovat stejně.
Ale protože ukazuje, že i člověk s vážnou diagnózou může mít vlastní způsob, jak si zachovat pocit kontroly.
V pozadí je ale ještě jedna rodinná starost
V červenci navíc Topolánek veřejně upozornil na nemoc v širší rodině.
Jeho vnukové a vnučky natočili video na podporu malého Ondry, který onemocněl leukémií. Topolánek video sdílel a vyzval veřejnost, aby pomohla prostřednictvím registru dárců kostní dřeně.
Pro člověka, který sám prochází léčbou, musí být taková situace mimořádně silná.
Tentokrát se tedy nebojuje jen o jeho vlastní zdraví.
Jeho rodina řeší další těžký příběh.
A právě proto se jeho veřejné vystupování v posledních měsících stále více točí kolem zdraví, prevence a pomoci druhým.
A potom přišel detail, který nikdo nečekal
Ještě před několika měsíci mohl Topolánek věřit, že po dvanáctém cyklu začne především nabírat sílu.
Místo toho se ukázalo, že léčba bude pokračovat.
A právě další chemoterapie vysvětluje i fotografii, která v červenci vzbudila tolik pozornosti.
Oholená hlava nebyla náhlým módním rozhodnutím.
Byla předzvěstí další etapy.
Až úplně na konci vyšlo najevo, co se skutečně děje
Mirek Topolánek má podle aktuálních informací před sebou třináctou chemoterapii. Po dvanáctém cyklu, který absolvoval na jaře, se jeho léčba znovu posunula do další fáze. Právě kvůli očekávané ztrátě vlasů si nechal oholit hlavu ještě před zahájením další léčby.
A jeho vlastní slova zároveň ukazují, jak náročné byly předchozí cykly.
Jedenáctou a dvanáctou chemoterapii popsal jako mimořádně tvrdé. Přiznal neuropatii i další nepříjemné následky, které ovlivňovaly jeho běžný život. Přesto se snažil dál pracovat, sportovat a fungovat co nejvíce normálně.
Největší překvapení tak není samotná oholená hlava.
Je jím skutečnost, že po dvanácti chemoterapiích léčba ještě pokračuje.
Topolánek ale ani tentokrát nezvolil cestu ticha.
Naopak.
Znovu ukázal, že o svém boji hodlá mluvit otevřeně.
A zatímco ho čeká další náročná etapa, snaží se dál dívat dopředu – nejen kvůli sobě, ale také kvůli tomu, aby jeho zkušenost pomohla upozornit na prevenci a výzkum onemocnění, se kterým právě bojuje.
