Jana Brejchová patřila k ženám, které na československém filmovém plátně dokázaly zaujmout jediným pohledem. Byla krásná, elegantní a měla herecký talent, díky němuž se stala jednou z nejvýraznějších osobností domácí kinematografie. Přezdívalo se jí česká Bardotka a její jméno bylo po desetiletí spojováno s filmy, které se zapsaly do historie.
Jenže život filmové hvězdy se postupně začal ubírat úplně jiným směrem.
Když Jana Brejchová v lednu 2025 slavila své 85. narozeniny, nebyla už ženou, která by mohla přijít na společenskou akci, zapózovat fotografům nebo se postavit před kameru. Její život byl už řadu let spojený především s péčí lékařů a zařízení, kde měla potřebnou zdravotní pomoc.
Přitom ještě dlouho předtím nic nenasvědčovalo tomu, že se její život jednou tak zásadně změní.
Brejchová měla za sebou mimořádnou kariéru. Objevovala se ve filmech, které znaly celé generace diváků, a její tvář se stala jedním ze symbolů českého filmu. Jednou z jejích nejslavnějších rolí byla například královna Eliška v muzikálu Noc na Karlštejně. Právě díky podobným rolím se z ní stala herecká legenda.
Soukromý život jí však přinesl řadu zásadních zvratů.
Byla několikrát vdaná a jejími partnery byli známí muži české i německé kulturní scény. Už v osmnácti letech se provdala za režiséra Miloše Formana. Jejich manželství však nevydrželo a po rozvodu se její životní cesta vydala jiným směrem. Později se provdala za německého herce Ulricha Theina a následně se jejím partnerem stal Vlastimil Brodský.
Právě s Brodským měla dceru Terezu, která se později také stala známou herečkou. Jana Brejchová tak zůstala s filmovým světem spojena i prostřednictvím své dcery.
Po třináctiletém vztahu s Jaromírem Hanzlíkem přišel do jejího života Jiří Zahajský. Vzali se v roce 1993 a právě on se stal jejím posledním manželem. Když v roce 2007 zemřel, byla to pro herečku další velká životní rána.
Postupně se začala stahovat z veřejného života.
A pak přišel říjen 2013.
Tehdy se její dcera Tereza vydala matku navštívit. Jenže se nemohla dostat do bytu. Klíče byly zastrčené zevnitř, nikdo nereagoval na zvonek ani na telefon. Situace byla natolik vážná, že byla přivolána policie i záchranná služba.
Když se podařilo dostat dovnitř, našli Janu Brejchovou ležet na podlaze v ložnici. Záchranka ji následně převezla do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Od té chvíle se její život změnil.
Následovaly týdny v nemocnici a poté dlouhá rehabilitace. Na rehabilitační klinice Malvazinky strávila přibližně rok. Lékařská vyšetření tehdy podle Blesku ukázala vážný neurologický problém související s bílou hmotou mozkovou. Přesto se herečka snažila bojovat s následky a učila se znovu pohybovat pomocí chodítka.
A právě tehdy ještě existovala naděje, že se jednoho dne vrátí domů.
Brejchová se snažila rehabilitovat a podle tehdejších slov se těšila, že se opět vrátí do svého prostředí. Rodina jí následně zajistila další rehabilitační a zdravotní péči v Berouně. Tam se dokázala pohybovat s pomocí a měla dokonce své obrázky na pokoji.
Pak ale přišel další zlom.
Nešťastný pád znamenal zlomeninu krčku a poranění kolena. Následovala operace a další komplikace. Po tomto období už se podle dostupných informací její schopnost samostatně chodit nevrátila.
A právě tento okamžik definitivně změnil představu o jejím návratu domů.
Místo návratu do vlastního bytu potřebovala trvalou zdravotní péči. Její dcera Tereza ji proto pravidelně navštěvovala a stala se jedním z nejdůležitějších lidí, kteří stáli po jejím boku.
Roky přitom ubíhaly.
Herečka, která kdysi zářila před kamerami a její jméno znali diváci po celém Československu, se postupně stala téměř neviditelnou pro veřejnost. Její život se odehrával mimo filmové premiéry, televizní studia a společenské večírky.
Je to zvláštní kontrast.
Kdysi byla jednou z největších hvězd domácího filmu. Její fotografie plnily časopisy a její soukromý život zajímal veřejnost. Později se však svět kolem ní zmenšil na pokoje zdravotnického zařízení, návštěvy blízkých a každodenní péči.
Přesto její příběh není pouze příběhem smutku.
Je také připomínkou toho, jak výraznou stopu po sobě může herec zanechat. I když se Jana Brejchová na dlouhé roky stáhla z veřejného života, její filmové postavy nezmizely. Diváci se k nim stále vracejí a její jméno zůstává spojeno s érou, která formovala československou kinematografii.
A možná právě proto její 85. narozeniny působily tak silně.
Nebyla to oslava plná světel, fotografů a televizních kamer. Byla to především tichá připomínka ženy, která prožila mimořádně bohatý život, ale jeho poslední etapa jí přinesla něco úplně jiného, než na co byla zvyklá.
Až v úplném závěru jejího příběhu se navíc ukazuje, jak dlouho tato etapa vlastně trvala.
V roce 2013 byla Jana Brejchová po náhlém kolapsu převezena do nemocnice a od té doby se už domů nevrátila. Po dlouhé rehabilitaci přišel pád, po kterém už znovu nezačala chodit, a podle informací zveřejněných v době jejích 85. narozenin žila přibližně deset let v motolské LDN, kde její stav vyžadoval stálou péči. Celkem tak její život po nemocnicích a zdravotnických zařízeních trval zhruba dvanáct let.
To je možná nejméně očekávaná část příběhu ženy, která kdysi působila, jako by pro ni neexistovaly žádné hranice.
Jana Brejchová však zůstala v paměti diváků především jako filmová hvězda. Jako herečka, která dokázala během několika desetiletí vytvořit desítky nezapomenutelných postav.
A zatímco její životní cesta byla v posledních letech velmi tichá, její filmový odkaz zůstává hlasitý dodnes.
Její příběh tak připomíná, že za známou tváří z filmového plátna se vždy ukrývá člověk s vlastním osudem. A někdy může být právě poslední kapitola života tou nejméně známou – a zároveň nejsilnější.
